Jiří Vacek

* 25. 5. 1931, Slaný (Kladno), Česká republika (Czech Republic)
translator, Publisher, philosopher

 

nationality: Czech

NK AUT: jn20000402460

notes:
Ing.,
překlady z oboru převážně východního náboženství, práce o józe, často vydává vlastním nákladem

Jiří Vacek

Duchovní učitel Ing. Jiří Vacek, spisovatel a překladatel duchovní literatury, patří k nejvýznamnějším osobnostem naší současné duchovní scény. Narodil se v r. 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat velmi brzy, již v roce 1945. Po určitém úsilí se mu podařilo sehnat Weinfurterův „Ohnivý keř“ a podle něj začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku, jak sám uvádí, byl přitahován osobou Ramana Mahárišiho, duchovního velikána minulého století. I když po určitou dobu ještě nebyl připraven pro jeho přímou stezku, po několikaletém duchovním úsilí se stal R. Maháriši jeho duchovním učitelem. Vedl jej svým vnitřním vlivem a ač byl v té době již po fyzické smrti, projevovala se jeho pomoc nejen ve sféře duchovní, ale i např. tím, že J.Vacka indický Ramanášram v hojné míře zásoboval duchovní literaturou, která byla v době komunistické nesvobody velmi těžko dostupná. Na konci padesátých let se začal J.Vacek zajímat o átmavičáru, praktickou metodu poznání našeho pravého Já, kterou R. Maháriši znovu „objevil“ a přinesl hledajícím této planety. To, jakým způsobem ji má provádět, jej ve snu naučil pravděpodobně sám Maháriši. S jeho pomocí tak na počátku šedesátých let dosáhl uvědomění sama sebe, svého pravého Já, vědomí átman či Krista v sobě.
J. Vacek, jako většina hledajících, hledal i duchovní pomoc v našem světě a tak „byl seznámen“ s duchovním mistrem v těle, realizátorem Járou Kočím z Ostravy. Vnitřní podpora Kočího duchovní silou byla v té době obrovskou pomocí pro jeho uvědomění a další duchovní rozvoj. Po nějakou dobu J.Vacek pravidelně meditoval i s Mílou Tomášovou. Vždy se snažil o vzájemnou podporu s ostatními duchovními praktiky a vždy se snažil s ostatními i společně meditovat. Už v mládí však zjistil, že většinou si všichni o duchovních věcech rádi povídají, ale přímé duchovní úsilí – meditaci, již v oblibě příliš nemají. Ale i tak za skoro 60 let své duchovní praxe poznal velké množství osobností českého a slovenského duchovního života.
V době vlády komunistické totality byl pro většinu národa přístup k duchovnu značně komplikovaný a v podstatě skoro nemožný. Totalitní moc sledovala a ihned tvrdě trestala vše, co duchovno i jen vzdáleně připomínalo. Proto jí neunikl ani J.Vacek, byl vyslýchán státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití. Důvodem bylo udržování duchovního společenství. Naštěstí se nepřišlo na jeho překlady a vlastní práce, které se v té době šířily v samizdatové podobě, protože jinak by pravděpodobně neunikl věznění a jeho existenční potíže by zajisté byly větší než těch několik vyhazovů ze zaměstnání.
Po roce 1989, kdy došlo k celkovému uvolnění ve všech oblastech společenského života, mohlo začít veřejné působení J.Vacka. Začal vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou R. Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl křesťanských či zenbudhistických. Jeho obrovským přínosem jsou však vlastní práce, doposud jich vydal asi 40. Jeho díla jsou zaměřena ryze prakticky tak, aby s jejich pomocí mohl s duchovní stezkou začít každý upřímný hledající a byl schopen dosáhnout i jejích nejvyšších stupňů. Ve svých knihách J.Vacek podává nejen souhrn podstaty všech duchovních stezek, ale zabývá se i jednotlivými naukami a jejich výkladem, např. átmavičárou, jógou, advaitou, křesťanstvím, buddhismem apod. Ve svých dílech vytvořil ucelený systém, který pojednává o zásadách duchovní praxe a vede hledající tak, aby pochopili její zákonitosti a věděli, jak a co mají provádět, jakých chyb se vyvarovat a co od kterého postupu mohou očekávat. Jeho díla jsou skutečnými učebnicemi duchovního života, které v tomto rozsahu a podrobnostech nemají obdobu jinde ve světě.
Za genialitou díla J.Vacka je možné vidět obrovský přehled – prostudoval několik tisíc knih z celého světa a ze všech oblastí duchovního života. Nejvýznamněji se však na jeho díle projevila vlastní usilovná praxe, kdy za skoro 60 let vyzkoušel a na sobě ověřil různé postupy a praktické návody až po vrchol všech stezek, jímž je uvědomění si Boha jako našeho pravého Já. Jeho zvídavost a určitá „nespokojenost“ s dosaženou úrovní způsobily, že hledal a snažil se stále rozvíjet své duchovní dosažení. Nikdy se nespokojil s tím, že by nejen uvědomění si pravého Já, ale i další stupně duchovního vývoje měly být stupněm konečným. I když mu někteří vyčítali, že si jen sám neustále vytváří prostor pro další hledání, výsledkem bylo vždy další prohloubení dosažené úrovně, její pochopení a její rozvoj směrem k realizaci tvůrčí moci a nejvyšší moudrosti. J.Vacek svým životem a dílem rozbil mýtus, že duchovní pomoc můžeme očekávat pouze od cizokrajného gurua. Ukázal všem následovníkům, že rozhodující pro dosažení duchovního cíle jsou především láska k němu, obrovská touha po jeho dosažení a po sjednocení s ním a každodenní správné a vytrvalé úsilí. Pak může i ten, který nežije izolován od světa v tichu ášramů a klášterů realizovat nejvyšší duchovní ideál, který se nám lidem v této úrovni nabízí. Ve svých dílech se vyjadřuje naprosto otevřeně a pravdivě nejen o duchovních postupech, ale i o svém vlastním životě, o svém tápání i vlastních chybách. Tím nevytváří, jak je běžné, kolem sebe gloriolu velkého mistra, kterému by se měli všichni klanět, ale vždy přátelsky a s vypětím všech svých sil poskytuje duchovní pomoc všem upřímně usilujícím. Když někdy důrazně ostatním připomíná, jaká pomoc se jim prostřednictvím jeho osoby nabízí, je to pouze moudrostí podložená nutnost usměrnit a zklidnit rozptýlené a nepříliš ukázněné žáky, kterým často chybí pokora a úcta, která je uschopňuje k přijetí té nejvyšší pomoci.
Duchovní nauka prezentovaná J.Vackem vychází především z učení R. Mahárišiho. Stejně jako on učí J. Vacek, že základem duchovního života je nalezení naší pravé existence v sebe si vědomém vědomí neboli realizace (což je uvědomění) si našeho pravého Já. Nejjednodušším způsobem jak si naše pravé já uvědomit je „stopa“ pozorovatele, jelikož k tomu, abychom mohli cokoliv pozorovat, musíme zde být my – vědomí, které vše pozoruje nebo-li si uvědomuje. Ve vědomí pozorovatele se neustále rozlišujeme od všech pozorovaných předmětů, kterými jsou naše tělo, výtvory naší mysli včetně našich citů a okolní svět. Současně si uvědomujeme, že jsme nehmotným vědomím, které si tyto pozorované předměty uvědomuje. Tento nejpodstatnější prvek duchovní praxe můžeme a máme provádět neustále, a to i při všech běžných denních činnostech. Vědomím sebe si vědomého pozorovatele vnášíme do našeho každodenního života život božský, nerozdělujeme jej na světský a duchovní, a navíc naše činnosti v takovémto opření se o Boha provádíme lépe a kvalitněji. Tato praxe nám umožňuje realizovat i druhý nosný prvek duchovní praxe jímž je rozpouštění vásán, sklonů naší mysli zaměřených na naše tělo a do našeho od Boha odpadlého světa. Tuto praxi zaměřenou převážně na statický aspekt Skutečnosti doplnil J.Vacek o nedílný prvek, kterým je vnitřní pránajáma. Tato meditace zaměřená na božskou tvůrčí sílu doplňuje jeho nauku o praxi duchovního života tak, aby byly rozvíjeny současně oba aspekty Skutečnosti – statický i dynamický.
Praxi duchovního života učí J. Vacek na pravidelných dvouhodinových meditacích, které probíhají v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové a Plzni. Vážní zájemci mají možnost výrazného duchovního prohloubení na týdenních meditačních seminářích na Morávce a v Jedlových Kostolanech na Slovensku. Těchto společných meditací a seminářů se zúčastňuje několik set hledajících a duchovně praktikujících z celých Čech, Moravy i Slovenska. Výsledkem učitelského a především vnitřního působení J.Vacka je dnes již několik desítek hledajících, kteří dosáhli různých stupňů realizace. Duchovní časopis „Mountain Path“, jehož vydavatelem je indický Rámanášram, který uveřejňuje i jeho články a se kterým je dlouhé roky v písemném kontaktu, jej nazval „Duchovním vůdcem z Československa“.
Hynek Ries, www.satguru.estranky.cz