Filip Švehla, Jan Heres: 370 dní slunečno

type: kolektivní
place of exhibition: Jan Čejka Gallery
date of exhibition: 2019/01/16 - 2019/02/06

note:
Filip Švehla (*1991) se v současnosti přesunul k abstraktní malbě, kde je pro něho důležitá práce s barvou a tvůrčí proces. Jeho díla jsou náročná na spotřebu materiálů a je v nich patrný nejen experiment a konstrukce, ale také nahodilost a destrukce. Filip se navíc snaží svým malbám a nově i objektům propůjčit smyslové vlastnosti, které nejsou spojené přímo se smyslem zraku. Výsledkem je, že některé z jeho děl působí např. těžce. V souvislosti s tímto cílem pak souvisí i snaha o reportáž, kdy pomocí svých děl navozuje atmosféru nějakého prostředí. Patrné to bylo už v rámci jeho diplomové práce „Scéna pro neexistující hru“ a podobné je to i v případě této výstavy, která odkazuje na roční pobyt ve Valencii.

Filip Švehla samostatně vystavoval např. ve studiu Alta – U kafe (2013, Praha), v Galerii AVU – Mlčení Vaše se stalo mlčením naším (2014, Praha) nebo ve Ville P51 – Naštěstí jsem měl zvláštní pokoj (2017, Praha, ve spolupráci s Martinou Novákovou). V rámci kolektivních výstav pak figuroval na Kunstpreis der Leinemann – Stiftung v Českém centru v Berlíně (2013), byl i součástí Krajiny 2017 v Nové galerii (2017, Praha) či Summeracademy Venedig v benátském paláci Zenobio (2018).

Filip Švehla vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (2011 – 2017), kde v ateliéru malby I zažil jak Jiřího Sopka, tak následujícího Roberta Šalandu. Absolvoval také stáž v ateliéru Michaela Rittsteina (2014) a v zahraničí studoval na Hogeschool voor de Kunsten v nizozemském Utrechtu (2015).

Jan Heres (*1992) je malířem, který dokáže dlouhodobě čerpat ze všedních situací i ze zážitků z cest. Po devítiměsíčním působení v Indonésii, kde ztratil zájem o konvenční přístupy, započal experimentování, projevující se zejména v kombinování technik, prolínání barevných odstínů a emocionální expresi. Tvoří nejčastěji figurální náměty. Ovšem místo toho, aby postavy věrně zaznamenával v přesných proporcích, upravuje jejich formu do zkratek, které trefně vyjadřují probíhající situace, pocity a mezilidské vztahy. Vše tak činí s (až humorným) nadhledem, jenž je malíři, jako nezávislému pozorovateli, blízký. V souvislosti se stylizací pak podobně upravuje i prostředí, do kterého jsou figury zasazeny. Dokonce se tak někdy dočkají samostatného ztvárnění i předměty, ať jde např. o palmy, které zpracovával už v několika sériích. Vždy se přitom snaží o to, aby výsledné dílo charakterizovalo kulturu, o které pojednává.

Jan Heres byl prozatím součástí zejména kolektivních výstav. Svá díla představil např. na XII let ateliéru malířství III doc. Michaela Rittsteina na velvyslanectví České republiky ve Vídni (2012), výstavě Okolní svět v NTK (2013, Praha) nebo na 12 ESID – pražské vítání jara v galerii K4 (2013, Praha). Díla měl také na výstavě Prošel jsem kolem jabloně na Nákladovém nádraží Žižkov (2014, Praha) a Na půl v Galerii Via Art (2016, Praha, s Adélou Lustigovou).

Jan Heres vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde působil ve škole Michaela Rittsteina (2011 – 2017). Navštívil však i ateliér Jiřího Sopka (2015 – 2016). V rámci studií rovněž absolvoval zahraniční stáž, v rámci které studoval malířství na Indonéském institutu umění v Yogyakartě (2014 – 2015).

Filip Švehla, Jan Heres: 370 dní slunečno

Filip Švehla, Jan Heres: 370 dní slunečno