Milan Křenek
* 31. 7. 1946, Praha, Česká republika (Czech Republic)
Pedagogue, painter
nationality: Czech
sex: male
web: www.malirkrenek.cz
notes:
samostatné výstavy:
1976 – výstavní síň ČSSZ, Jilská 42, Praha 1
1976 – ÚMCH ČSAV, Praha 6 – Petřiny
1977 – Kulturní dům Severka, Praha 8
1978 – ÚMCH ČSAV, Praha 6 – Petřiny (spolu s Jiřím Hávou)
1879 – ÚMCH ČSAV, Praha 6 – Petřiny (spolu s Jaroslavem Kundrátem)
1980 – Kulturní dům Litochleby, Praha 4
1981 – Kulturní dům Severka, Praha 8
1981 – Modrý pavilon, Praha 4
1981 – ÚMCH ČSAV, Praha 6 – Petřiny
1987 – Kulturní dům Novodvorská, Praha 4 (spolu s Jaroslavem Kundrátem)
1988 – Ústřední klub školství a vědy, Na Příkopě 10, Praha 1 (spolu s Ivo Kalabisem)
1989 – Ústřední klub školství a vědy, Na Příkopě 10, Praha 1
1990 – Kulturní dům Kraslice (spolu s Radkou Dytrtovou)
1990 – Kulturní dům Ládví
1990 – Ústavy ČSAV Na Mazance, Praha 8
1991 – Hrad Buryně nad Ohří
1993 – Kulturní dům Severka, Praha 8
1996 – Letenský výtvarný minisalon v galerii SCARABEUS, Praha 7 (spolu s J. Kundrátem)
1997 – Muzeum Antonína Sovy, Pacov
1998 – Galerie „M“ Pelhřimov
Milan Křenek
Pražský malíř malující souběžně figurativně a abstraktně. Malířství se intenzivně věnuje od roku 2007. Je členem JUV, NSPU, Spolku pražských umělců a SVČR. Realizoval 60 samostatných výstav a zúčastnil se 95 výstav společných – také se spolkem VBK z Berlína. Namaloval asi tisíc obrazů, z nichž se asi sto nachází v německých soukromých sbírkách. Jeho výstavy mají většinou název „Paralelní cestou", neboť současně maluje stylizovaně realisticky a abstraktně. Autor byl zařazen do publikace Britishpedia – Osobnosti ČR a SR a dále i do německého vydání Britishpedia – Successful People in Germany and Austria.
Docent, inženýr, kandidát věd, učitel technicky zaměřených předmětů na Pedagogické fakultě UK, středoškolský učitel elektrotechniky, průmyslový designer, průvodce turistů, cvičitel tělesné výchovy...
Zdálo by se, že jako malíř, by měl být Milan Křenek samoukem. Že by, při všech svých aktivitách, další studium neměl kam vtěsnat. Opak je pravdou.
Pečlivě se připravuje v kurzech kreslení akademických malířů Petra Hany a Františka Nedvěda a je přijat k večernímu studiu na „Hollarce“, které v roce 1977 úspěšně absolvuje. Dokonce složí zkoušky na AVU, kde mu však tehdejší zákony studovat nedovolí. Na doporučení z AVU je přijat k mimořádnému studiu výtvarné výchovy na Filozofické fakultě UK. To mu však nevyhovuje, a po několika letech čekání absolvuje tento obor na Pedagogické fakultě UK. Získává tak kvalifikaci učitele výtvarné výchovy pro základní, střední a základní umělecké školy. Znalost němčiny, dějin umění a zkušenosti s kresbou mu umožňují po několik let vést výuku kresby, malby a dějin umění v prázdninových přípravných kurzech pro studium na rakouských vysokých školách výtvarného zaměření.
Co studenta elektrotechniky přivedlo k výtvarnému umění? Anebo, co milovníka výtvarného umění přivedlo ke studiu elektrotechniky...?
Jisté je, že neuvěřitelná činorodost v rozmanitých oborech, přivedla malíře Milana Křenka k velmi svébytnému vyjadřovacímu rejstříku. Nezabývá se koncepcí jednotlivých výtvarných směrů a jejich filozofií. Mám pocit, jako by se snažil smysl výtvarného umění pochopit a uchopit svou vlastní tvorbou, kterou neohraničuje žádnou manifestační doktrínou. Osloven a oslněn cestami výtvarných směrů, používá je zcela svobodně k vyjádření svých pocitů a vjemů, aby je mohl předat i nám.
Nemyslím si, že by to bylo roztěkané hledání vlastního stylu. Naopak. Milan Křenek má očividnou radost z malby různých témat různými způsoby. Pohrává si s impresí, kubizmem, expresionismem, fauvismem a symbolizmem. Velmi dobrá kresba mu dovoluje malovat snadno vše, co ho obklopuje. Portrét, krajina, figura, pouští se i do abstrakce.. Nezatížen akademickým vzděláním – vzorem vyučujícího profesora – vytváří si vlastní rukopis, dobře čitelný i přes zdánlivou nesourodost celého díla, které dnes představuje přibližně tisíc obrazů a dále se rozrůstá ve všech stylech, které si malíř oblíbil.
Přemysl Řepa – Praha, květen 2012 (www.malirkrenek.cz)
Úvodní slovo PhDr. Františka Maliny na výstavě Milana Křenka s názvem „Paralelní cestou“
Každý máme, obrazně řečeno, svoji cestu, či spíše cesty, po nichž se ubíráme. Ovšem asi bychom neradi chodili těmi, které jsou jinými natolik vyšlapány, že z nich nelze uhnout, a ani těmi, o kterých nevíme zhola nic. Má tedy cenu vydat se paralelní cestou, kterou nám nabízí dnešní výstava? Zajisté má: už proto, že jejím cílem není nic menšího než se na chvíli dotknout jiného, podivuhodného světa. A mně pak dovolte, než učiníte první krok, abych vám představil toho, koho budete na této pouti následovat.
Autora, jehož až melancholické obrazy jsou plné čistých a kontrastně uplatňovaných barev a výrazných obrysů, malíře s nevšedním barevným cítěním a smyslem pro jasný a úsečný tvar. Dámy a pánové: Milan Křenek.
Malíř, který se cílevědomě obrací k hodnotám klasické moderny: kubismu, impresionismu, expresionismu, fauvismu a k symbolismu. To ovšem samozřejmě ještě nedělá jeho tvorbu výjimečnou. Pozoruhodné na ní je to, jakým způsobem tak činí: s jakou přesvědčivostí dokáže zmíněné hodnoty malířsky proměňovat, propojovat do nových rovin a vtiskovat jim aktuální náboj. Vše s cílem, aby se obraz stal pro diváka zdrojem potěšení z harmonie a krásy a prostředkem sloužícím k nahlédnutí za oponu každodennosti.
Měl-li bych charakterizovat jeho tvorbu jediným přívlastkem, pak volím termín postmoderní. Milan Křenek v ploše obrazu konkrétně naplňuje obecné zásady postmodernismu, který na rozdíl od moderny, nezdůrazňuje jedinečné a nové, ale staví známé věci do nových souvislostí. Který nevěří v dominantní stylový proud v umění, ctí pluralitu, srozumitelnost a citace. Který záměrně ruší možnost nadvlády jediného stylu – a nejen to – různé styly mísí je a prolíná. Vše je jakoby dovoleno, omezení neexistují. Rozhodující je přání umělce. Jestliže moderna byla plná zanícených příkazů, čím by umění být mělo a čím nikoli – postmoderna je mnohem eklektičtější, schopna asimilovat nejrůznější žánry a stylové formy a je tolerantní vůči spojování leckdy konfliktních hodnot. V tom je adekvátní současné době – se všemi ctnostmi i nectnostmi.
Případného nebezpečí spojeného s výtvarným postmodernismem se ovšem Milan Křenek umí ve své tvorbě bezpečně vyvarovat. Jeho citování moderny je založeno na překvapujícím stavění známých tvarů do nových, pro diváka zajímavých souvislostí: vytváří tak jejich novou kontinualitu Na své paletě přitom má, vedle okru a ultramarínu i značnou dávku pokory vůči velkým předchůdcům a současně na ní nechybí ani kopeček zdravého malířského sebevědomí.
U impresionistů se náš malíř inspiruje především optickým účinkem barev. S fauvisty se shoduje na tom, jak s nimi pracovat ve vztahu k liniím a jak zacházet s výtvarnou zkratkou. S kubismem ho pak spojuje důraz na tvar a rozpohybování ploch. Nicméně nejdůležitější je to, že přitom zůstává cele svůj, že nejen přijímá, ale především rozdává. Jeho výtvarný rukopis, který po technické stránce léty vyzrál, je plně svébytný Vychází z pečlivého vyvažování optických účinků barev a kontrastu úsečných přímek a plavných křivek. Barvy, byť lehce tlumené, jsou přesto intenzivní co do svého vyznění a dávají vyniknout pevným tvarům. Ty zase rytmizují plochu obrazu, vnášejí do ní pohyb a kázeň. V malířově podání jsou tak barvy a tvary zcela rovnocennými komponentami, a vytvářejí – pro Milana Křenka tak typický – harmonicky sladěný dvojzvuk. Ten je převážně podávaný v geometrizované stavbě. Konečný výsledek je pak umocňován častou transpozicí motivu do výrazné symbolizující polohy. Není divu, že výtvarný rukopis Milana Křenka si brzy našel své obdivovatele.
Vedle Milana Křenka figuralisty je na dnešní výstavě zastoupen i Milan Křenek krajinář. Jako krajinář pracuje s principem kontrastu. Vezměme si například jeho krajiny s domy, kde využívá protiklad přímek, hranatých tvarů a barevných odstínů s dynamikou křivek a oblých tvarů stromů či vodních ploch. Jde tak daleko, že viděné zjednodušuje tak, aby se co nejvíce podřídilo kontrastním účinkům základních geometrických útvarů: třeba válce, krychle či kužele. A pracuje se sobě vlastní samozřejmostí i s protikladem čistých základních barev a linií a tvarů tak, aby v ploše obrazu souzněly. Malířovi totiž nejde o konflikt, o stupňování a agresivitu vyznění, ale o dosažení harmonie. Nicméně realita, byť silně redukována a stylizována, zůstává stále přítomna.
A v neposlední řadě je tu zastoupena i další poloha tvorby, a sice abstraktní. Ta je pro Milana Křenka polem, kde se malířsky uvolňuje – osvobozuje ho totiž od všeho, co ho v práci může spoutat – tedy především od předmětu. A je tu ještě jedna důležitá rovina: abstrakce je pro Milana Křenka v neposlední řadě hrou, do které zapojuje i diváka, aby se zúčastnil na tvůrčím procesu a dotvářel obraz podle svého. Abstrakce mu je blízká svou vitalitou, nečekanými souvislostmi, autonomními zákonitostmi. Ovšem Milan Křenek ví, že toto osvobození nemůže pokračovat do nekonečna, že má nutně své hranice. Proto mu, obrazně řečeno, abstraktní malba především slouží k nabrání nových sil, aby se mohl později vrátit k reálnému námětu a uchopit ho na jiné, hlubší úrovni. A nutno podotknout, že náměty jsou často netrpělivé a nechtějí čekat, a tak se mu někdy do abstraktně pojatého obrazu pokradmu protlačí. Jsou to například vysoce stylizovaná zvířátka či příšerky, v různých situačních rovinách, které podle autora vyjadřují charakteristické rysy a problémy dnešní doby. Tento souběh je pak pro autora v posledních letech stále typičtější.
Milan Křenek je mužem více tvůrčích profesí: vysokoškolským pedagogem, designérem, konstruktérem, a z lásky i průvodcem po památkách České republiky a Německa – to jsou ovšem další praménky, které napájejí jeho osobitý výtvarný rukopis, kladoucí důraz na konstrukci díla. Rukopis, který se v počátcích formoval na Střední odborné škole výtvarné Hollarce a rovněž během studia výtvarného umění na Pedagogické fakultě UK. Svoji roli sehráli i jeho přátelé a současně učitelé – malíři Petr Hana a František Nedvěd. Dnes je výtvarný rukopis Milana Křenka nezaměnitelný: ustálený co do východisek a směřování, avšak proměnlivý co jednotlivých výtvarných a obsahových aspektů. A podotýkám, že jde o rukopis úspěšný. O tom ostatně svědčí ohlas více než tří desítek samostatných výstav a stálý divácký zájem.
Na začátku jsme učinili první kroky paralelními cestami. Je jedno, jak daleko po nich každý z nás dojde. Důležité je to, že nás na okamžik vytrhly z každodennosti. To není málo, to je hodně. Dovolte, abych i vaším jménem Milanu Křenkovi k dnešní výstavě blahopřál.
Milan Křenek
Milan Křenek
| from - to | school, city, faculty, specialization, professor |
| 1964 - 1969 | České vysoké učení technické, Praha, Elektrotechnická fakulta |
| 1974 - 1977 | Střední odborná škola výtvarná (Výtvarná škola Václava Hollara), Praha |
| 1986 - 1990 | Univerzita Karlova, Praha, Pedagogická fakulta, výtvarná výchova |
Milan Křenek
| from - to | institution, city, notes |
| 1992 - 2007 | Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Praha, docent |
Milan Křenek
| from - to | group, *creation, notes |
| ???? - ???? | Jednota umělců výtvarných (1990- ), *1990 |
| 1984 - ???? | Český fond výtvarných umění (ČFVU), *1953 |
| 2007 - ???? | Spolek pražských výtvarných umělců (Sdružení pražských malířů), * |
| 2014 - ???? | Nové sdružení pražských umělců, * |
Milan Křenek
Milan Křenek
Milan Křenek
| seznam výstav/akcí/událostí | ||
| published | title (subtitle), publisher, city | |
|
2019 | Milan Křenek: Účást na výstavách |
Milan Křenek
| katalog autorský | ||
| published | title (subtitle), publisher, city | |
|
|
nedatováno | Milan Křenek: Dobrodružná cesta k obrazu |
