Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové

date of exhibition: 2006/09/27 - 2006/12/31
institution: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
type of exhibition: autorská

notes:
Salon, Kabinet

Dílo Běly Kolářové vznikalo paralelně s tvorbou jejího muže Jiřího Koláře. Autorka se v šedesátých letech zúčastnila několika významných výstavních kolektivních projektů (Křižovatka, 1964; Nová citlivost, 1968; Surrealismus a fotografie, 1966–67 ad.), měla i svoji samostatnou výstavu v pražské Galerii Na Karlově náměstí (1966), kde kurátorka síně Ludmila Vachtová dávala jednoznačně prostor experimentu. Spolu s Jiřím Kolářem a manžely Ságlovými se podílela na provokativní výstavě Někde něco ve Špálově galerii v roce 1969, která u nás prorážela cestu konceptuálnímu projevu.
Přestože dílo Kolářové patří k projevům aktuální citlivosti a osobitě spojuje prvky neodadaismu a konstruktivismu, zůstalo tehdy stranou širšího zájmu publika. V dalších dvaceti letech potom autorka sdílela osud celé generace, která měla být zapomenuta. Znovu se začala vracet až od počátku devadesátých let řadou samostatných výstav většinou uspořádaných v mimopražských galeriích. Zatímco zprvu bylo ještě možno většinu prací nalézt v autorčině ateliéru, dnes jsou stále silněji předmětem zájmu sběratelů, kteří zjišťují, že jde o dílo cenné a stále aktuální.
Výstava v olomouckém Muzeu umění následuje po větší retrospektivě autorky v Národní galerii v Praze, realizuje se však na základě dlouhodobého průzkumu autorčina díla. Vedle známých děl se tak na výstavě a v katalogu objeví i práce málo frekventované či zcela neznámé. Respektuje charakteristický přístup autorky k tvorbě a pokouší se ho prezentovat ve větších souborech či cyklech dále rozpracovávajících jednotlivá témata. Stejně detailně postihuje experimentální dílo fotografické i materiálové asambláže, kterými se Kolářová představila poprvé v roce 1966. Tuto první autorskou výstavu se snaží v maximální šíři rekonstruovat.
Dílo Běly Kolářové je pozoruhodnou syntézou intimity a vůle k řádu. Je příkladem neokázalého, ale velmi přesně promyšleného napětí ženského a mužského principu. A konečně také dialogem intenzivně tělesného pocitu s literárním, kulturním a intelektuálním zázemím autorky.