100 let Domu umění
type: kolektivní
place of exhibition: Dům umění města Brna
date of exhibition: 2010/12/15 - 2011/02/13
note:
-
Výstava připravená v roce stoleté existence této brněnské kulturní instituce (původně Kaiser Franz Josef-Jubiläums Künstlerhaus) připomíná důležitá období její činnosti včetně konfrontace se soudobým děním v Brně.
-
Kapitoly výstavy v Domě umění
Stavební historie budovy: plány Heinricha Carla Rieda, dobové dokumenty
Připravil Rostislav Koryčánek
Ukázky z tvorby německy mluvících umělců z Moravy, Slezska a Čech z meziválečného období
Připravil Ivo Habán
V roce 1910 získalo město Brno novostavbou Domu umělců (Künstlerhaus) do té doby chybějící moderní výstavní prostor. Během následujících tří desetiletí se v Domě umělců pod vedením Moravského uměleckého spolku (Mährischer Kunstverein) uskutečnilo téměř 200 výstav převážně současného umění, jimiž prošlo na 40 000 děl od více než 500 autorů. Jednalo se většinou o německy hovořící umělce na území Moravy, Slezska a Čech a také o přední rakouské umělce své doby. Pro Brno byla vždy, a to nejen v umění, klíčová vazba k Vídni, kam většina nejúspěšnějších moravských a slezských autorů starší generace, spojených s počátečním obdobím kolem roku 1911, postupně zamířila. Na jejich místo nastoupila po roce 1918 nová mladá generace německy hovořících umělců meziválečného Československa.
-
Dům umělců: průsečík německo-českého výtvarného umění
Připravil Ivo Habán
Výstavní program Domu umělců v meziválečném období byl velmi úzce propojen s činností Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: „Scholle“. Vedle pravidelných prezentací regionálních autorů udrželo vedení Moravského uměleckého spolku ambiciózní předválečný kurz a nabízelo brněnskému publiku kvalitní výstavy umělců z ostatních domácích center i ze zahraničí, zejména z Rakouska. Brněnský Dům umělců aspiroval stát se středobodem německo-českého umění v meziválečném Československu. V důsledku událostí po roce 1938, respektive 1945, byla většina aktérů jeho uměleckého života násilně vymazána z naší paměti.
-
Plakáty Domu umělců z let 1910–1930
Připravila Marta Sylvestrová
V plakátové sbírce Moravské galerie v Brně se dochoval soubor vzácných pozdně secesních plakátů, dokumentujících umělecký a výstavní život v Brně. Nejstarším dochovaným plakátem je Worreschova fotolitografie pro Císařskou jubilejní výstavu v Brně z roku 1888. Představuje vůbec první známý český plakát, vytištěný v německé i české verzi. Kvalitní plakátová sbírka svědčí o činnosti brněnských uměleckých spolků, prezentujících tvorbu svých i hostujících členů v Domě umělců. Brněnské výstavní plakáty ve vizuálně jednotném grafickém stylu vídeňské secese vytvářeli umělci z řad členů moravsko-německých uměleckých spolků (Franz Anton Czermak, Hanns Jakesch, Viktor Oppenheimer) a vídeňští secesní umělci (Ida Lehmann, Emanuel Baschny). Původní architekturu Domu umělců reflektuje ilustrativní plakát malíře Rudolfa Jelinka. Výstavní činnost v Domě umělců dvacátých let provází art-decové plakáty Ferdiše Duši a Jožky Barucha, ve třicátých letech se výstavní propagace nese v duchu funkcionalismu, jehož hlavními protagonisty v Brně byli grafici a typografové Antonín Jero, Zdeněk Rossmann a Emanuel Hrbek.
-
Sbírka Viktora Oppenheimera
Připravil Filip Suchomel
Sbírka, kterou během svého života shromáždil Viktor Oppenheimer, patřila nepochybně k nejucelenějším souborům asijského umění v předválečném Brně. Oppenheimer se sběru dálněvýchodního umění věnoval cíleně již od prvního desetiletí 20. století a postupně celou kolekci rozšiřoval. Ve středu jeho zájmu stály především práce z Japonska, které doplňoval zajímavostmi z Číny. Dodnes v kolekci, která byla po druhé světové válce v počtu 558 kusů zakoupena do Moravské galerie v Brně, najdeme rozsáhlý soubor ozdob japonských mečů, především mečových záštit zvaných cuba, a rukojetí nožíků, kozuka. Při tvorbě této části kolekce se nezapřel Oppenheimerův profesionální zájem o tyto minuciozní kovové předměty, vlastně šperky válečníka, které mu byly jako medailérovi nepochybně nejbližší. Kromě nich se však Oppenheimer zaměřil na japonské a čínské lakové zboží, jehož bohatá honosná výzdoba představovala pro Evropany vrcholnou ukázku uměleckořemeslné tvorby. Za zmínku stojí i téměř sto knoflíků necuke či několik výjimečných čínských a japonských ukázek porcelánů, které celou sbírku doplňují a vytvářejí z ní velmi hodnotný sběratelský celek, který jasně odráží vytříbený vkus bývalého majitele.
-
Z výstavy Zakladatelé ceského moderního umění a Moderní české malířství II – leta dvacátá
Připravila Jana Vránová
V roce 1957 byla v Domě umění uspořádána výstava Zakladatelů moderního českého umění, připomínající padesáté výročí první výstavy skupiny Osma. V dobovém kontextu byla hodnocena jak odbornou veřejností, tak diváky jako mimořádný počin: ve velkorysém výběru byla prezentována tvorba osobností českého moderního umění prvních tří desetiletí 20. století. Výstavní soubor se soustředil na dvě základní tendence počátků moderního českého umění – na expresionisticky-fauvistickou linii a na kubismus a jeho modifikace (do roku 1920), o dva roky později se potom výstava Moderní česká malba II zaměřila na Výtvarný odbor Umělecké besedy, na nekubizující práce členů Osmy, Skupiny a Tvrdošíjných do roku 1930. Kubismus a surrealismus tehdy patřily k uměleckým směrům spojovaným s minulostí, tedy v padesátých letech těm neuznávaným a kriticky posuzovaným. Třetí plánovanou výstavu, která měla postihnout české umění z let 1930–1940, se už realizovat nepodařilo.
-
Brněnské tvurčí skupiny šedesátých let
Připravila Jana Vránová
V šedesátých letech byla pro brněnskou uměleckou scénu důležitá činnost několika tvůrčích skupin (Brno 57, Profil 58, M Brno, Parabola), které vznikaly od konce minulého desetiletí. Jejich členové prosazovali progresivní trendy soudobé umělecké tvorby, respektující subjektivitu umělce, prosazovali odvrat od uměleckého projevu, povyšujícího smyslovou zkušenost za prioritní východisko uměleckého díla.
Skupiny byly společenstvím umělců, kteří si byli blízcí svými postoji a snahou prezentovat tvorbu, vymykající se oficiální kulturní ideologii, korespondující se současnou politickou linií. V ateliérech se scházeli umělci různých oborů a teoretici, které spojovaly příbuzné názory na smysl a poslání současné tvorby, důraz na autenticitu výtvarného díla. Programové koncepce jednotlivých skupin byly formulovány jen rámcově, v obecnější rovině, členství nebylo vázáno společným hlediskem na uměleckou orientaci.
