Jakub Frydrýšek: Léthé

type: instalace
place of exhibition: Galerie Na shledanou
date of exhibition: 2019/04/13 -

note:
Program Galerie Na shledanou se v okolí galerie zaměřuje na ekologická témata a drobné intervence a úpravy. Autora dřevěné lavice Léthé Jakuba Frydrýška můžeme s nadsázkou označit za specialistu na jižní terasu budovy. V roce 2016 zde vytvořil dílo Rostliny a jejich moci. Zahrada na motivy slavného renesančního Mattioliho herbáře byla složena z jedovatých/léčivých bylin a doplněna informačním systémem. Dozvěděli jsme se o řadě rostlin s krásnými názvy jako například Umrlčí hlavička.
Zahrada měla být Jakubovým zásahem jen probuzena a ponechána napospas mocným silám přírody, které usilovně sami v sobě i ve všem ostatním živém organizujeme a dusíme. Filozof Zdeněk Kratochvíl ve shodě se svým učitelem Zdeňkem Neubauerem tuto naši skoro pět set let trvající aktivitu pojmenovává “denaturací přírody”.
Jakub Frydrýšek v Novinách Na shledanou č. 4 o své zahradě píše: “Nešlo o ambici vytvořit zahradu v pravém slova smyslu (okrasnou, natož produkční).Pouze jsem vysázel několik souborů rostlin, jejichž výběr byl z části inspirován Mattioliho herbářem z roku 1596. Živé rostliny, často léčivky, se zde v kontextu hřbitova staly demonstrací života, zdraví a vitality. Cílem bylo vytvořit pomyslný přechod mezi hroby s umělými nebo vadnoucími řezanými květinami, architekturou nedostavěné smuteční síně – Galerie Na shledanou a okolní polodivokou přírodou.Pokus o návrat života na hřbitov.”
Zahrada mocí Jakuba Frydrýška žije i dnes, pod vašima nohama, potichu a nenápadně a pozor, není to zahrada jedlá, jak je dnes v módě, ale zahrada jedovatá.
V roce 2019 k ní přibyla další Jakubova práce. Podnětem byla moje prosba, aby jižní terasa mohla být odpočinkovým místem pro živé návštěvníky hřbitova s krásným výhledem do korun stromů nebo v případě realizovaného průklestu (viz Noviny Na shledanou č. 5) výhledem k šumavským kopcům.
Jakub Frydrýšek dovedl moje slova o odpočinku do konce ve všech důsledcích. Monumentální lavička se jmenuje Léthé a znamená zapomnění. Duše mrtvých v ní mají zapomenout na svůj pozemský život a my si možná takový odpočinek plný zapomnění čas od času aspoň na chvíli přejeme.
Léthé protéká v prostředí řecké mytologie Hádovou říší smrti a vedle několika dalších řek (například Styx, řeka nářků Acherón, řeka smutku Kókýtos, řekou ohně Pyriflegethón a dalších. Přesné údaje o počtu řek se pochopitelně různí.
Ve Volyni na jižní terase Galerie Na shledanou u suché dřevěné řeky Léthé spatříte vodu v jen malých nádobkách zakopaných v zemi. Jestli mají představovat “studánky živé vody” a být symoblickou protiváhou řeky smrti nevím, ale určitě mají posloužit ptáčkům jako pítko v období sucha.
Jan Freiberg