Vladimír Preclík: Hra barev a významů
type: autorská
place of exhibition: Galerie Dion
date of exhibition: 2008/03/11 - 2008/04/11
note:
zahájení 10.3.2008 v 18.00
-
Vladimír Preclík (nar. 1929) přináleží ke generaci českých sochařů, kteří prošli studiem VŠUP v legendárním ateliéru prof. Josefa Wagnera (v letech 1950 – 1955) a jejichž tvorba a dílo dnes již neodmyslitelně přísluší k nejcennějším hodnotám českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Do povědomí širší veřejnosti se autor dostal již svojí první samostatnou výstavou v roce 1959 (uspořádanou E. F. Buriánem v Divadle D 34), na níž se představil souborem dřevěných soch s příznačným názvem Česká avantgarda, sochařských portrétů vzdávajících hold osobnostem předválečné kultury. Výstava zaujala nejenom na svou dobu obsahovou odvážností (připomeňme , že 50. léta byla dobou politické censury potlačující veškeré moderní umění), ale i zvláštním poetickým vyzněním vystavených děl, svébytnou a pro umělce charakteristickou formou výrazové zkratky portrétů. O duchovní sounáležitosti V. Preclíka s nekonformními uměleckými proudy svědčí i následný vstup (spolu se svými druhy ze studií Z. Fibichovou, E. Kmentovou a O. Zoubkem) do umělecké skupiny Trasa (založené v roce 1954 malíři V. Jarcovjákem, Č. Kafkou, V. Menčíkem a sestrami J. a K. Válovými). Velkou pozornost diváků a uznání kritiků si vydobývají rovněž další výstavy sochařovy tvorby, prezentace následných tématických cyklů děl Klenotnice (1962), Konkréty a Antistroje (1963), Orchestriony a Partitury (1964) a zvláště Stará provencalská města (1965-67). Témata soch (reflektovaná názvy) podávaná autorovým příznačným humorným nadhledem přinášejí diváky vítaný náboj poezie života, strukturální zpracování povrchu děl řezbou, vpalováním znaků, barevným mořením a později polychromií barevnými laky (od roku 1968, prvně v cyklu Květy) dává Preclíkovým pracím až magické vyznění, zcela nezaměnitelný a na výsost jedinečný vid. Není proto s podivem, že umělci se dostává vysokého uznání i v zahraničí ( v roce 1966 je zařazen do reprezentativní výstavy 50 sochařů světa na Světové výstavě v Montrealu, v roce 1968 přebírá cenu Akston na 34. bienále v Benátkách). Novou tvůrčí etapu v roce 1971 představují multiply, tvarově identické sochařské objekty s odlišnou, více než jenom barevnou povrchovou polychromií, řazené do vyšších celků (Knihovna) či seriálových řad (série Láhve, 1974-75, se stala - díky reprodukovaní na autorském plakátu - výzdobou nejedné české domácnosti, představovala odpoutání od normalizační šedi a uniformity). Zhruba od poloviny 70. let se V. Preclík zabývá ve zvýšené míře i grafikou, zprvu do serigrafických tisků převádí své strojopisné lettristické kresby (vedle estetiky vizuální poezie se zde promítá: obrysovými formami znázorněných objektů, sochařské cítění a tvarová představivost), později i kresby volné (Hlavy, 1985, a další figurativní a imaginární témata); odtud se i odvíjí a vyvěrá následná autorova tvorba malířská.
Expozice v Galerii Dion představuje výběr z autorovy tvorby posledních let. Těžiště výstavy tvoří soubor rozměrných obrazů, výrazně barevných kompozic v ploše sochařsky cítěných, víceméně obrysově podaných objektů na monochromních barevných pozadích. Jejich témata a vid sahají od volně stylizovaných až abstraktně vyznívajících zátiší po groteskní figury či absurdní stroje. V obdobném tématickém rámci, barevném a tvarovém spektru je vytvořen a představen i cyklus serigrafií, doplňkovými exponáty je korespondující šestice komorních soch-objektů. Všechny práce svou hrou barev a významů jsou příkladem umělcovy básnivosti, obsažený laskavý humor a nadhled svědectvím jeho lidství, výstava sama dokladem vzácné jednoty imaginace a umělecké kvality jeho výtvarné tvorby. Pro dokreslení osobnosti Vladimíra Preclíka, jeho postavení v české kultuře, je třeba říci, že jsou dány netoliko autorovou bohatou tvorbou výtvarnou, ale i řadou jeho dalších uměleckých a občanských aktivit. Je zakladatelem a organizátorem proslulých a dnes již tradičních Hořických mezinárodních sochařských sympozií (v letech 1966-68, obnovených opět po roce 1990; zde pramení rovněž umělcova sochařská tvorba v kameni), je autorem řady knih a televizních pořadů věnovaných pomníkové tvorbě v krajině, byl jmenován profesorem a zvolen děkanem FVU v Brně. Neopominutelná je i umělcova tvorba monumentální, sochařské dílo pro architekturu a výzdobu veřejných prostranství; z realizací v Praze připomeňme poctu Charlie Chaplinovi na Brandově či ústřední pomník na Klárově. Umělcova tvorba byla prezentována na nesčetné řadě výstav u nás a v zahraničí, jeho dílo je zastoupeno v mnoha prestižních veřejných a soukromých sbírkách, autor je nositelem řady cen a ocenění, dokladem uznání je zvláště zřízení stálých výstavních expozic výlučně Preclíkova díla: po řadu let v již provozovaném muzeu na Zámku v Bechyni a v nedávných dnech otevřené Galerii Vladimíra Preclíka, Regiocentrum Hradec Králové. Výstava v Galerii Dion je tak příležitostí k setkání umělcovou tvorbou i pro pražské publikum.
www.dionart.cz
