Česká koláž a asambláž

type: kolektivní
place of exhibition: Пермскоя художествення галерея
date of exhibition: 2007/01/19 - 2007/01/28

note:
-
Na leden 2007 galerie připravila pro Rusko již 3. zajímavou výstavu: o fenoménu české koláže a asambláže ve 20. století. Z hlediska obsahu a formy se jedná o jeden z hlavních proudů v českém umění, který osobitým způsobem reagoval na mezinárodní směry. A mnohdy navíc vyjadřoval i časté groteskní domácí poměry (politické, kulturní a sociální) v pohnuté historii Čechů od 30. až do 90. let minulého století. Ostatně, tento druh výtvarného myšlení je stále aktuální i po roce 1989 a ve 21. století!
Koláž je umělecké dílo většinou v ploše. Vzniká lepením papírů, reprodukcí, útržků, tapet, vinět, apod. Celek bývá často dotvářen kresbou a malbou. Z moderních „ otců“ koláže je třeba alespoň jmenovat Pabla Piccasa (papiers collés, hermetický kubismus), Kurta Schwitterse (dadaismus a collages), Maxe Ernsta či českého Jindřicha Štyrského (surrealismus). Sem bývá řazena i fotomonáž.. Na rozdíl od koláže je asambláž umělecký objekt v prostoru nebo polo-objekt zavěšený na zdi. Různé předměty jsou spojovány například lisováním, vázáním, svářením či nýtováním. Z „otců“ moderní asambláže nelze nejmenovat opět Kurta Schwitterse a jeho 3 proslulých objektů Merzbau, vysokých věží, které sestavil z běžných odpadků. Asambláž volně koresponduje i s ready-made , nalezenými objekty Marcela Duchampa. Z českých autorů zmiňuji například Aleše Veselého a Zdeňka Berana.
Originálně osobitá je také tvorba sochařky Věry Janouškové (nar. 1922), která už od 60. let, mimo jiné experimentuje s asambláží a reliéfní koláží. Věra Janoušková vytváří a dotváří svařované plastiky z odpadových materiálů denní potřeby: a to jak ve smyslu kubistického skládání a citace reálných prvků – tak i v post-surrealistickém pojetí výtvarné metamorfózy hmoty v ducha! Její nesmírně lidské figury ze smaltu jsou na výstavách nepřehlédnutelné a sama autorka své záměry vtipně komentuje: „Jsem sochařka, která recykluje věci odhozené na smetiště, vrací je opět metaforou do života a líbí se mi označení: První dáma českých skládek“, (Michael Třeštík: Kdo je kdo, Osobnosti české současnosti. Praha 2002 a 2005).
Třetím z vystavujících je vynikající malíř a grafik Karel Vysušil (nar. 1926), který v české poválečné grafice posuzoval jako jeden z prvních barevnou litografii jako transpozici obrazu a dosáhl v ní mistrovské úrovně. Stejně dokonalé jsou i jeho suché jehly z 60. let v arcimboldovsky laděném protiválečném cyklu Atomový věk. V 70. letech potom obohatil grafické postupy o techniku „autokoláže“ a i v této oblasti své tvorby má pozoruhodné výsledky (cykly Karneval, Terče, Ptáci, Sny, Hlavy). „Karel Vysušil je ve své tvůrčí podstatě výtvarník bytostně malířské orientace, jemuž však vnější okolnosti otevíraly víc možností hovořit hlavně grafickými technikami. Z každého jeho grafického díla vyzařuje ale konstantní uplatnění malířských hodnot.“ (František Dvořák: Katalog k výstavě, 1996).
Rozsáhlý a obecně platný je umělecký i lidský odkaz sochařky Evy Kmentové (1928 – 1980), jejíž dílo bylo předčasně ukončeno zákeřnou chorobou. V prvním tvůrčím období byla ovlivněna mimo jiné moderním italským sochařstvím (Žena a hvězda, 1959). V 60. letech však našla svůj vlastní výraz: v abstrahujícím a zároveň metaforickém znaku, v otiscích předmětů a segmentů lidského těla do sádrových reliéfů a objektů, v dualitě objemu a jeho negativu v prázdnotě (Opuštěný prostor, Stéla s otiskem rtů, Stéla s otiskem chodidel, Lidské vejce – Vejce já). Již tehdy dospěla k transcendentálnímu přesahu tvaru, viz mj. legendární Stopy na jednodenní akci ve Špálově galerii 17.3. 1970.
V 70. letech pak Eva Kmentová propojila svůj privátní dramatický osud – s obecným osudem lidí v pohnuté době tzv. normalizace (Agresivní krychle, Postava na trávě nebo já, dojemné Proč). A v posledním období realizovala řadu kreseb inspirovaných přírodními útvary i pomíjivým tělesným fragmentem, experimentovala s bílou papírovou hmotou a frotáží (Velké nohy – Spěch, Velká Škvíra, Díra, Výhonek).
Malíř a grafik Josef Hampl (nar. 1932) zastává názor, že „Nejkrásnější a zároveň nejtěžší umění je umění žít“, (Michael Třeštík: Kdo je kdo, Osobnosti české současnosti, Praha 2002). Je příkladem neutuchající vitality a od 70. let trvale patří do okruhu tzv. českých nezávislých aktivit. Vyšel z geometrické abstrakce, land artu a mimo jiné byl ovlivněn setkáním s Vladimírem Boudníkem (1924 – 1968, jeden z nejvýznamnějších českých grafiků a autor tří manifestů Explozionalismu). Tvorba Josefa Hampla sahá od kresby přes objekt až k instalaci, avšak jeho doménou a specialistou je šitá koláž na plátně, většinou velkých rozměrů 200 x 90 cm a často realizovaná jako rolované obrazy. Hamplovy šité kresby, koláže a umění papíru obsahují dokonalou harmonii, intimitu i monumentalitu, a vnitřní vyrovnanost Starých Mistrů.
Neméně dokonalé a jedinečné je i dílo dalšího českého mistra – malíře, grafika a ilustrátora Vladimíra Suchánka (nar. 1933). Jeho grafické listy mají noblesu, bohatou imaginaci a osobitou poezii až kouzelnou. V lyricko- expresivní i portrétní (portréty osobností z oblasti hudby a literatury) barevné litografii dosáhl mezinárodního uznání – za svou tvorbu získal celkem 26 významných cen! A jeho litografie jsou i výtvarným doprovodem bibliofilií. Dále ilustruje knihy poezie, je autorem přibližně 300 exlibris ( pro sběratele z celého světa ) a tvůrcem českých poštovních známek.
Benjamínkem výstavy je malíř a sochař Ilja Sainer (nar. 1947) a případně bude muset ostatním chodit pro pivo. V letech 1978 – 95 vytvořil sedm Velkých cyklů v kresbách, obrazech, asamblážích a objektech (Boty, Terče, Numeri, Biorytmy, Bioprostory, Fragmenty a Untitled). Od protiválečných a civilizačních témat – přes cítění kosmických rytmů a prostorů – se Ilja Sainer posléze pokorně vrátil ke klasické malbě ve svém 8. cyklu Ostrovy (Without Title, 1995 – rozpracováno). Zde ve výtvarně- kabalistickém modelu těla – duše – ducha člověka a jednoty člověka - světa – vesmíru mimo jiné navázal i na pradávné jantry a mandaly. Od roku 2002 se věnuje převážně publicistice a dostal za trest ( i jako domácí úkol) sepsat tento úvodní text k výstavě pro ctěné mezinárodní publikum.
Ilja Sainer
www.dionart.cz

Česká koláž a asambláž

Česká koláž a asambláž