Hanuš Schwaiger

* 28. 6. 1854, Jindřichův Hradec (Jindřichův Hradec), Česká republika (Czech Republic)
17. 6. 1912, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagogue, designer, illustrator, painter

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Narodil se 28. června 1854 v Jindřichově Hradci, v domě č.p. 115 na rohu ulic Svatojánské a Panské. Otec byl zámožný obchodník se železem, vlastnil ještě dva statky a dům ve Vídni. Matka, dcera obchodníka, byla o pět let starší.
Měl jednu nevlastní a dvě vlastní sestry. Podle vzpomínek kamarádů z dětství byl velmi citlivé dítě. Když viděl jako malý loutkovou pohádku, v níž věšeli Kašpárka, vzal provaz a pověsil se na klice. Jen taktak, že stihli provaz uříznout včas.
Když byl Hanuš Schwaiger mladý a chodil do školy, rodiče z něj velkou radost neměli. Na jindřichohradeckém gymnáziu, kam roku 1865 nastoupil, absolvoval sice s průměrným prospěchem, potom ale přešel na reálku do Budějovic a tam byla situace ještě horší. Naštěstí si jej oblíbil učitel kreslení a začal mu při studiu pomáhat. V roce 1873 nastoupil devatenáctiletý Hanuš na otcovo přání na vídeňskou obchodní akademii. Touha malovat byla však silnější než chuť ke studiu, a tak začal Hanuš Schwaiger více než na akademii obchodní chodit do galerií a na akademii malířskou.
Rodiče se proto velice rozzlobili, povolali mladého Hanuše zpět do Jindřichova Hradce a zaměstnali ho doma v obchodě. Ale i s takovou situací si Hanuš Schwaiger věděl rady. Sotva otec po obědě usnul, stěhoval se na půdu a maloval. Přes odpor rodiny se koncem léta 1874 vrátil do Vídně, tentokrát už na c. k. akademii výtvarných umění. Došlo k rodinné roztržce, o níž Hanuš Schwaiger později vyprávěl svému příteli: "Když mě tatínek vyhnal z domu, já šel do Vídně, dostal se k Makartovi a denní chléb jsem si vydělával hodinami na piano." Roztržka se naštěstí brzy urovnala a mladý Hanuš pokračoval ve studiu na vídeňské akademii už se souhlasem rodičů. Tehdy namaloval Schwaiger Otcův portrét, obraz, jímž se pravděpodobně snažil přesvědčit otce, že se na akademii skutečně něco naučil. Vídeňská studia však stála rodinu mnoho peněz a otec se se synovým způsobem života nikdy nesmířil.
V roce 1879 nakreslil ještě jako žák vídeňské akademie cyklus šesti perokreseb Krysař. Ten se na výstavě tak zalíbil jeho profesoru H. Makartovi, že ho koupil. Tím pomohl Hanuši Schwaigrovi z finančních potíží. Hanuš Schwaiger potom na něj vděčně vzpomínal a do smrti opatroval jeho fotografii.
Na jaře roku 1881, když mu bylo 26 let, se rozhodl, že akademii opustí. Zadlužen a úplně bez prostředků se vrátil do Jindřichova Hradce. Ve stejném roce 1881 vznikl akvarel Věčný Žid inspirovaný četbou básně. Na otcově statku na venkově začal Hanuš Schwaiger pracovat na rozměrném a postavami přeplněném obraze nazvaném Novokřtěnci, inspirovaném i tentokrát literaturou.
V roce 1883 začal malovat pohádkové akvarely. Tak vznikl Člověk je tu (1883) a o dva roky později Krakonoš (1885). Ve střetu s pohádkovým světem se tu malým venkovským dětem, které při hledání hub zabloudily, zjevuje obrovská hlava dobromyslného ducha hor, Krakonoše. Miroslav Lamač v knize Hanuš Schwaiger píše: "Děti ustrašené a vylekané jsou podány s teplou srdečností, tato srdečnost představuje novou notu v ladění Schwaigrova umění." Kolem roku 1885 vznikly také ilustrace k pohádkám spisovatele Wiesnera (Malý Muk, Nosáček).
V roce 1888 odjel Hanuš Schwaiger do Holandska, kde unešen poznával v galeriích díla slavných Nizozemců, které od mládí tolik obdivoval. V Holandsku navštívil Amsterodam, Gent, Antverpy, Knocke, Utrecht a Bruggy. Vznikla řada figurálních obrazů a záběry architektury a měst. Kromě toho jej vlhké přímořské ovzduší okouzlilo půvabem lomených tónů a ovlivnilo tak další jeho tvorbu.
V létě roku 1889 se na pozvání malíře Joži Úprky vypravil na Slovácko, kde projel několik měst. Na podzim roku 1890 spolu přijeli do Hroznové Lhoty a právě tady potkal Hanuše Schwaigra Osud. V domě, v němž se ubytoval, bydlela také mladá učitelka Jožka Kučerová ze Strážnice. Ta se stala Schwaigrovou velkou životní láskou a od 4. února 1891 i dobrou manželkou. Josefině bylo tehdy 25, Hanušovi 37 let.
Počátkem léta roku 1891 patrně Schwaigra vyslídili jeho věřitelé. Proto se manželé rozhodli ze Slovácka odejít. O tom, kam půjdou, rozhodla paní Jožka, která si dobře pamatovala, jak se jí vždycky o poutích líbil kraj pod sv. Hostýnem. V Karpatech, jak zdejšímu kraji říkali, se ubytovali v nadsklepním bytě hostince na Říčce. Tam pobyli jen krátce. Jakmile baron Loudon zjistil, jaký to slavný člověk v jeho panství pobývá, pronajal mu první patro myslivny na Pasekách, na louce, které se od té doby říká Švajgrovka. Ale ani tady nepřinesl pobyt Hanuši Schwaigrovi dostatečné příjmy. A tak, když bylo nejhůře, hlad svíral žaludek a nebylo čím ho zahnat, zalezli si prý manželé do teplých peřin a spali. Bystřický pobyt manželů Schwaigrových podrobně zmapoval p. Barbořík v článcích, které vyšly ve Zpravodaji v letech 1974 - 1994 (3/1974, 3/1977, 1/1980, 6/1987 a 5/1994).
Z doby pobytu v Bystřici pod Hostýnem pochází Bystřický policajt Ejem, Mlýn ve Chvalčově, Zahrada za valašským statkem, Statek na Rusavě, Valašský dvorek, Bystřice v zimě, Chasník z Rusavy a řada portrétů a studií. Nejvýznamnějším dílem z doby bystřického pobytu ovšem zůstává freskový triptych ve hřbitovní kapli na Loudonském hřbitově. Hanuš Schwaiger je také autorem slunečních hodin a pamětního nápisu na zámku.
V roce 1896 navštívil Hanuš Schwaiger podruhé Belgii a Holandsko. Odtud putoval do Itálie, kde měl okopírovat románské fresky v klášteře ve Veroně. Na motiv těchto fresek vytvořil doma litografii Cyril a Metoděj.
V roce 1899 požádala tehdy nová brněnská technika Hanuše Schwaigra, aby šel učit. Dlouho váhal nad touto nabídkou. Ale protože chtěl zajistit své ženě penzi v případě svého úmrtí, rozhodl se, že ji přijme. Práce ho nebavila, a navíc ho opět vyslídili věřitelé. Z nepříjemné situace mu tehdy pomohl přítel spisovatel J. S. Machar, který zařídil splacení dluhu.
Na přelomu století dostal Hanuš Schwaiger zakázku od bratří Thonetů. Vytvořil šest akvarelů z interiéru továrny a jeden větší zachycující továrnu jako celek. Vše bylo určeno pro světovou výstavu v Paříži r. 1900.
Počátkem školního roku 1902/1903 se Schwaigrovi odstěhovali do Prahy, kde se stal Hanuš Schwaiger profesorem na AVU. Nepůsobil na studenty jako nedostupná autorita. Naopak. Zvával žáky na léto do Bystřice, vodil je na výstavy do Rudolfina...
V roce 1906 se ale přihlásila Schwaigrova nemoc, zhoubný nádor jazyka. Na jaře se podrobil operaci, která skončila podle tehdejších zpráv s dobrým výsledkem. Takže se mohli se ženou vypravit v létě ještě jednou do Nizozemí.
Po několika letech se však obtíže začaly vracet a Hanuš Schwaiger se musel podrobit dalším dvěma operacím. Při první mu byla vyříznuta část jazyka a potom těžko mluvil. Při druhé mu byl amputován jazyk celý. Po této operaci už neopustil lůžko a 17. června 1912 ve věku nedožitých 58 let ve svém bubenečském bytě zemřel. Paní Jožka sice manžela přežila o více než 20 let, ale z jeho ztrátou se do smrti nevyrovnala. Jako stoupenec historismu v Čechách neúspěšný, proto se stal profesorem na Pražské technice. Pohřben v Bystřici pod Hostýnem.
zdroj - www.mubph.cz

notes:
Odkazová forma:
Schwaiger, Jan, 1854-1912
Schwaiger, Johann Peter Paul, 1854-1912