Eva Koťátková

* 1. 9. 1982, Praha, Česká republika (Czech Republic)
multimedia artist, conceptual artist

 

nationality: Czech
sex: female

word:
Tato autorka se pohybuje na poli konceptuálního umění navazujícího na tradici 60 let, které je však v její tvorbě obohaceno hravostí a jistou nadsázkou. V rozsáhlých instalacích uplatňuje různé typy médií, od objektů a kreseb až po záznamy performancí. Často pracuje s reálnými věcmi, časem a zaběhnutými stereotypy. Vytváří různé konstrukce, dává důraz na materiál, tělesnost a fyzickou zkušenost. Oblíbenými tématy autorky je dětství, škola a společenské systémy.
Možný vliv na tvorbu Koťátkové mohli mít její pedagogové, konkrétně Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda. Je to alespoň názor Edith Jeřábkové, která k její práci vyjadřuje takto: „Koťátková si rozvíjí na podkladě kovandovské tradice a skreplovského experimentátorství již delší dobu vlastní jazyk.“ (Jeřábková, 2007, s. 42) Již během studia měla tvorba Koťátkové určité rysy, kterými se vyznačuje i dnes. Je to hravost, spontaneita, tělesnost a intimita a někdy i grotesknost. Některé z těchto rysů lze sledovat i u jejích pedagogů, v případě Vladimíra Skrepla je to vizuální spontaneita, působící někdy až naivně a připomínající dětskou kresbu. Nahodilost, jednoduchost a neviditelnost se zase objevuje v pracích Jiřího Kovandy, který tematizuje nenápadné, drobné a na první pohled banální věci. Ve srovnání s Kovandou je Koťátková ve svém výsledném projevu výtvarnější ve smyslu dalšího rozvíjení estetické stránky věcí. Oba autoři používají předměty z domácnosti, společná je pro ně také jistá intimita věcí a především hravost. Jejich společnou tvorbu bylo možné shlédnout na výstavě s názvem Skvrny v galerii Futura v roce 2008.
Koťátková klade důraz na materiál. Často do instalací vkládá předměty ze svého domova. Přiznává, že má sklony hromadit a sbírat. (Jeřábková, 2008, s. 105) Nalezené věci pak používá jako součást svých prací, které se někdy zabývají podstatou samých předmětů. Například ve videu Cvičení 2 (Hromada, 2009) nechala skupinu dobrovolníků, aby přestavěli podle svého uvážení hromadu předmětů z domácnosti, tvořenou sedačkami, skříňkami, postelemi apod. Výsledkem byla ztráta původní funkce těchto věcí.
Nedílnou součástí díla Evy Koťátkové je kresba, která tvoří součást instalací, ale funguje i jako výsledný artefakt. Je charakteristická pro svou jednoduchost provedení, pomocí jednobarevné linie bez stínování, která někdy může připomínat až dětsky naivní projev.
Díla Evy Koťátkové jsou jemná a často velmi důsledně zpracovaná. Dalo by se říci, že mnohdy vzbuzují až puntičkářský dojem. „Autorčin častý zájem o křehké a tvárné nebo pomíjivé materiály, sebou nese ve spojení s její reflexí tělesnosti i jistou dávku smyslné absurdní grotesknosti, kterou můžeme nejsilněji sledovat v jejích kresbách a s nimi kombinovaných instalacích." (Čech, 2007, s. 46)

Jana Hradecká

zdroje:
JEŘÁBKOVÁ, Edith. Na hranicích uměleckého provozu. Cena Jindřicha chalupeckého 2007. Art & Antiques, 2007, roč. 07, č. 12, s. 42-43.
JEŘÁBKOVÁ, Edith. Eva Koťátková Galerie Labyrinth. Rozhovor s Evou Koťátkovou. Revue Labyrint, 2008, roč. 08, č. 23-24, s. 105
ČECH, Viktor. Eva Koťátková. Flash Art, 2007, roč. 07, č. 6, s. 46-47.