Love at first Site

$Costa Vece: REVOLUCE / VLASTENECTVÍ, REVOLUCION / PATRIOTISMO, 2005 - 2008, akrylová barva na železných panelech, ostnatý drát, dřevo / acrylic paint on iron panels; barbed wire, wood\r\n(http://www.futuraproject.cz)$

type: kolektivní
place of exhibition: Centrum pro současné umění Futura
date of exhibition: 2008/05/27 - 2008/08/31

note:
Projekt Love at first Site kurátorovaný Emanuelou Nobile Mino organizovaný Futurou (Praha) společně s Fondazione Volume! (Řím) se orientuje na koncept "změny", kterou může umění vyvolat ve vizuální oblasti i v lidském vnímání, pokud se tato změna vyjadřuje prostřednictvím site-specific intervence v konkrétním místě, vstupuje tak do interakce s jeho architektonickým okolím. Přehlídka představí velmi pečlivý výběr (upravený pro pražské výstavní prostory) z děl realizovaných v posledních letech v prostoru Volume! a tři další ad hoc díla, připravená jen pro tuto výstavu umělci, kteří také zkoumají Prostor a vztah umění a architektury. Každý z nich se nějakým způsobem vztahuje k výstavnímu prostoru - nikoli tak, že by se snažil jednat ve prospěch jeho architektonické struktury, ale většinou právě naopak: snaží se ji rozrušit a otestovat tak její funkční a strukturní potenciál či případně objevit jeho doposud neznámé využití.

Idea prostoru, stejně jako idea orientace, se v konkrétním kontextu - v tomto případě uměleckém - stává svého druhu poznávacím procesem, kulturní zkušeností implikující nové nastavení ustálené koordinační struktury a odstranění všech obvyklých vztažných bodů. V tomto smyslu se zdá, že site-specific intervence v roli verifikačního nástroje staví svá vlastní pravidla na konceptech iluzivnosti a nepředvídatelnosti, přičemž jsou nové prostorové uspořádání i správa nových podnětů pro vnímání přenechány umělecké dovednosti.

Setkání mezi dílem a prostorem a jejich osmotické splynutí, pak připomíná proces "zamilovávání se". Stejně jako rozpoznání, odehrávající se v konkrétním a jedinečném průsečíku časových a prostorových faktorů, otevírající pokaždé nové kombinační možnosti posunující hranice toho, co je předvídatelné a samozřejmé.

Přehlídka také představí videodokumentaci site-specific děl vytvořených v galerii Volume! V Římě během deseti let její existence.

Amande In (Francie, 1981)

Amande In pro svou práci využívá každodenní předměty, často průmyslově vyrobené a podléhající rozkladu. Pomocí jejich „nesprávného" použití poté manipuluje s některými detaily prostoru. Jednoduchými, ale zároveň radikálními gesty, mění monotónní rutinu na pestrý a nově signifikovaný vesmír. Síla tohoto posunutí kontextu (ať už z hlediska percepce nebo myšlenky) vystupuje na povrch postupně s pomalým uvolňováním smyslů po prvotním prohlédnutí. Její díla, stejně jako lidské příběhy, trvají jen po jistý časový úsek a reagují na konkrétní podmínky a okolnosti, ve kterých se nacházejí. Intervence DÉJA VU je v prostoru galerie zhmotněná pouze jako vůně a rozšiřuje tak představu toho, co je umělecké dílo a jakým způsobem může být vnímáno. DÉJÁ VU je neviditelné a neuchopitelné jako náhlé poznání, které vás prostoupí dříve, než si ho vůbec všimnete.

Dominik Lang (Česká republika, 1980)

Umělec vytváří prostřednictvím intervencí záměrně unikajících bezprostřednímu vnímání instalace kombinující sochařství, ready made gesta a performance s cílem modifikovat prostor pomocí doplnění či odstranění prvků jeho architektonického objemu. Jindy zase provádí složité posuny vrstev a změnu proporcí. Na hraně samozřejmosti a všednosti si hraje se záměrem převrácení obou konceptů, s cílem, aby jeho představu prostoru, návštěvník zpozoroval postupně. Toto zpoždění má v návštěvníkovi vyvolat ještě více destabilizující pocit nepatřičnosti. Pro tuto přehlídku připravil Dominik Lang speciální intervenci, která spojuje celou výstavu a celý obvod výstavního prostoru tak, že stávající zábradlí na schodišti prodloužil okolo celé galerie. Dlouhé bílé zábradlí, pouze jednoduše upravované, co do velikosti a výšky, s ohledem na ostatní instalace a architekturu, bude návštěvníky doprovázet po kruhové a nekonečné cestě prostorem.

Carsten Nicolai (Německo, 1965)

Carsten Nicolai zkoumá a analyzuje vztah mezi zvukem a současným společenským a mediálním prostředím. Tím, že zvuku propůjčuje téměř geometrické parametry, využívá umělec jeho zvláštní schopnosti vyvolávat dialog mezi prostorem a elementy, které se v něm shromažďují (čas, pohyb). Jeho dílo se vyjadřuje prostřednictvím přítomnosti fyzického zvukového nárazu a velmi přesných struktur, které v daném prostoru vytváří. Dílo, které připravil v prosinci 2007 pro prostor Volume! ("334 m/s") spočívalo v prostorové instalaci, které měla za cíl znázornit rychlost zvuku (c = ? · f), která činí přibližně 334 m/s. Pro tuto přehlídku se Nicolai rozhodl vytvořit dílo, které dále analyzuje průsečík mezi zvukem a prostorem. Toto dílo se skládá ze stroboskopu připojeného na mikrofon visící od stropu. Mikrofon zaznamenává zvuky z galerijního prostoru a ovládá výstup na stroboskop. Stejně jako přesný přístroj, reaguje tento systém na přítomnost návštěvníka ve výstavním prostoru a dočasně, prostřednictvím proměnné intenzity světla a rytmu, propůjčuje fyzickou podobu faktorům jako je pohyb a zvuk.

Olaf Nicolai (Německo, 1962)

Dílo Olafa Nicolaie bylo připraveno v únoru 2003 pro prostor Volume! Bylo inspirováno vězeňskou budovou (Regina Coeli) nacházející se přímo za galerijním prostorem v Římě, také filmem Jeana Geneta Un chant d'amour (Zpěv lásky) (1950), který ve své době, vinou svého nepohodlného tématu, milostného románku mezi dvěma vězni, neprošel cenzurou. Nemožnost komunikace přivedla dva vězně na myšlenku alternativního řešení: stěnou mezi svými celami prostrčí slámku a jejím prostřednictvím si vyměňují obláčky kouře. Také dílo, reprodukující jednu konkrétní scénu z Genetova filmu, má za cíl přivést diváky k přemýšlení nad širokým spektrem argumentů spojených se systémem komunikace a jeho obojetnou schopností lidi spojovat a zároveň rozdělovat.

Marina Paris (Itálie, 1965)

Prostor v díle Mariny Paris většinou podstupuje modifikaci zaměřenou na změnu běžného vnímání místa tak, aby bylo možno si vytvořit alternativní - sice iluzivní ale stále ještě pravdivou představu. Pracuje s konceptem paměti čerpající zkušenosti jak z veřejného prostředí, tak i ze soukromí. Instalace připravená v září 2003 pro Volume! proměnila celou galerii ve venkovní prostředí, přesněji řečeno v hřiště (se skutečnou trávou a houpačkou). Houpáním houpačky postupně došlo k vytvoření díry ve stěně, čímž se dokonalý symbol dětství (houpačka) proměnil v ničící nástroj. Tím, že byly na stejnou úroveň umístěny zároveň idea snu a noční můry, vznikla metafora dvojtvářnosti existence.

Sancho Silva (Portugalsko, 1973)

Sancho Silva vždy vytvářel svá díla pomocí prostoru. Tím, že na půli cesty mezi stávajícím architektonickým vyvýšením a vězením v Glimpse postavil svou instalaci, si umělec hrál s různými formami energie, které spoluvytvářejí samotný prostor. Tím, že vychází z přesných analytických podkladů, dává podobu dosud neznámým "povinným cestám vnímání". Jeho dílo má v úmyslu, jako obrovský kaleidoskop, proměnit vnímání vnitřního a vnějšího, přičemž většinou proměňuje jejich vlastní zobrazení, nebo také výseky reality (jako pomíjivou skutečnost, jako nevýznamnou skutečnost, jako umělecké dílo uchovávané v muzeu) umísťuje do rámce, čímž náhle získávají podobu obrazů nesoucích zcela nový význam a změněný pocit času.

Costa Vece (Švýcarsko, 1969)

Práce Costy Vece kladou otázky po možnosti existence domova a kulturní identity, hovoří o sociálním vyloučení a existenciální ztrátě domova. Instalace Revolución/Patriotismo (Vstupujete na svobodnou půdu), již umělec v dubnu 2005 představil ve Volume!, připomíná uprchlické tábory v oblastech válečných konfliktů na celém světě. Tím, že uzavřel vstup do galerie Volume!, působilo jeho dílo jako informace o okupovaném území, které je možno otevřít pouze za účelem přijetí dalších cizinců (nemajících ani Visa kartu ani zelenou kartu ani žádná práva). Situace je velice podobná jako v oblasti zmítané nepokoji - oblasti pod přísnou kontrolu (nápisy na železných deskách, ostnatý drát, nepříjemné venkovní osvětlení... ). Instalace, které Vece vytváří, umožňují prožít touhu po vzdoru, vyvolanou ztrátou domova. Je to vizuální interpretace záměrně provizorního útočiště, které může být kdykoli přesunuto - jeho instalace se tak stává symbolem nomádského života.

WWW.FONDAZIONEVOLUME.COM

Nadace The Volume!vznikla v roce 1997 jako neziskové kulturní sdružení. Prostor, bývalá sklárna přímo v srdci Trastevere, se ve velmi krátkém čase za podpory skupiny římských intelektuálů stal místem ověřování nových nápadů. Project Volume! během deseti let své existence nabízel nezvyklé a těžko zařaditelné projekty, představil umělecká díla a instalace více než padesáti umělců a architektů. Všichni byli vybídnuti, aby v rámci prostoru uskutečnili své nové site-specific projekty, přičemž prostor je pak možné vnímat jako integrální součást díla a ne jako pouhé místo pro jeho dočasné vystavení. Rozmanitost tvůrců umožňuje prostor a jeho architekturu pokaždé rozložit a opět složit. Prostor není záměrně nikdy uváděn zpět do svého původního "čistého" stavu. Právě naopak - svou historii si uchovává pevně přítomnou a částečně viditelnou: stěny jsou jako kůže, mají své vrstvy, znaménka, stopy, čáry života.

Dalšími významnými zájmy a cíli, které nadace dlouhodobě sleduje jsou výuka a kulturní produkce. Archiv Volume! Je přístupný studentům, badatelům, historikům umění a kritikům z celého světa, uchovává ve formě fotografií, videí, publikací nebo časopisů rozsáhlou a detailní dokumentaci tvorby umělců, kteří ve Volume! Pracovali, je archivem všech site-specific děl, která zde byla realizována.

(http://www.futuraproject.cz)

Love at first Site

Costa Vece: REVOLUCE / VLASTENECTVÍ, REVOLUCION / PATRIOTISMO, 2005 - 2008, akrylová barva na železných panelech, ostnatý drát, dřevo / acrylic paint on iron panels; barbed wire, wood\r\n(http://www.futuraproject.cz)

Dominik Lang: Zábradlí / Banister, 2008, instalace, různé materiály /installation, different materials, prezentace Fondazione VOLUME! ROME v pozadí, / presentation Fondazione VOLUME! ROME in the backround\r\n(http://www.futuraproject.cz)

Olaf Nicolai: PÍSEŇ LÁSKY / UN CHANT D´AMOUR, 2003- 2008, brčko /straw\r\n(http://www.futuraproject.cz)

Dominik Lang: Zábradlí / Banister, 2008, instalace, různé materiály /installation, different materials\r\n(http://www.futuraproject.cz)

Carten Nicolai: AUTOFLASH, 2008, světlo stroboskopu, mikrofon, instalace v místnosti, rozměry variabilní / strobe light, microphon, room installation, dimension variable\r\n(http://www.futuraproject.cz)