Ivo Vodseďálek

* 8. 8. 1931, Praha, Česká republika (Czech Republic)
19. 9. 2017, Česká republika (Czech Republic)
collage artist, poet

 

nationality: Czech
sex: male

word:
V letech 1950-1953/1955 vedl spolu s Egonem Bondym samizdatovou edici Půlnoc. V ní publikoval krátkou sbírku Trapná poesie, která se stala proklamací autorova vlastního literárního stylu. Hlavními motivy jsou trapnost, stud, bezradnost nad nenaplněnými očekáváními uměleckými i politickými. Vodseďálek se živil jako montér a stavební dělník, od roku 1955 jako projektant v Chemoprojektu. Od roku 1960 organizoval létání volnými balony, dosáhl kvalifikace pilot-instruktor. Literární díla mu začala oficiálně vycházet až v 90. letech. Jeho první manželka (1952-1955), Dana Prchlíková (nar.1931), přezdívaná Dagmara, publikovala dvě básně v edici Půlnoc a její jméno dalo název Bondyho sbírce Dagmara aneb Nademocionalita (1952).
Dílo
Zuření (poezie z let 1949-1953) - Pražská imaginace, Praha 1992
Snění (poezie a próza z let 1951-1955) - Pražská imaginace, Praha 1992
Bloudění (poezie a próza z let 1962-1968) - Pražská imaginace, Praha 1992
Probouzení (poezie z let 1975-1984) - Pražská imaginace, Praha 1992
Nalézání (poezie z let 1985-1989) - Pražská imaginace, Praha 1992
Felixír života - Host, Brno 2000
Dvě prosy (Kalvárie a Kompensace) Spol. pro Revolver Revue, Praha 2004
zdroj - www.cs.wikipedia.org, 2010/03
-
V základech Vodseďálkovy poezie, které se autor věnoval s přestávkami od konce 40. do konce 80. let minulého století, jsou dva motivy. Prvním je přiznaný strach z možné perzekuce prozaika v časech vrcholného stalinismu v Československu po roce 1948: „Zdálo se mi, že bude obtížné trestat básníka za divné verše. (…) Próza však se blíží vyjadřování novinářskému, tedy i politicky nebezpečnému,“ uvádí autor. Druhým motivem byla potřeba nahradit vyčerpanou surrealistickou estetiku, z níž Vodseďálek vyšel, dobově adekvátními literárními prostředky. Protože, jak autor uvádí dále, cítil se trapně a pociťoval stud za poúnorovou jednorozměrnou a restriktivní kulturní politiku, začal psát poezii v duchu parafrázovaného výroku André Bretona: „Buď bude poezie trapná nebo nebude vůbec.“ Z pozic tak zvané trapné poezie, která je vystavěna na záměrném rozrušování básnického rýmu a rytmu a naivně-mystifikačních hyperoptimistických obsazích (Zuření) a která vedle trapnosti doby obnažuje především její tragiku a absurditu, básník přešel k verši, jehož obraznost kotví ve vnitřním světě vysněných zážitků a příběhů (Snění). Po tápavém hledání nových básnických forem v oblasti vizuálního a syntaktického experimentu (Bloudění) Vodseďálek dospěl v polovině 70. let do podoby básníka dokumentárního, autora záznamů přísně všednodenního rázu, jehož cílem je svědčit o době a její kulturně-společenské hodnotové hierarchii z pohledu dobrovolného outsidera (Probouzení, Nalézání). „Jeho záznamy autentických reálií však povětšině mířily k obecnějším tezím, k vyslovení zásadnějších otázek morálních, filozofických, teologických či mystických. Vodseďálkova poezie se ocitla v žánrové poloze básnické morality či esejistiky se silným sklonem k doslovnosti výpovědi,“ píše o autorovi literární vědec Bohumil Svozil. Podobnou charakteristiku můžeme vztáhnout i k Vodseďálkově próze, která se stala volným pandánem jeho básní zejména v 90. letech. Bilanční Felixír života je poskládaný z reálných i snových útržků a s nadějeplným nádechem probírá příběhy, situace a detaily, které skládají posledních pět dekád Vodseďálkova života. Po metodické stránce se kniha navrací k autorovu surrealistickému východisku: žánrový vějíř, který je v těchto drobných textech rozevřený od beletristického vzpomínání přes psychologizující sondy a svérázná zamyšlení až k výpiskům z četby a citacím, propojuje důmyslná síť skrytých i zřejmých souvislostí a analogií, které autor rozvíjí se smyslem pro mystifikační realismus a absurditu všedního, v duchu Dalího paranoicko-kritické metody. V doslovu ke knize Martin Pilař upozorňuje na fakt, že „Felixír života má daleko k tradičním memoárovým textům, jež se obvykle vyznačují pomalým, kronikářským tokem vyprávění. Liší se od nich… především těkavostí významů a vědomím, že pochopení a hluboké prožití jedinečného okamžiku má přinejmenším stejnou poznávací hodnotu jako popis událostí delšího časového úseku.“
(rk)
zdroj - www.czechlit.cz

notes:
Byl podstatnou osobností českého nezávislého uměleckého, kulturního a společenského života. Verše a prózy z přelomu čtyřicátých a padesátých let shrnul tento autor jedinečné „trapné poezie“ do soukromé rukopisné edice Půlnoc, kterou v té době redigoval s Egonem Bondym. Ačkoli psal i v dalších letech, jako literát vystoupil oficiálně na veřejnost až v roce 1990. Pětisvazkové Dílo Ivo Vodseďálka vyšlo v nakladatelství Pražská imaginace (1992), eseje, memoárové črty a povídky z devadesátých let v knize Felixír života (Host 2000), prozaické texty z padesátých let – Kalvárie a Kompensace – pod názvem Dvě prosy v Edici Revolver Revue, kde byla v roce 2011 vydána i jeho Jedna věta. V Revolver Revue publikoval soustavně i časopisecky, roku 2007 obdržel Cenu Revolver Revue. Příležitostně publikoval i v časopisech Host, Babylon, Aluze, Protimluv ad. Výbory z autorova díla vyšly anglicky, německy, polsky, italsky, rusky, finsky a jeho texty jsou také součástí Antologie české poezie, kterou vydalo francouzské nakladatelství Gallimard v roce 2002. Ivo Vodseďálek se celý život věnoval i výtvarné tvorbě, převážně kolážím. V současnosti se připravuje nové vydání jeho sebraných spisů, v ediční péči Martina Machovce, a také obsáhlá monografie o Vodseďálkově životě a díle.
Ivo Vodseďálek pracoval po maturitě na reálném gymnáziu v Praze jako stavební dělník a v Ostravě jako montér v Nové huti Klementa Gottwalda. Od roku 1953 byl zaměstnán jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. Od 1960 připravoval ze soukromé iniciativy obnovu létání volnými balóny v tehdejším Československu, posléze dosáhl kvalifikace pilot-instruktor. Balon klub Praha, který založil, existuje již přes padesát let.
Poslední rozloučení s Ivo Vodseďálkem se bude konat v úzkém rodinném kruhu.
zdroj: http://www.bubinekrevolveru.cz/