Josef Svatopluk Machar

* 29. 2. 1864, Kolín (Kolín), Česká republika (Czech Republic)
17. 3. 1942, Praha, Česká republika (Czech Republic)
writer, poet

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Navštěvoval piaristickou školu v Brandýse nad Labem a pražské gymnázium. V l. 1891-1918 bankovní úředník ve Vídni. Před r. 1914 stoupenec T. G. Masaryka. Jeden z čelných představitelů České strany pokrokové, publikoval v Času. - Za 1. světové války spolupracoval s domácí odbojovou Maffií, v l. 1916-1917 vězněn. V r. 1918 vstoupil do státoprávní demokracie (později Československá národní demokracie), v l. 1918-1919 ji zastupoval v Revolučním národním shromáždění. - 14.8.1919-22.11.1924 generální inspektor československé branné moci. V této funkci zasahoval do všech oblastí života armády. Od r. 1924 člen České akademie věd a umění a předseda jejího literárního odboru. Od 20. let mluvčí radikálního českého nacionalismu a vedl polemiky proti politice Hradu a proti katolické církvi. Přispíval do Národní politiky a Poledního listu. Po r. 1937 žil v ústraní. - Jeden z iniciátorů České moderny. Citový, prudce impulsívní básník. Za vrchol kultury pokládal antiku a renesanci, za úpadek křesťanství. - Autor řady básní a próz, např. Třicet roků, Nemocnice, Kriminál, V poledne, Oni a já, Vídeň aj.
zdroj - www.svkkl.cz
-
Narodil se 29. února 1864 v Kolíně jako syn mlynářského stárka, který se často s rodinou stěhoval za prací (Kolín, Nymburk, Mcely u Mladé Boleslavi). V Brandýse nad Labem vychodil tři třídy měšťanské školy, pak přešel na pražské Akademické gymnázium, potom na gymnázium v Jindřišské ulici. Po smrti otce se živil sám kondicemi a příspěvky do časopisů. Maturoval v roce 1886 a zapsal se na právnickou fakultu, ale místo studia nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník s úmyslem stát se důstojníkem. Roku 1889 však získal úřednické místo ve Vídni. Ještě před odjezdem se oženil s H. Marešovou. Za svého vídeňského pobytu udržoval úzké styky s domovem, zvláště s přáteli z okruhu Času a České moderny. Do Čech se vrátil až po skončení 1. světové války, během níž byl krátce vězněn. V letech 1919 – 1924 působil jako inspektor československé armády. Macharovo počáteční nadšení z nového státu vystřídalo rozčarování a názorový rozchod s T. G. Masarykem. Uzavřel se do svého individualizmu a své rozčarování ventiloval v krajně pravicovém tisku, např. Stříbrného Polední list. Zemřel náhle na srdeční chorobu ve své vile v Praze-Tróji 17. března 1942.
Macharovo dílo vyrůstá ze zklamání soudobými společenskými poměry, postavením českého národa i situací jeho literatury. Ve svých raných pracích odhaluje vlastní zraněné nitro. Intimní lyrika (Confiteor 1-3), lyrika náladová (Čtyři knihy sonetů), společenská i politická poezie (Tristium Vindobona I-XX) se skrze intimní témata obrací v kritiku společnosti, zvláště její morálky. Ve své epice věnoval zvláštní pozornost osudům žen a jejich společenskému postavení (Zde by měly kvést růže). Po rozpadu České moderny ztratil naději na zlepšení českého společenského i literárního života a ve své tvorbě se přimkl k historii a začal koncipovat cyklus sbírek Svědomím věků. Svůj názor na smysl dějin vyslovil ve sbírkách V záři helénského slunce a Jed z Judey. Ideál harmonického člověka však spatřoval pouze v antice, podcenil význam křesťanství pro evropskou kulturu. Zejména v 90. letech 19. století vnesl do poezie řadu závažných etických a politických otázek. V satiře, polemice a fejetonu navazoval na Havlíčka a Nerudu.
ctenizpisku.cz, 30.7.2019

notes:
Pseudonym
Dr. Folklor, Č., 1864-1942
Rousek, Antonín, 1864-1942
Odkaz. forma
Machar, Josef Jan, 1864-1942
Machar, Svatopluk, 1864-1942
PhDr. h.c.
V rodném městě Kolíně prožil prvních šest let života. V prvním díle dvoudílné Konfese literáta (1901) jsou vzpomínky na Kolín.