sex: male

notes:
NK ne - 2019/09
odkazová forma
Nymburský, Antonín, -1795

Antonín Nimburský

Když táborský popravčí Antonín Nymburský požádal v roce 1750 o udělení místa popravčího mistra města Písku, byl mu tehdy konšely přidělen osamocený dům u lesa, daleko za obcí Nový Dvůr. Protože se jednalo o tehdejší rasovnu, musel tedy mistr Nymburský na svá bedra tehdy přenést i živnost antouška, tedy rasa. V té době to ovšem nebylo pro katy nic neobvyklého a už vůbec se nikdo nepozastavoval nad tím faktem, že má kat do městské šatlavy a na popraviště vcelku daleko. Z katovny je to totiž do města Písku cca 6 km a to po velmi slušné asfaltce. Vzhedem k faktu, že ve druhé polovině osmnáctého století bylo stále nemyslitelné, aby kat bydlel ve městě, nepřišlo tedy ani mistru Nymburskému přidělení tohoto domu za katovnu nijak zvláštním. Antonín Nymburský pocházel z rodiny pražských popravčích a jeho otec Jan byl rovněž katem. V době, kdy byl Antonín už píseckým popravčím, tedy v roce 1750, přesněji 14. května, jeho otec Jan umírá, ale mladý písecký kat už nemá zájem převzít jeho popravčí řemeslo v Praze, a zůstává tedy nadále v Písku, kde se mu patrně zalíbilo, protože jej již nechtěl opustit. Od doby, kdy byl již asistoval při rozličných exekucích se svým otcem, vedl si Antonín deník, kam si všechny své popravní činnosti zapisoval. Tyto paměti jej pak provázely všemi jeho popravami a že jich nebylo málo. Každou exekuci si velice pečlivě zaznamenával a to ať už se jednalo o vypálení cejchu nebo stětí, či o lámání kolem, nebo stahování průhů kůže ze zad odsouzeného. Mistr Nymburský dle svého deníku vykonal nad sto poprav, čímž se zákonitě řadil mezi velice zkušené mistry ostrého meče pod Korunou českou. Sám si do deníku zapisoval i své rodinné záležitosti, zejména po roce 1756, kdy se oženil i znamení, ve kterých se narodily jeho děti. Jenže v roce 1788 přišla pohroma pro všechny katy, a to zrušením trestu smrti v celé Habsburské monarchii. O rok později dal písecký Magistrát svému katovi výpověď. Svědomitý a poctivý mistr Nymburský tak požádal o zachování místa drnomistra, tedy pohodného a protože byl u vrchnosti pro svou svědomitost a spolehlivost oblíben, bylo mu místo rasa nadále uděleno a s ním i roční deputát čtyři strychy žita, dvě libry kaprů a 34 zlatých na hotovosti.
V roce 1790 Nymburským obec připsala dosavadní katovnu jako jejich majetek, přilehlá pole ovšem nikoli.
"Držitelé chalupy budou z ohledu místa a sbírání dříví v lese dovoleného do obecního důchodu každý rok 1 zlatý 10 krejcarů dávati a robotu bedlivě vypláceti, ostatně všeliká břemena náležitě vykonávati. Mají se vyvarovati škod v lesích i při zdělávání kopanin a bohabojný život vésti".
Samotné stavení pak procházelo v mezidobí různými stavebními úpravami, kdy bylo rozšířeno o hospodářství, přistavěny nové komíny, zbudován další rybníček ( v zahradě nad katovnou) a katovna sama získávala rok od roku novodobější podobu. Rysy barokního stylu lze však na této budově pozorovat i v dnešní době.
Mistr ostrého měče královského města Písku Antonín Nymburský umírá 13. června 1795 a jeho tělo je počestně pochováno v Putimi u kostela sv. Vavřince.
Vladimír Šindelář, Cesta na popraviště, PRAAM 2001, hrdelnipravo.cz, 7.8.2019

Antonín Nimburský