Dog died here studio: Člověk zná dobře hvězdu, na které žije
type: kolektivní
place of exhibition: Galerie Art
date of exhibition: 2019/09/24 - 2019/10/29
note:
Název výstavy, inspirovaný článkem ze 70. let oslavujícím dobývání vesmíru, autorky naplňují tragikomickým obsahem, který odkazuje k současné lidské exploataci Země. Spíše než přímé kritiky antropocentrismu jsme ale svědky hravé existenciální humoresky o hledání místa v aktuální planetární situaci. Hannah Arendt se v roce 1963 v reakci na vypuštění první umělé družice do vesmíru ptala po tom, zda člověk jeho dobytím získal nebo ztratil na významu. Lidé našli způsob, píše Arendt, jak ovlivňovat děje na modré planetě jakoby z vesmíru, ale nehnout se přitom ze Země. Všechno začalo tím, že současná fyzika se stala odvislou od jevů, o jejichž existenci se ví jenom díky tomu, že nějak působí na měřící přístroje. Tato data pocházejí ze „skutečného světa“, který je přesvědčivější než svět, ve kterém žijeme… Postava sběratele umění z krátkého filmu, pořád ještě cynického, ale již poněkud opuštěného maloměstského intelektuála, v sobě nese právě ideu ztraceného pojítka mezi smyslovým světem, který dokážeme jako lidé pojmout a světem fyzikálním, který nám pořád uniká. V kulhajícím křeči deliria tremens se zračí lidská křehkost, byť sběratelova řeč je chladně odlidštěna, jen s útržky vůle k lidem. Když se pak moralisticky rozcítí, jeho lamentování je v jistém smyslu oxymorónem: “Gaia není nafukovací, ne každý si zaslouží žít na jejím povrchu”…
