Mikuláš Medek

* 3. 11. 1926, Praha, Česká republika (Czech Republic)
23. 8. 1974, Praha, Česká republika (Czech Republic)
painter, illustrator, graphic artist, poet

 

nationality: Czech
sex: male

Mikuláš Medek
162 cm² křehkosti II
1964
malba
email, olej, plátno
162 x 130 cm
Mikuláš Medek
Polykač pout
1950
malba
olej, plátno
110 x 160 cm
Mikuláš Medek
Hostina I (Dýmající hostina)
1950
malba
olej, plátno, tuš
72,5 x 95 cm
Mikuláš Medek
Hlava, která spí imperialistický spánek
1953
malba
olej, plátno, tempera
80 x 100 cm
Mikuláš Medek
Sensitivní akce I (Oko)
1954
malba
olej, olejová tempera, plátno
85 x 110 cm
Mikuláš Medek
Den a noc
1956
malba
karton, olej
187 x 150 cm

word:
Mikuláš Medek (3. 11. 1926 – 23. 8. 1974) byl český malíř. Tento vnuk impresionisty Antonína Slavíčka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka zaujímá díky originalitě projevu, hloubce významu a nevšední spiritualitě svého díla v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst. Je tomu tak o to více proto, že osvědčil svou uměleckou nezávislost a duchovní rozměry i v době vlády komunistického režimu u nás, tedy v době modernímu umění a svobodnému myšlení nesmiřitelně nepřátelské. Mikuláš Medek absolvoval v letech 1942–1944 Státní grafickou školu v Praze a poté krátce studoval na Akademii výtvarných umění (1945–1946). Studia zde ani na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde byl žákem Františka Muziky a Františka Tichého, nedokončil, když byl po komunistickém převratu v rámci čistek jako syn legionáře a generála prvorepublikové armády roku 1949 vyloučen. Několik měsíců pracuje jako pomocný dělník na revolverovém soustruhu ve smíchovské Škodovce, aniž by však přestal malovat. Poté, v době drtivých represí počátku 50. let, svou výtvarnou profesi samozřejmě nemohl uplatnit a živil se příležitostnými zakázkami (drobné grafiky či restaurátorské práce), ale spolupracuje na ineditních „pracovních sbornících“ skupiny výtvarníků a básníků soustředěných kolem Karla Teigeho. V roce 1951 se žení s Emilou Tláskalovou (Emila Medková – umělecká fotografka), která mu posléze bude po celý život velkou oporou. Mikuláš Medek bez přerušení – též však bez možnosti uplatnění a odezvy – pracuje důsledně na svém díle. Až díky relativnímu uvolnění politické atmosféry v 60. letech je přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla až v roce 1963, nejcelistvější jsme mohli zhlédnout v galerii Rudolfinum v roce 2002. Koncem 60. let pracuje a vystavuje též mimo naši zemi, v době nastupující normalizace však již malíře výrazně sužuje jeho dlouhotrvající těžká choroba (diabetes), která rychle progreduje. Na její komplikace (včetně psychických – nepochybně i v důsledku „nových poměrů“) ve svých nedožitých 48 letech předčasně umírá na sklonku roku 1974. Výstava Mikuláše a Emily Medkových „Souvislosti“ byla otevřena od 22. 11. 2007 do 20. 1. 2008 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Medkovo dílo se zpočátku opírá o tradici surrealismu, přinášejíce přitom ovšem nové prvky duchovního rozměru. V roce 1952 vstoupil do existenciálního období s ústředním tématem lidské postavy v prostoru a na přelomu 50. a 60. let minulého století dospěl k abstraktní malbě. Výsledkem toho byly takzvané „preparované obrazy“ z barevných hmot, uspořádané do podoby plošných symbolů racionálně rozložených barevných útvarů. Později promítal téma základní otázky smyslu života člověka přímo do barevné hmoty svých originálními technikami vytvářených obrazů (emaily a podobně). V posledním období svého života rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se též knižní ilustraci. Jeho tvorba se díky neveřejným výstavám (takzvané Konfrontace) stala vzorem pro mladší radikální umělce, kteří se poté přiklonili k mezinárodnímu informelu. Po roce 1960 bylo Medkovi umožněno realizovat některé veřejné monumentální zakázky, z nichž nutno uvést v první řadě oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963), dále pak kompozice pro interiéry kanceláří Československých aerolinií v Damašku, Košicích (1963), Paříži (1964), Praze-Ruzyni (1969) a New Yorku (1970). Ústředním motivem Medkova díla je téma lidského údělu, které umělec spojuje emotivním vyjádřením intenzivního prožitku mystického charakteru ve vnitřně jednotný a neobyčejně působivý celek, který k divákovi promlouvá s výraznou naléhavostí. Symbolika znakových systémů vytváří zvláštní obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie vyzařující z Medkových obrazů činí tohoto umělce jedním z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších zjevů nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století.
mgvysociny.cz, 15.7.2018