Dobré ráno aneb na skok do světa budíků

type: nevýtvarná
place of exhibition: Prácheňské muzeum v Písku
date of exhibition: 2011/07/05 - 2011/07/31

note:
Masová výroba levných budíků v Evropě začala s deseti až patnáctiletým zpožděním. Známé jsou tradiční hodinářské oblasti Německa a Francie. V počátcích byly takto vyrobené budíky většinou jen kopiemi amerických vzorů, velmi brzy však získaly formu typickou pro tu kterou oblast. Zatímco francouzské budíky byly dle místní dekoratérské tradice doplňovány často až přehnaně velkými bronzovými ozdobami, německá výroba se soustředila na módní trendy a oblíbené technické kuriozity. Rozlišujeme tedy tyto tři základní směry výroby budíků: americký, francouzský a německý. Jsou i dnes snadno a na první pohled dobře rozeznatelné a nedají se vzájemně zaměnit. V tomto období vzniklo zejména v Německu, obrovské množství budíků nejrůznějších tvarů a velikostí. Množství větších či menších výrobců podněcovalo konkurenci, a tím i vznik dalších tisíců budíků často až neuvěřitelných tvarů, zejména v období před první světovou válkou.
V Americe ve stejné době začal místním výrobcům hodin docházet dech. Výroba budíků se postupně utlumovala, zejména v počtu vyráběných modelů. Nápadů ubývalo, zajímavé kusy byly spíše výjimkou a následkem bylo postupné vytlačení tradičních amerických výrobců z trhu zahraniční, zejména německou konkurencí. V Evropě byla situace jiná. Výrobci z Francie a především z Německa včas reagovali na měnící se vkus a nové umělecké směry - Art decco a konstruktivismus. Počet vyráběných modelů neklesal, naopak byl doplňován o stále nové tvary.
V druhé polovině 20. století byl již americký hodinářský průmysl na ústupu, mnoho výrobců trh opustilo, někteří se snažili zachránit přenesením výroby některých modelů do zahraničí (Evropa, Asie). Evropským výrobcům se však ještě dlouho dařilo uspokojovat zákazníky roztodivnými modely a jejich postupný soumrak nastal až celkem nedávno, zejména díky digitalizaci. Pomyslnou výrobní štafetu převzala Asie a počet prodaných kusů se začal snižovat. Budík jako samostatný výrobek se dostal do krize, neboť často tvoří pouhý neviditelný doplněk jiného elektronického přístroje (telefonu, rádia, hodinek a mnoha jiných). Poslední výrobci proto museli radikálně snížit ceny, čímž utrpěla kvalita. Také zavedení elektronických, v podstatě neopravitelných strojků, zatlouklo pomyslný hřebíček.
Výroba budíků v Čechách
Průmyslová výroba budíků v Čechách probíhala od konce devatenáctého století zejména v pobočkách velkých německých koncernů (Kienzle Chomutov, Gustav Becker v Broumově atd...) nebo v malých továrnách využívající německé či švýcarské součástky (Konrád v Mostě). Tito výrobci však produkovali pouze omezený sortiment modelů, zejména těch nejjednodušších. Po druhé světové válce byly tyto výrobny zkonfiskovány jako německý majetek a sjednoceny do dvou provozů: Prim v Moravském Šternberku a Chronotechna v severních Čechách. Výroba se od počátku soustředila na masovou produkci levných a celkem spolehlivých výrobků pro domácí trh i na export. Proto také byl omezen počet modelů. Skutečně zajímavých bylo za padesát let existence jen několik.
Po roce 1990 nastalo krátkodobé vzedmutí, ale časem se podnik dostal do problémů, přišel o ochranné známky i licence na strojky a kolem roku 2000 výroba skončila úplně.
Budík jako dekorativní prvek
Od počátků výroby budíků se všichni výrobci logicky snažili v zájmu prodejnosti sledovat a co nejvíce uspokojovat vkus zákazníka.
Mnoho budíků se stalo zajímavým uměleckým dílem nebo naopak větším či naprostým kýčem. Ale kdo to dnes rozezná? Vždyť stačí přečíst si některý dobový hodinářský časopis a člověk jen žasne, jak se tehdejší výrobci vzájemně obviňovali z výroby napodobenin, pouťového či "hračkářského" kýče apod. Ani umělecké časopisy nešetřily kritikou na adresu spotřebního zboží a dělají to dodnes. Ale nám, milovníkům historie to je jedno. Vždyť to, co dnes pokládáme za kýč a šunt, může se už brzy stát cenným sběratelským artiklem.
Stačí si za pár let dojít na výstavu prvních mobilů a budeme slzet po zašlých "starých dobrých" dnešních časech. Proto doufám, že naše výstava vám připomene ty už skutečně minulé časy se vším všudy, dobrým i zlým. A pokuste se alespoň na chvíli odložit vrozenou nenávist každého člověka k budíku jako nepříteli, který nám kazí ráno svým zvoněním. Vždyť kolik krásných i všedních zážitků bychom neměli, nebýt budíků. Kolika ujetých vlaků a promeškaných schůzek bychom litovali, nebýt zvuku, který nás probudil. Kolik pozdních příchodů by nás stálo ztrátu zaměstnání! Vždyť budík je především pomocník, kamarád pracující úplně zadarmo, který svým vzhledem vypovídá o tom, kdo si ho koupil a o době, ve které žil.
A bude to tak i v budoucnu. Proto až zase někdy ráno budete mít chuť praštit budíkem o zem, zamyslete se a přijdete na to, že žádný budík nezvoní sám od sebe a že je to vždy vaše ruka, která ho natáhla.

Dobré ráno aneb na skok do světa budíků

Dobré ráno aneb na skok do světa budíků