Světlo, stín a tma

type: kolektivní
place of exhibition: Galerie NoD
date of exhibition: 2011/03/09 - 2011/03/31

note:
Světlo, stín a tma jsou pojmy, které jsou s výtvarným projevem od počátků neodmyslitelně spojené. Projevují se v různých obdobích či epochách odlišnými způsoby. V českém moderním umění můžeme vstoupit do nedávné historie a připomenout například noční chodce Františka Hudečka. Stín se však objevuje v rozmanitých formách na obrazech mnoha dalších umělců. Někteří současní autoři stín zaznamenávají v závislosti na ubíhajícím čase, jiní vytvářejí konstrukce, které jsou nasvětlené tak, aby stín spoluvytvářel a předěloval daný prostor. Další dospěli ke kinetickým objektům, v nichž se stín neustále pohybuje v závislosti na zdroji světla nebo otáčení určitého objektu, Vzniká nasvícením vzdouvajících se textilií, pronikáním strukturami mřížek, odrazem od spleti linií vytvořených dráty atd. Může být černobílý nebo vytvářet barevné reflexe. V jiné formě se blíží divadlu, když se promítá přes nejrůznější proměnlivé tvary, siluety pohybujících se figur. Vztah mezi světlem, stínem a tmou má tisíce podob, hraje v uměleckých konceptech důležitou úlohu, stává se zvláštní oblastí současného umění. Má svoje možnosti, ale také omezení. Lze ho vyjádřit prostřednictvím řady technických postupů od prostorově náročných instalací přes objekty až po fotografie.

Objevným způsobem využíval ve svých až minimalisticky střídmých kompozicích hry se stíny slavný český fotograf Jan Svoboda. Dalibor Chatrný, který má za sebou výrazově bohatou a do různých sfér zasahující tvorbu, pracoval v některých ze svých projektů se vztahem mezi tvary a jejich stíny. Nasvěcoval konstrukce pohyblivým světlem a výsledkem jsou série fotografií, které ukazují, jak se prostor členěný geometrickými prvky a zároveň jejich stíny neustále proměňuje a jak se doplňuje skutečnost s iluzí, až takřka ztrácíme schopnost je rozeznat. Z mladší generace na něj navazuje Milan Houser, který se zabývá různými formami objektů nasvětlených tak, že můžeme sledovat neustálé proměny kresby stínem. Dosahuje tak fascinující periodicky se opakující kompozice. Stínem se inspiroval i v řadě svých obrazů. Pozoruhodnou osobností českého konceptuálního umění se stal Milan Maur, který vedle dalších experimentů zaznamenával v pravidelných intervalech stíny částí korun stromů nebo okrajů skal v závislosti na pohybujícím se slunečním světle. Tak se v tomto smyslu výrazně přiblížil přírodě. Margita Titlová Ylovsky patří k umělcům, kteří stále zkoušejí nové výrazové možnosti. V minulosti zaznamenávala stíny siluety vlastní postavy, nedávno vytvářela kresby v naprosté tmě. Při tomto experimentu si ověřila, že ruka kreslí sama, že se osvobozuje od zkušenosti a zaběhnutých klišé, že do gestických kreseb proniká uvolněná energie. Václav Krůček pracuje s možnostmi stínů systematicky už řadu let. Využívá reflexí mřížek vytvořených z drátů, které jsou mírně vzdálené od bílé zdi. Vznikají tak jemné neurčité mlhoviny, jejichž podoba záleží na struktuře mřížky. V posledních letech propojuje i možnosti stínu s malířskými prostředky. Zabývá se také odlesky slunečního záření na stříbrných fóliích, které v přesně volených okamžicích fotografuje. Jednu z poloh projevu Barbory Klímové tvoří objekty, v nichž pracuje s černobílým nebo i barevným stínem. Dosahuje přísného uspořádání prvků, které oživuje hra světel. Jiří Šigut vytváří fotografické záznamy různých situací dlouhou expozicí ve vymezeném čase. Zachycuje průběh přesně vybraných procesů. Zajímá ho například prolínání světelných drah, reakce fotografických papírů na jemné proměny měsíčního světla. Patří k našim nejdůslednějším představitelům konceptuálních přístupů v oblasti fotografie. Petr Písařík se zabývá ve svých obrazech proměnami struktur i jemnými impresemi. Některé jeho objekty přímo vybízejí k nasvícení, aby se tak jejich nedílnou součástí stal stín. Michal Cimala se kromě objektů spojených se zvukem věnuje také působivým instalacím ze světelných vláken. Tentokrát se inspiruje městským prostředím, křížením drátů elektrického vedení nad ulicemi.

Pro tuto výstavu jsem vybral umělce různých generací a názorových proudů. Spojuje je smysl pro hledání nových cest, pro soustředěné experimentování. Mají někdy příbuzná, jindy rozdílná východiska. Sahají k rozmanitým vyjadřovacím prostředkům a mnohdy dospívají ke značně originálním a překvapivým výsledkům.

Jiří Machalický - kurátor výstavy

Vystavující umělci
Milan Maur – kresby vycházející z pohybu stínu
Margita Titlová – kresby zaznamenávající stín, kresby vznikající ve tmě, fotografie stínu
Jiří Šigut – fotografické záznamy světla v časovém úseku
Dalibor Chatrný – projekty se stínem
Milan Houser – kinetický objekt
Václav Krůček – instalace
Barbora Klímová – objekty
Michal Cimala – světelný objekt
Petr Písařík - objekt

Světlo, stín a tma

 

Světlo, stín a tma

person   born
Cimala Michal   23. 1. 1975    
Houser Milan   12. 12. 1971    
Chatrný Dalibor   28. 8. 1925    
Klímová Barbora   18. 9. 1977    
Krůček Václav   7. 9. 1955    
Maur Milan   8. 12. 1950    
Písařík Petr   21. 11. 1968    
Šigut Jiří   14. 5. 1960    
Titlová Ylovsky Margita   16. 6. 1957    

Světlo, stín a tma

person   born
Machalický Jiří   16. 5. 1952    

Světlo, stín a tma

podřazený dokument
  published   title (subtitle)
  2011   Světlo, stín a tma