František Kop

* 18. 8. 1906, Praha, Česká republika (Czech Republic)
22. 11. 1979, Rožnov pod Radhoštěm (Vsetín), Česká republika (Czech Republic)
lawyer, historian, pedagogue

 

nationality: Czech
sex: male

word:
František Kop. Právník. Historik. Pedagog. Odborný publicista

Významným představitelem církevního práva na brněnské právnické fakultě byl prof. JUDr.František Kop. Narodil se v Praze 18. srpna 1906. Po gymnazijních studiích, které ukončil 17.června 1924 na státním Akademickém gymnáziu v Praze, byl imatrikulován na Právnickéfakultě Univerzity Karlovy. Zde byl po vykonání předepsaných státních zkoušek a rigoros 13.prosince 1930 promován. Již v době studií se projevil jeho opravdový zájem o vývoj církevního práva. V letech 1926 a 1927 navštěvoval seminární cvičení u prof. Dr. Kamila Hennera, čehož výsledkem byla také práce O vývoji a závaznosti dekretu Tametsi (Ukázka ze studia vývoje práva manželského), uveřejněná potom v roce 1929 ve Všehrdu. V té době se zajímal i o studium francouzského jazyka a literatury. Za tím účelem byl mimo jiné i na studijních cestách v Dijonu (1925) a Paříži (1926). Po promoci na právnické fakultě se ještě nechal zapsat na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde navštěvoval přednášky z historie. V té době také vypracoval obsáhlou překladovou partii pro knihu P. Placht – F. Havelka: Předpisy pro vysoké školy ČSR (Praha 1932). Současně zahájil badatelskou činnost v oboru církevního práva tím, že od roku 1931 začal pracovat na rozsáhlém vědeckém díle o vývoji metropolitní pravomoci v západní církvi,rozvrženém do pěti svazků. Při těchto pracích však neopomněl zabývat se i otázkami týkajícími se současného právního stavu, zejména problematikou vztahu státu a církve. Výsledem toho byl mimo jiné spis Modus vivendi Nynější stav jeho provedení. K vydání papežské buly – Ad ecclesiastici regiminis incrementum z 2. září 1937 o zevní delimitaci československých diecésí, dedikovaný prezidentu Edvardu Benešovi. Téměř současně vydal dva německy psané výtahy tohoto spisu: Die Durchführung des Modus vivendi. Der heutige Stand (Praha 1937), Die Durchführung des Modus vivendi. Der heutige Stand. Zur Ausgabe der päpstlichen Delimitationsbulle. Ad ecclesiastici regiminis incrementum vom 2. september 1937 (Praha 1937). Vypracoval rovněž podklady pro podrobnou diecézní mapu Slovenska. Účelem těchto publikací bylo ulehčit práci československým úřadům při provádění Modu vivendi. V roce 1938 se Československo dostalo do hluboké politické a státoprávní krize, která vyvrcholila obsazením Čech a Moravy a vytvoření Protektorátu. František Kop na to reagoval studiem archivních pramenů vztahujících se k počátkům pražské univerzity, čehož výsledkem byla v červnu 1939 publikovaná práce Založení Univerzity Karlovy v Praze, v níž dokazoval, že toto nejstarší české učení bylo podle slov jeho zakladatele určeno hlavně pro „obyvatele království Českého“. K posílení českého sebevědomí směřovaly i další Kopovy práce vydané v tomto období: Zrcadlová kaple v pražském Klementinu (Praha 1938), Národní museum, památka našeho kulturního obrození (vydáno k 50. výročí otevření budovy musea v Praze roku 1941). V prvních letech Protektorátu také dokončil úvodní část svého rozsáhlého projektu o vývoji metropolitní pravomoci v západní církvi. V roce 1941 vyšel v Rozpravách České Akademie věd a umění jeho první díl Obyčejový a zákonný podklad ústavy metropolitní. Začátky její závislosti na moci papežské. Práce byla vědeckými kruhy přijata velmi pozitivně, o čemž svědčila řada pochvalných recenzí v odborném tisku. S vědeckou prací nepřestal ani v dalších letech nesvobody, i když od roku 1941 pracoval jako úředník Č.A.T. Československé akciové tiskárny v Praze II. Důkazem toho jsou práce publikované v roce 1944: článek Šestileté výročí církevní metropole české v Časopise katolických duchovních (roč. 84, č. 2, 1944), hlavní kanonistická práce ve sborníku Praha šest set let církevní metropolí, který také redigoval, a zejména druhý díl jeho připravované pentalogie o vývoji metropolitní pravomoci v západní církvi pod názvem Provedení metropolitní ústavy v mimoitalských zemích říše západořímské (opět v Rozpravách České Akademie věd a umění).Po osvobození Československa v roce 1945 se mohl František Kop opět začít plně věnovat vědecké práci, tentokrát již na půdě Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde se v roce 1945 habilitoval. Intenzivně se pustil do pedagogické činnosti, která vzhledem k ohromnému množství studentů na brněnské právnické fakultě nebyla jistě jednoduchá. V roce 1946 se stal profesorem církevního práva. Z jeho vědecké produkce tiskem vyšel zejména článek Trvá dosud právo metropolitní kapituly olomoucké volit arcibiskupa? v Časopise katolického duchovenstva, v němž odborným výkladem hájil dosavadní platnost starého partikulárního moravského práva; ve vědecké ročence právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (sv. XV, 1947) publikoval článek O jasnou formulaci poměru církví ke státu chystané ústavě Československé republiky, v němž upozornil na povážlivou mezeru v dosavadní ústavě a navrhl vhodnou úpravu. Ve stejném roce (1947) rovněž vyšla jeho významná práce Odvěký doklad naší státnosti. K počátkům českého práva korunního (Praha 1947), v níž se pokusil odkrýt podstatu pojmu „Svatá říše římská“ s důrazem na upozornění, že samostatnost a nezávislost českého státu byla světu manifestována již před šesti sty lety. V roce 1947 také znovu vyšel jeho spis o založení Univerzity Karlovy tentokrát ve francouzské (Fondetion de ĺ Université Charles de Praque) a anglické (The fouding of the Charles University of Praque) mutaci. Rok 1947 však byl posledním, který František Kop řádně ukončil v hodnosti profesora. Únor 1948 pro něj, stejně jako pro několik dalších významných profesorů brněnské právnické fakulty, znamenal konec pedagogické a v podstatě i vědecké práce. Z fakulty byl vyhozen mezi prvními a jeho obor byl zrušen. K pedagogické práci na vysoké škole se ještě krátcevrátil po dvaceti letech, když v roce 1968 proslovil několik přednášek na filozofické fakultě brněnské univerzity, ale pak byl nucen žít až do konce svého života (zemřel 22. listopadu 1979) v ústraní a téměř v zapomenutí. Jeho dílo, k němuž se stále vracíme, se však ukazuje jako stále živé a inspirativní.

notes:
JUDr., profesor církevního práva, publikace z oboru a z historie.