Radim Kořínek: Pudr a nevím
type: autorská
place of exhibition: Galerie Dion
date of exhibition: 2007/03/12 - 2007/04/12
note:
-
Portréty.
Na internetu najdeme bohatý přehled Kořínkovy pestré tvorby. Je různorodá a 33 let mladý autor úporně hledá sám sebe. Což je sympatické a mně osobně zaujaly jeho portréty, krajiny a fotografie krajin. Řadí je, jak sám říká: do cyklů. A tedy se ptám, o čem jsou Portréty? Kořínek jim říká pudr a vlastně je přesně charakterizuje! – A proč malujete Krajiny? … tam to nevím. Nuže, máme název výstavy Pudr a nevím, neboli Portréty a krajiny. Průsečíkem obojího na výstavě budou jeho fotografické portréty skutečných krajin. Takže máme i ideový profil akce v Dionu. Malované Portréty mají tvrdou kresbu na úkor vlastní malby a R.Kořínek přiznává, že je maluje podle svých fotografií modelů. Možná, že právě v tom tkví háček: neměl by raději malovat za přítomnosti živého člověka? Pochopit a vyjádřit více z fluida portrétované osoby, její Já uvnitř? Ostatně, ke klasické barokní malbě má náklonnost – a jak pro výrazové možnosti šerosvitu, tak i pro její řemeslnou úroveň! A neméně sympaticky dává přednost olejomalbě před módním akrylem: vyhovuje mu pomalá delší práce na obraze.
Krajiny.
Také své krajiny Kořínek nemaluje v plenéru, nýbrž v ateliéru. A na webu o nich uvádí, cituji autora: „Několik ukázek ovlivněných estetikou filmového plátna. Vytvářím si své vlastní fantazijní záběry krajin, reagujících na svět podvědomí a science fiction. Rok vzniku 2005.“ – A jsme doma, totiž uvnitř Kořínka! Nehybnost fotografií (a jistá strnulost dle nich malovaných Portrétů) je nahrazena pohybem filmu…pohybem podvědomí je jeho introvertní parketa! Tyto malby jsou někde o 3 patra výše Portréty. Kořínek ještě neví, že jeho podvědomí už ví! Což bývá úděl inteligentních malířů a tím on je. Najít sám sebe je nejtěžší dřina.
Připomeňme si ono Poznej sám sebe, které prý bylo napsáno zlatými písmeny nad vchodem do delfské věštírny. A které dnes téměř není žádoucí, zejména Nahoře, ale i mezi mnohými dole, abych nejmenoval…A Radim svým „V době, kdy v Athénách byla v nejbujnějším rozkvětu filosofie sofistů, mužů okázale vševědoucích, a přitom možnost pravého vědění popírajících, chlubivých a hrabivých, starostlivě dbalých své slávy, duchaplných řečníků a lvů vysoké společnosti, Sokrates žil v chudobě uprostřed lidu, hovořil o věcech zdánlivě všedních a prohlašoval, že ví, že nic neví. (Vladimír Neff: Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias. Družstevní práce v Praze 1948. Strany 434-438.)
A se Sokratem patrně Kořínek sdílí také víru, že každý, kdo hledá pravdu, ji najde. Pravdu v říši ducha, nikoli hmoty. Dle vyprávění Alkibiada (Neff: tamtéž) Sokrates přišel na nějakou myšlenku a stál od rána v zahloubání na témž místě, a když nemohl problému přijít na kloub, nepovoloval a pořád stál, přemýšleje. „Stál tak celý den a i noc, až do východu slunce, potom se pomodlil k slunci a odešel.“
Z výslechu Kořínka víme, že se narodil 2 dny před letním slunovratem. Možná proto v Portrétech ještě stojí na témž místě – zatímco ve svých Krajinách již má východ Vnitřního Slunce! A v nich vlastně vede dialog se sebou samým a svým způsobem se blíží k tzv. sokratovské indukci a dialektice. Jako učitel třeba i podobně vede své žáky?
A je dobře, že opustil Rafany, kteří házejí obraz do vody. A zejména obraz jiného autora (proč ne svůj) a dokonce z majetku Národní galerie v Praze! Introvertní Blíženec Kořínek ve svých 33 letech už nepotřebuje gesta okázalá a vševědoucí, neboť má talent i píli mnohem větší. Nebo se mýlím? A je dobré, že žije v Táboře jako učitel. A časem může být i „Bos, tváří podoben satyrovi a oděvem žebrákovi…“(Neff: tamtéž) a protloukat se po táborském tržišti, po ulicích a krásném okolí. Je tam silný égregor od doby husitů a na březích Lužnice možná najde i svoji cestu Sokratovu, jenž svojí smrtí (a odmítnutím útěku) se stal předchůdcem Krista. Karel Hynek Mácha – Máj.
K vnitřním Krajinám Kořínka nemám výhrady. Pouze nevím, proč již při letmém pohledu na webové stránky autora (někdy v září) mne mimoděk napadla souvislost s verši – obrazy – z Máje? To jsou ony neviditelné červené nitky mezi Nebem a Zemi. Nebo Ariadnina niť v labyrintu doby a zároveň napříč dějinami umění? Ví Bůh. A má-li to být, bude Kořínkova výstava v Dionu osudová a při dalším letním slunovratu spolu s velkým českým básníkem bude moci zvolat: Dalekáť cesta má! A není marné její volání!! Radime! – Viléme! – Jarmilo!!! To je zatím ve hvězdách a třeba se nemýlím.
Ilja Sainer
www.dionart.cz
