Emil Pollert
* 20. 1. 1877, Liblice (Mělník), Česká republika (Czech Republic)
† 23. 10. 1935, Praha, Česká republika (Czech Republic)
, , Actor
sex: male
NK AUT: js20070119016
notes:
Skutečné jméno
Popper, Emil, 1877-1935
Emil Pollert
Po vzoru svého otce měl být obchodníkem, kterým se začal učit v Praze. Tam jeho bratr odhalil jeho talent a začal financovat jeho hodiny zpěvu u Františka Pivody a Moritze Wallersteina. Jeho studia netrvala dlouho, přerušilo je jeho roční angažmá v Olomouci v sezóně 1898 – 1899. Po něm na doporučení Karla Buriana a Ludvíka Vítězslava Čelanského předzpíval novému řediteli opery Národního divadla Karlu Kovařovicovi a byl okamžitě přijat.
První vystoupení v opeře (debutoval v činoherní roli v představení Byl jednou jeden král) absolvoval s úspěchem zaznamenaným kritikem časopisu Dalibor jako Biterolf v Tannhäuseru Richarda Wagnera 4. srpna 1900. 21. září poprvé vystoupil v Smetanově opeře (byla to role Matouše v Hubičce), ty se staly jeho doménou. Velkého úspěchu se dočkal i při záskoku za nemocného kolegu ve Figarově svatbě, zpíval Vodníka v Rusalce. Postupně získával renomé interpreta komických rolí, což kritika původně nepředpokládala.[1] I proto až 20. prosince 1903 poprvé zpíval Kecala v Prodané nevěstě.
Po odchodu tehdejšího prvního basisty Národního divadla Václava Klimenta v roce 1918 převzal jeho místo a až do své smrti pak vystoupil na první scéně celkem ve 221 úlohách ve více než 5000 představení.[2]
Kromě operních rolí hrál také často v činohře, což považoval za zdokonalování svého hereckého umění, které nehodnotil příliš vysoko; při tom především spolupracoval s Jindřichem Mošnou. Vystoupil několikrát i v baletních představeních a hrál mistra Tutu v operetě Mikádo. V opeře působil také jako režisér (celkem 12 oper, např. Martinů: Nevěsta mesinská, Zich: Malířský nápad, Verdi: Falstaff, Puccini: Turandot - první uvedení v Národním divadle), v této oblasti ale umělecky nevynikl a jen drobně obohatil předchozí tradici.
V roce 1928 byl vyznamenán státní cenou za své nepřetržité vynikající působení v Národním divadle a za vytvoření tradice v reprodukci operních postav. Založil a vedl Klub sólistů Národního divadla.
V letech 1920–1922 působil i jako ředitel Švandova divadla a divadla Arena v Praze na Smíchově.
cs.wikipedia.org, 2013/07/29
Zemřel v Praze odpoledne před plánovaným vystoupením v roli Bonifáce v představení Smetanova Tajemství na srdeční slabost 23. října 1935 a je pohřben na Vinohradském hřbitově. V pražském Národním divadle je nyní umístěna jeho busta sochaře Karla Dvořáka.
Emil Pollert
kniha | ||
published | title (subtitle), publisher, city | |
2009 | Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 (Příběhy nevšedních životů) | |
encyklopedie/slovník | ||
published | title (subtitle), publisher, city | |
1988 | Národní divadlo a jeho předchůdci (Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního), Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha | |
www | ||
published | title (subtitle), publisher, city | |
???? | Emil Pollert (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org |
Emil Pollert
kniha | ||
published | title (subtitle), publisher, city | |
1913 | Karikatury umělců, Revue Divadlo, Praha |