Jaroslav Panuška
type: autorská
place of exhibition: Vlašský dvůr
date of exhibition: 2010/12/01 - 2011/01/31
note:
zahájení výstav 1.12.2010 v 17.00
http://gfj.kh.cz/gfj.php?id=167&l=cz
Malíř Jaroslav Panuška (* 1872 – † 1958) byl jedním z nejoriginálnějších zjevů Mařákovy školy. Působil nejen jako malíř krajin, ale také pohádkových, fantastických a strašidelných výjevů, a později i vizí z pravěkého života. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Pirnera (1889-1890) a Julia Mařáka (zde absolvoval r. 1898). Před studiemi absolvoval četné cestovní zážitky (Drážďany, Mnichov, Benátky) a opakovaně se dostal na Balkán, kde jeho otec působil jako geometr. Zážitky přetavil ve svérázné kresby postav ztracených existencí, které poznal při vlastním bohémském putování, a co neviděl na vlastní oči, to dodala jeho bohatá obrazotvornost. Jeho krajiny jsou plné tajemství, někdy i úzkosti a děsu. Panuškova citlivost pro vnímání existence "jiného světa" dostala své základy již v dětství, kdy jeho hořovická babička praktikovala lidovou magii a léčitelství a Panuška byl přímo účasten zaříkavačských procesů. Pro dítě, které bylo navíc nadáno rozvinutou vizuální fantazií bylo naprosto logické, že se tyto výjevy vryly do jeho vědomi nesmazatelným způsobem a provázely ho celý život. Odmyslíme-li si atraktivitu psychotronických základů v Panuškově tvorbě, byl vynikajícím a originálním malířem, jehož talent se prostě nedal přehlédnout ani v jeho době a dodnes si uchovává své místo v rámci českého výtvarného umění 20.století. Unikátní jsou Panuškovi upíři a strašidla, jimiž údajně strašil již v Mařákově ateliéru kolem r. 1895. Znal jistě vodníky a příšerky Schwaigerovy, nicméně nenapodoboval, naopak hýřil svéráznými nápady někdy na hranici ztřeštěnosti. Mnohá tehdejší kurioza reprodukovaly dobové časopisy, nejvíce Zlatá Praha a Volné Směry. Významným dokladem komplexního chápání poetiky textu a obrazového doprovodu je kniha Václav Říhy "Letní noc", kterou Panuška ilustroval. Vyšla 1905 v nakladatelství Bedřicha Kočího a některé z originálních dochovaných předloh ilustrací najdeme i na výstavě (např. Tančící vrby, 1898). Kolem r. 1907 se Panuška přiklání k impresi, jejíž výzkumy zhodnocuje zejména v přednesech krajinných výjevů z polí a luk. Zachycuje vodní hladinu, ohníčky s cikány, chatrče nebo slunce v korunách stromů. Pozoruhodnou kapitolou Panuškovy tvorby vycházející z jeho zájmů o archeologii, pravěk a dávnou minulost země jsou po r. 1910 vznikající obrazy pravěkých sídlišť, studií jeskynního člověka, mamutů v pralesích a bažinách, pohanských obřadů, model a pozůstatků předvěkých dokladů lidské existence. Ve 20. i 30. letech byl několikrát u Jaderského moře, odkud pochází jak klasické mariny, tak osobnější zátiší s příměsí exotiky. Kutnohorský region sahající místy až do Posázaví je v těsném sousedství lokalit, se kterými byl Panuška spojen. Živou legendu představuje Panuškův srub v Kochánově u Světlé nad Sázavou, který mu sloužil jako ateliér a kde vyrůstali v malíře i oba jeho synové. Výstava Jaroslava Panušky v Kutné Hoře je reprízou výstavy připravené ve spolupráci s Galerií moderního umění v Hradci Králové (kurátorka Martina Vítková). Výběr výstavy kutnohorské klade větší důraz na starší Panuškovy práce, kterými především se vydělil ze standartu umělecké tvorby.
