Inez Tuschnerová: Kresby a transkripce (Daliboru Chatrnému)
type: autorská
place of exhibition: Hrad Špilberk
date of exhibition: 2014/09/11 - 2014/10/12
note:
-
zahájení 10.9.2014
Špilberk, III. patro, chodba jižní křídlo
Výstava Inez Tuschnerové v Muzeu města Brna je součástí výstavního cyklu koncipovaného jako vzpomínka na Dalibora Chatrného (1925-2012). Cyklus je umístěn do chodby přiléhající ke stálé expozici Od moderny po současnost, jež byla otevřena po rekonstrukci jižního křídla hradu Špilberku v loňském roce. Záměrem tohoto nově otevřeného galerijního prostoru na chodbě je doplňovat a rozšiřovat expozici zejména o práce na papíře, které nemohou být dlouhodobě vystaveny světlu. V rámci cyklu k poctě Daliborovi Chatrnému se formou komornějších výstavních projektů připomenou umělci, kteří byli Daliborovi Chatrnému blízcí z hlediska výtvarného uvažování i po stránce lidské. Vedle Roberta Hliněnského a Františka Šenka sem bezpochyby patří Inez Tuschnerová.
Přestože výtvarné cesty Tuschnerové a Chatrného jsou v mnohém odlišné, spojuje je potřeba vyjádřit minimálními prostředky podstatu věci, pracovat koncentrovaně a soustavně v početných cyklech. Oba umělci byli navíc výrazní pedagogové, oba svá studentská léta spojili s Prahou, a po většinu života pak zůstali věrni Brnu. Nejprve se setkávali v rámci výstavních aktivit brněnských tvůrčích skupin, později se jejich komunikace rozvinula výtvarným jazykem.
Podobně jako se Dalibor Chatrný zabýval výtvarnými zásahy do reprodukcí nebo fotografické předlohy, vstupovala Inez Tuschnerová do Chatrného prací kresebně malířskou stopou. Tímto přístupem vznikl v roce 2012 cyklus transkripcí komorních formátů, nazvaný Daliborky. Základem je otisk Chatrného prstů a částí dlaně šedou akrylovou barvou. Spontánní přímý dotek zanechal stopu, která je buď velmi lapidární, ve formě bodu, nebo je posunem rozvíjena do lineárního popřípadě plošného záznamu, a překrýváním a vrstvením zmnožována do složitějších struktur. Tuschnerová zasahovala do otisků typicky uvolněným skripturálním gestem, ať už kresebným černou tuší nebo litým bílým akrylem. Výchozí skladba byla pro ni impulsem k rozvedení určeného systému, buďto v návaznosti na dané prostorové vztahy nebo naopak kontra přístupem, kdy vstup linií zcela přehodnotil stávající kompozici.
Princip transkripce Inez Tuschnerová rozvíjela také v souborech listů, jejichž východiskem byl běžný trhací kalendář s reprodukcemi děl zahraničních umělců. Chatrný kalendářové reprodukce nejdříve rozřízl na dvě poloviny a poté spojil do nového celku. Zvolená metoda spočívala ve vzájemné záměně polovin dvou reprodukcí, takže vznikaly jakési diptychy. Poté do kalendářových předloh vstupovala Tuschnerová kresebně, čímž kompozici citlivě rozvíjela nebo se naopak vůči ní vymezovala. Napětí výchozí skladby a kresby je umocněno střetem hladkého křídového papíru a živé, materiálové stopy, místy přerušované, jinde mizící nebo naopak nasilované, rozpíjené či dynamickým pohybem rozstřikované tak, že získává kvality drippingu.
Krajního řešení v zájmu o možnosti kresebně malířského gesta Tuschnerová dosáhla v cyklu bílých kreseb na bílém podkladu vytvořených v roce 2013. Litím akrylové barvy na papírovou plochu zde dospěla k radikálně oproštěné soustavě několika bílých reliéfně cítěných linií. Přestože vznikaly jako zcela autonomní záznam procesu lití, evokují lidskou figuru v pohybu.
Vedle prací vzniklých v součinnosti s Daliborem Chatrným a výše zmíněných záznamů na bílém podkladě výstava představuje konvolut nejnovějších kreseb vytvořených v průběhu roku 2014. V tomto novém souboru Tuschnerová dospěla k maximálnímu uvolnění výtvarného gesta a k nebývalé intenzitě výrazu. Sama tyto poslední listy pracovně nazvala „Výkřiky“, a sice ve smyslu volání jako formy lidské komunikace, ale také dosažení maximálně koncentrované výtvarné výpovědi a plnosti sdělení.
Text: Ilona Víchová (kurátorka výstavy)
