Oldřich Koníček

* 12. 10. 1886, Kutná Hora (Kutná Hora), Česká republika (Czech Republic)
17. 7. 1932, Žehuň (Kolín), Česká republika (Czech Republic)
painter

 

sex: male

word:
Oldřich Koníček se narodil do dobře situované rodiny kutnohorského právníka Františka Koníčka a jeho ženy Marie. Vzdělání získal na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a na kladenské reálce. V Kladně ho značně ovlivnil pokrokový učitel kreslení Alois Bouda a Koníček se rozhodl pro uměleckou dráhu. V roce 1907 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. V. Bukovac) a už v roce 1908 představil některá svá raná díla v impresionistickém pastózním stylu na výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu. V roce 1912 završuje studim na AVU v Praze v krajinářské speciálce u prof. R. Ottenfelda.
Raná, překvapivě vyzrálá, tvorba je ovlivněna impresionismem a neoimpresionismem, např. Koupání hochů (asi 1904), Jabloně v květu (1908) a Ve Stromovce (1908). V roce 1909 se krátce stává členem Umělecké besedy, avšak již v roce 1910 přestupuje do S.V.U. Mánes. Zlomovým obdobím byl rok 1911, kdy Oldřich Koníček poprvé navštívil Paříž. Jeho tvorba se postupně zcela proměnila. Studoval zejména díla P. Cezanna, A. Deraina, H. Matisse a O. Friesze. Nový přístup jak k figurálním kompozicím, tak i ke krajině je možno pozorovat na obrazech Francouzské vinice (1912), Koupání (1912), Velké bílé zátiší (1913), Velká Danae (1914) a Vyhlídka z mé kanceláře (1916). Vystavuje opakovaně v Paříži a stává se členem Union Internationale des Beaux Arts et des Lettres v roce 1913. Období první světové války prožil Oldřich Koníček na srbské frontě jako důstojník rakousko-uherské armády. Po návratu do vlasti byl vyslán nově vzniklým Ministerstvem národní obrany do Itálie malovat významná bojiště československých legionářů. Společně s malíři Angelo Zeyerem a Ladislavem Šímou zde strávil dva měsíce a přivezl z cesty čtyřicet jedna pláten. Přestože výsledky této státní zakázky na různých bojištích I. sv. války byly uměleckou kritikou hodnoceny vesměs negativně, K. Teige hodnotí obrazy O. Koníčka a O. Nejedlého jako relativně nejlepší.
V roce 1920 se Oldřich Koníček oženil s Marií Eliášovou, v průběhu let se manželům narodil syn Oldřich a dcera Krasava. Ve dvacátých letech Oldřich Koníček hojně vystavoval v Praze, jinde v republice i v zahraničí (např. Bazilej, Bern, Curych, opakovaně Benátky, Řím, Vídeň, Lublaň, Bělehrad, Londýn, Bradford a Pittsburgh). V dobovém tisku se mu dostalo pochvalné pozornosti od takových jmen jako Josef Čapek a Jaromír Pečírka. V první polovině dvacátých let se Koníčkova tvorba přiklonila k neoklasicismu, inspiroval se obrazy renesančních a klasicistních malířů, např. Koupání (1923), Ležící akt – Po koupeli (1925) a Rybář s čeřenem (1925). V letech 1925, 1927 a 1929 Koníček opakovaně cestuje do Francie, kde se dostává do kontaktu s díly M. Vlamincka a M. Utrilla. Závěrečná etapa jeho díla je spojena s odklonem od významu linie, výraz obrazu je nesen harmonickou i expresivní barvou. Převažují krajinomalby a figurální malba, např. Most v Putimi (1928), Z Dobřichovic (1929), Rybářská vesnice (1929), Děvče s modrými korály (1930), Podzim na Závisti (1930), Sány u Poděbrad (1930) a Saint Tropéz I (1931). Důležitým zdrojem informací o díle Oldřicha Koníčka je diplomová práce Moniky Merdové, která obsahuje i autorský (číslovaný) soupis díla.
Oldřich Koníček zemřel na vrcholu svých tvůrčích sil (po srdečním záchvatu) ve svých 45 letech v Žehuni na Kolínsku. Pohřben byl v rodinné hrobce v Kutné Hoře za přítomnosti členů S. V. U. Mánes, jehož byl dlouholetým členem.
cs.wikipedia.org, 13.2.2021