Jan Schmid

* 14. 6. 1936, Tábor (Tábor), Česká republika (Czech Republic)
writer, pedagogue, stage designer, režisér, actor, kostýmní výtvarník, puppet maker, graphic artist, glass artist, moderator, dramatist, screenwriter, illustrator

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Jan Schmid pochází z myslivecké rodiny, tatínek byl lesník. V roce 1953 se vyučil malířem skla, ve studiu pak pokračoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě (maturita 1956) a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru sochaře a skláře prof. Karla Štipla. V době Schmidových studií zde pedagogicky působily takové osobnosti českého výtvarného umění, jako byli Jan Bauch, Adolf Hoffmeister, Josef Kaplický a Antonín Strnadel, s nimiž se pravidelně stýkal, a dále Alois Fišárek, František Muzika, Josef Wagner, Bedřich Stefan, Antonín Kybal a další. Ke Schmidovým spolužákům patřili například František Vízner, Dana Vachtová, Pavel Nešleha, Rudolf Němec, Jan Kaplický, Hana Purkrábková, Karel Pauzer, Eva Bednářová, Stanislav Vajce, Karel Vaňura, Jan Hendrych, Josef Wagner, Antonín Cepka, Jindřich Goetz a mnoho dalších. Paralelně se studiem výtvarného umění se Schmid stýkal také s Emilem a Alfrédem Radokovými, vzhledem ke svému zájmu o režii. Po absolvování VŠUP (1961) se stal výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, v němž se posléze uplatnil i jako režisér a autor. V roce 1963 nastoupil dvouletou základní vojenskou službu a téhož roku založil experimentální divadelní soubor vystupující od roku 1964 pod názvem Studio Ypsilon, jehož je od počátku vůdčí osobností (od r. 1969, kdy se skupina profesionalizovala, uměleckým vedoucím, od r. 1990 ředitelem divadla Studio Ypsilon). V roce 1978 Studio Ypsilon přesídlilo do Prahy (zprvu bylo pod názvem Ateliér – Ypsilon součástí Státního divadelního studia, od r. 1981 scénou Divadla Jiřího Wolkera, od r. 1990 je samostatnou scénou). Do současné doby Schmid zrežíroval v Ypsilonce desítky představení (věnoval se i rozhlasové a televizní režii) a působil zde také jako herec. Od r. 1975 učil externě na tehdejší katedře loutkářství DAMU, v roce 1990 se stal kmenovým pedagogem katedry alternativního a loutkového divadla. V roce 1995 mu byl udělen titul docent, v roce 2003 byl jmenován vysokoškolským profesorem. Od 60. let literárně přispíval do řady periodik. Své práce publikoval např. v Sešitech pro mladou literaturu (v roce 1966 zde vyšla Carmen nejen podle Bizeta, v r. 1968 Životopis slavného muže), dále pak v časopisech Dialog, Repertoár malé scény, Divadlo (zde vyšla v r. 1968 hra O tom, jak ona…), Divadelní revue (zde byla v r. 1990 publikována hra Život a smrt Karla Hynka Máchy), ve Scéně a také v programech Studia Ypsilon. Knižně vydal několik uměleckých próz a textů vyjadřujících jeho osobité myšlení a vidění světa: Léto bude ve čtvrtek (1985), S očima navrch hlavy aneb Jak jsem byl hloupej (1989), Jak mě zabil slon (1995), Můj divadelní svět (2006), Nejen prstem po mapě (2009), Život v závorce aneb Prvobytně pospolná místa v Čechách (2008), Kapitoly v epištolkách (2012). Autorsky a výtvarně spolupracoval také na knížce Ladislava Dvorského Tajný lodní deník (1966), která byla v témže roce oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Roku 1976 byla v Československém rozhlase odvysílána Schmidova rozhlasová hra Ondřej Stelzig, kovář z Řásnice (rozhlasová úprava původní divadelní hry Kovář Stelzig). Podle Schmidovy divadelní hry Carmen nejen podle Bizeta vznikl její stejnojmenný filmový přepis (1967, režie Evald Schorm). Televizní podobu získala hra Michelangelo Buonarroti (1976), režie Jan Schmid a Pavel Vantuch). S Vladimírem Skalským natočil pro Českou televizi vlastní dvoudílný autoportrét (Já a Ypsilonka, Ypsilonka a já, 1994). V r. 2011 natočil Aleš Kisil pro ČT televizní portrét Jan Schmid v cyklu Česká divadelní režie. Od r. 1999 společně s Janem Lukešem scenaristicky připravuje a moderuje televizní magazín 333, věnovaný literatuře. Schmid se uplatnil také jako filmový herec. K jeho nejznámějším filmovým rolím patří např. Robert ďábel ve filmu Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme (1969), dále hrál ve filmech Evalda Schorma Carmen nejen podle Bizeta (1968) Farářův konec (1968), ve snímcích Juraje Herze Holka na zabití (1975) a Upír z Feratu (1982), v Kalamitě (1981) Věry Chytilové, v Prodavači humoru (1984) Jiřího Krejčíka, ve Skřivánčím tichu (1988) Antonína Máši, v Requiem pro panenku (1991) Filipa Renče, v Pevnosti (1994) Drahomíry Vihanové a v řadě dalších. V Museu Kampa v Praze v roce 2010 měl soubornou výstavu plakátů pro Studio Ypsilon k většině inscenací, které zde byly hrány (v počtu 96 kusů). Zatím nejposlednější plakát byl vytvořen k jeho vlastní hře Škaredá středa. Schmid má rád přírodu, již zřejmě poměřuje svou i ostatní tvorbu. Kromě Tábora, Liberce a Prahy jsou mu domovem i Krkonoše a Jizerské hory. K jeho životu patří také pes.
Jaroslav Etlík, prachenskemuzeum.cz, 18.8.2019