Kratina v Dynamu

date of exhibition: 2012/03/08 - 2012/05/31
institution: Dynamo design
type of exhibition: autorská

notes:
Princip transformace nalezl Radoslav Kratina po krátkém, ale pracovně intenzívním období, zahájeném v roce 1963 a naplněném experimenty s grafikou a asamblážemi. Tento princip byl natolik zásadní, že se od přelomu první a druhé poloviny 60. let umělcovým životním programem. Kratinovo pojetí kinetického objektu se však odlišuje od hlavního proudu kinetismu tím, že je to sám vnímatel, který může v rámci daného řádu libovolně měnit uspořádání díla, a že k pohybu dochází pouze tehdy, když divák s objektem manipuluje.



Klíčovým momentem takové koncepce je využití geometrického tvarosloví. Aplikací geometrie, systémového řešení a zároveň uměleckou tematizací skutečného pohybu se Kratina připojil k dobově významným mezinárodním proudům neokonstruktivismu a kinetismu. Proměnlivost artefaktu souzní s koncepcí otevřeného díla, jak ji v 60. letech formuloval Umberto Eco.



Během druhé poloviny 60. let vznikaly dřevěné objekty, které jsou většinou pohledově vázané na stěnu a působí výraznou variabilitou své frontální barevné struktury. Některé z nich lze proměňovat plynule, a to pootáčením nebo horizontálním vysouváním tyček, častěji se ale uplatňuje permutační princip výběru z omezeného počtu dvou či čtyř možností barevné plochy a kombinace zvolených možností, aniž se přitom mění prostorová konfigurace.



Na počátku 70. let Radoslav Kratina definitivně opustil dřevo a začal používat kov. Dílenské opracovávaní kovu umožnilo mnohem přesnější tvarování elementů a zaručilo jejich dokonalou přesnost. Pro další vývoj transformativních objektů mnohem závažnější skutečnost, že se rozšířila škála tvarového řešení objektů, a to jak v prostorovém uspořádání, tak v povrchových efektech lesku, matu a zrcadlení, nahrazujících dřívější prudkou barevnost.



Zatímco dřevěné objekty 60. let jsou reprezentanty své doby, kovové objekty se vzdalují dobovému uměleckému dění a více ukazují individuální poetiku svého tvůrce.



Transformovatelný objekt nabízí divákovi estetický zážitek z vizuálního pozorování a z manipulace. Struktura složená z velkého počtu prvků je přístupná smyslovému vnímání i intelektuální interpretaci. Obojí se uskutečňuje, když divák s objektem manipuluje, když se ho dotýká, mění polohu elementů a sleduje ji. Recipient může k objektu přistoupit rozumově a na základě úvahy vytvářet přesné konfigurace anebo spontánními pohyby změnit celou sestavu a ponechat prostor náhodě.



Kratinovy objekty lze přijmout jako díla, jež vyzývají ke hře – pokud se pojem hra vykládá jako činnost, která poskytuje prostor tvořivosti a svobody, kterou je třeba brát se vší vážností a která má existenciální rozměr.

Zbyněk Sedláček

zdroj: http://www.dynamodesign.cz/cs/stranky/kratina-v-dynamu