Jaroslav Vitáček

* 22. 1. 1924, Lomnice nad Popelkou (Semily), Česká republika (Czech Republic)
† 27. 7. 1985, Praha, Česká republika (Czech Republic)
Politician,

nationality: Czech
sex: male

notes:
NK neuvádí 201/02

Jaroslav Vitáček

Narodil se 22. ledna 1924 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 27. července 1985 v Praze. V Lomnici nad Popelkou vychodil obecnou i měšťanskou školu a vyučil se truhlářem. Jako truhlářský dělník pracoval do roku 1943, kdy byl nasazen u firmy Daimler-Benz v Nové Pace. Tam se zapojil do ilegálního hnutí proti fašismu. Ještě v květnu 1945 se stal členem a tajemníkem obvodního výboru KSČ bývalého soudního okresu Lomnice nad Popelkou a na podzim 1945 absolvoval šestitýdenní Ústřední politickou školu KSČ v Doksech. 1. října nastoupil vojenskou službu (tři měsíce náhradní zálohy). Od 1. ledna 1947 se stal politickým tajemníkem OV KSČ v Mnichově Hradišti, kam trvale přesídlil 17. 3. 1947. V létě absolvoval 4 týdenní kurz Ústřední politické školy KSČ v Doksech. Na podzim roku 1947 havaroval na motocyklu a po delší rekonvalescenci se účastnil roku 1948 řízení stranické práce, za což obdržel Řád 25. února II. stupně.
Přestože se obtížně pohyboval, zastával až do 31. prosince 1948 funkci tajemníka Okresního akčního výboru Národní fronty v Mnichově Hradišti a pak se opět vrátil do funkce tajemníka OV KSČ tamtéž. Koncem roku 1949 absolvoval opět dvouměsíční kurz Ústřední politické školy v Doksech a od 1. ledna 1950 se stal vedoucím tajemníkem OV KSČ v České Lípě, odkud roku 1952 přešel jako zástupce vedoucího I. oddělení na KV KSČ v Liberci. Ve školním roce 1952 - 1953 studoval kurz žurnalistiky jednoročního běhu Ústřední politické školy v Praze a pak odešel do redakce Rudého práva. Na podzim roku 1955 se stal vedoucím rubriky stranické práce v redakci Život strany. Publikoval řadu článků pod pseudonymem Šťovík. Od července 1960 byl vedoucím odboru stanov strany ÚV KSČ. Tehdy publikoval brožuru Člen strany - aktivní bojovník za stranické usnesení (1960) a skripta Jak psát v okresních novinách o práci stranických organizací na vesnici a v závodech (1961). V září 1962 nastoupil do tříleté Vysoké stranické školy při ÚV KSSS v Moskvě, kde získal titul RSDr., a pak se vrátil opět na I. odd. ÚV KSČ do odboru výstavby strany a stranické práce až do roku 1966, kdy se stal tajemníkem KV KSČ Středočeského kraje a předsedou KV Národní fronty. 10. 7. 1968 se stal poslancem České národní rady. Od počátku až do 21. 12. 1968 byl členem předsednictva, od 21. 12. členem kulturního výboru. Tehdy dostal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu socialismu. Pak byl pro svůj postoj k reformním snahám vyškrtnut z KSČ, což znamenalo okamžitý konec politické kariéry. Vitáček byl straníkem velmi umírněným, který dokázal utlumit leckterý výstřelek, ti, kteří s ním spolupracovali, věděli dobře, že dokázal účinně intervenovat při různých incidentech a nedopatřeních.
26. 11. 1969 rezignoval Vitáček na všechny své funkce. Z doby před tímto datem není v jeho pozůstalosti jediný doklad. Stal se úředníkem Technocentra, krátce tam redigoval závodní časopis, ale i tam byl bedlivě sledován a roku 1972 dostal výpověď. Stal se pak zaměstnancem Dopravní služby a sloužil jako hlídač postupně na různých pražských parkovištích. Tehdy se vrátil ke svému koníčku z mládí, totiž ke sběratelství exlibris, se kterým začal už v letech 1942 - 1943. Už tehdy vstoupil do Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze. V době jeho politické aktivity mu na sběratelství nezbýval čas, a tak v roce 1971 navazuje ztracené kontakty a hledá nová sběratelská přátelství. To se mu daří nejen mezi sběrateli, ale i mezi výtvarníky. Jeho aktivita a organizační schopnosti ho brzy přivádějí do výboru Spolku sběratelů a přátel exlibris a stává se jednatelem. R. 1971 navazuje i styky s lomnickým sběratelem V. Mikulem, který ho vkrátku uvádí k Vladimíru Komárkovi. Korespondence těchto tří tvoří základ a nejdůležitější část písemné pozůstalosti. Hlavní sběratelský zájem Vitáčkův se nese k okolí jeho rodiště a k Českému ráji. Na lístcích, které si objednává u významných grafiků se často objevuje Krakonoš. Shání však nejen grafické projevy, které se k regionu váží, ale shání i pohlednice, turistické průvodce apod. Centrem jeho zájmu je však Vladimír Komárek. Už v srpnu 1973 navrhuje založení Klubu přátel Komárovy grafiky. Tehdy to sotva bylo možné, a tak se stává iniciátorem periodika Okno, které bylo dílu Vladimíra Komárka věnováno. První číslo vyšlo v prosinci 1973, poslední, třinácté, v prosinci 1981. Hlavní atrakcí Okna byla Komárkova autobiografie, jejíž první část se v Okně objevila v čísle z března 1976. V roce 1980 vyšel první díl životopisu jako samostatná brožura s titulem Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu.
Mezitím podepsal Vitáček Chartu 1977 a byl postaven mimo zákon. Degradován, zbaven pasu, byl krátce přeložen do skladu, aby neměl styk s veřejností. Brzy se však na parkoviště vrátil. Jeho snaha o získání bytu (bydlel v hotelovém domě na Spořilově) byla záměrně mařena a trpěl i dalším útiskem. Nemohl se objevit ani na kandidátce Spolku sběratelů a přátel exlibris, členem výboru však zůstal až do smrti. Byl totiž vždy po valné hromadě do výboru kooptován. Trpěl silnou cukrovkou a zvolna ztrácel zájem o sběratelství i o svou pečlivě vedenou korespondenci.
Písemnou pozůstalost Jaroslava Vitáčka získal literární archiv PNP koupí v roce 1986. Je uložena v 7 archivních kartónech pod přírůstkovým číslem 82/86 a zahrnuje období 1969 - 1984.
badatelna.eu, 4.4.2017