Momu & No Es: Who Does She Think She Is
type: kolektivní
place of exhibition: Nevan Contempo
date of exhibition: 2019/08/31 - 2019/10/05
note:
Postinternet je označení pro umělecké hnutí a kritiku odkazující na společnost a formy interakce, které následovaly po rozšíření internetu. Obecně jej můžeme popsat jako druh umění zabývající se vlivem internetu na estetiku, kulturu a společnost.
Umělecká dvojice Momu & No Es (Eva Noguera a Lucía Moreno), jejíž vyjadřovacím prostředkem jsou instalace, plastika, video art či performance, slučuje kritiku hyperpropojení v době kognitivně-kulturní ekonomiky s absurditou. Jejich dílo prostřednictvím jemného způsobu nastavení subjektivností vyjadřuje obavy, i čistou nedůvěru k vývoji užití technologií „nové reality“. Příkladem jsou sociální média, která implikují bezpočet technologií a jejich vliv na chování velké většiny lidské populace lze jen těžko podceňovat. Platformy sociálních médií se staly běžnou součástí každodennosti, jelikož poskytují instantní komunikaci, aktualizaci statusů a sociální networking. V současnosti jsou často primárním prostředkem těch, kteří se chtějí prezentovat před druhými, zdůrazňují roli, kterou mohou ostatní hrát v souvislosti s vlastní sebeprezentací, a umožňují získávat větší publikum.
Výstava Who Does She Think She Is (Kdo si myslí, že je) poukazuje jednak na vliv internetu na estetiku, kulturu a společnost, a jednak přibližuje offline realitu, ve které dvojice řeší svůj vlastní offline vztah. Už ve svých dřívějších dílech — My Advice to Eva, My Advice to Lucy or Be Careful my Sister (Moje rady Evě, Moje rady Lucy nebo Sestro moje, dej si pozor) — upozorňovaly na skutečnost, že ačkoliv jsme jednou nohou v digitálním světě, stále máme vědomí a hmatatelné tělo. Who Does She Think She Is zpochybňuje vztahy, interakce, chování, sebeprezentaci, zkušenosti, osobnost, publikum, i význam věcí. Díla na výstavě popisují každodenní situace, které každého frustrují: video zachycující vděčnost za vyloučení uchazeče z přijímacího řízení; dámu, která má potřebu zavolat svému psovi během pětiminutové přestávky; Maslowova pyramidu a červa, který ti zazpívá, že jsi loser. Nalézáme v nich represivní a paternalistické prvky, ale i ducha, který se nestará o nic a žije v našem světě. Jsou zde texty, symboly a obrazy vzájemně porovnávané a jsoucí v nekonečném dialogu; kokon je zpodobněn jako světelná bytost; stoicismus prezentován jako způsob života; jsou tu inzertní memy nebo umělá inteligence předpovídající budoucnost.
Instalace tematizuje přátelství mileniálů a zdůrazňuje, jak mladí lidé generace umělkyň samotných nahlížejí na osobní vztahy, intimitu a její vnější projekci v době, ve které, zdá se, má význam pouze úspěch. Navíc pouze takový úspěch, který je náležitě prezentován a multiplikován. Prostřednictvím estetiky Manga a dalších stylů, které vycházejí ze sociálních platforem, Momu & No Es nabízejí odpověď na frustrace generované a zesilované v moři dat, ve kterém žijeme. Přístup dvojice je založen na empatii a zájmu o druhé. Jak samy umělkyně říkají: jejich nové dílo „rozpracovává myšlenku společenství ve světě rozkouskovaného času a příběhů, a hájí ideu, že dokud já a ty existujeme, máme naději, protože jsme tady my“.
