nationality: Czech
sex: male

NK AUT: jk01032712

notes:
JUDr.
popraven nacisty

Vladimír Groh

Vladimírův otec JUDr. Karel Groh byl soudcem. Roku 1905 byl v hodnosti vrchního soudního rady zemského soudu přeložen do Brna. Syn začal chodit na II. české gymnázium na Starém Brně (pozdější I. české reálné gymnázium). Studoval a maturoval zde s vyznamenáním. Roku 1914 byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zapsal se na klasickou filologii, klasickou archeologii, srovnávací jazykozpyt a epigrafiku. Předmětem jeho celoživotního zájmu pak zůstala antika, zejména politický vývoj státního zřízení ve starověku. Za I. světové války nebyl odveden. Roku 1916 se zapsal jako mimořádný posluchač starořeckých a římských dějin a papyrologie na filozofickou fakultu německé univerzity v Praze. Do té doby se také datuje jeho první uveřejněné pojednání na vědecké úrovni (publikoval už jako gymnazista). Po státnicích a doktorátu pokračoval Vladimír Groh ještě ve studiu asyrologie a dějin Předního východu, připravoval se na habilitaci. K prohloubení odbornosti záměrně nezvolil německou univerzitu, ale odešel do Říma na literární fakultu Královské univerzity. Habilitoval se z antických dějin v březnu 1921 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. O pět let později byl jmenován mimořádným a v březnu 1931 řádným profesorem téhož oboru na Filozofické fakultě Masarykovy university v Brně. Založil zde samostatnou katedru starověkých dějin, v letech 1936 -37 byl děkanem fakulty. Vladimír Groh publikoval na 170 vědeckých studií, především o politických, hospodářských, společenských a správních dějinách římské říše. Přispíval do našich i zahraničních odborných časopisů, nezanedbával ani obecný tisk. Z knižních publikací jsou dodnes důležitým pramenem jeho díla Státní zřízení římské (1921), Řím (1923), Starý Řím (1931), Starověk I. Dějiny Blízkého východu a řeckých počátků (1935), Život ve starém Římě (1936). Pracoval také na některých kapitolách pro I. a II. díl Dějin lidstva, chystaných Melantrichem. Ve stejném nakladatelství byl redaktorem Dobrovského knižnice duchovědné. Roku 1934 založil a až do svého zatčení řídil populárně vědecký časopis Věda a život, pro který zajistil vynikající okruh redaktorů a přispěvatelů i krásnou úpravu na křídovém papíře s množstvím ilustrací (vydavatelem byl František Borový, Praha). Sám pro časopis psal pod šifrou „g“.

Vladimír Groh měl značné organizační schopnosti. Uplatnil je jako člen mnoha univerzitních komisí, zejména však za svého děkanského působení. Masarykově universitě tehdy hrozilo nebezpečí okleštění nebo rovnou uzavření. Děkan Groh využil brněnské návštěvy prezidenta Edvarda Beneše, vyžádal si u něho osobní audienci, navrhl pro něho udělení čestného doktorátu. Integrita univerzity byla nakonec zachována.

Profesor Groh celý život spojoval vědeckou činnost s aktivním zájmem o aktuální společenské dění. Po svém příchodu do Brna vstoupil do Matice moravské, kde byl roku 1936 zvolen místopředsedou. Matice pak našla jeho zásluhou sídlo o dvou místnostech na Filozofické fakultě MU. V Časopisu Matice moravské byl členem redakční rady, otiskl zde několik odborných statí. Jako zástupce brněnské univerzity a Matice se roku 1937 v nizozemském Naardenu zúčastnil předání pohřební kaple s ostatky Jana Amose Komenského československému státu. O události referoval v Časopisu Matice moravské i v denním tisku.

Zřejmě už od gymnaziálních studií byl Vladimír Groh přesvědčeným členem Sokola. Působil později v jeho výboru, stal se starostou brněnské župy a redaktorem časopisu Brněnský Sokol, kde sám hodně publikoval. Šířil Masarykovy myšlenky, staral se o nezaměstnané členy Sokola. Stejně jako ve svých ostatních pracích se ani v sokolském periodiku netajil svým odporem k antisemitismu, rasismu, fašismu i komunismu, zkrátka ke každému totalitarismu, který považoval za „smrt kultury“. Roku 1938 vydal prohlášení ke statečnosti a hlásání masarykovských ideálů jako reakci na nebezpečí, hrozící z Německa. Kromě Sokola byl Vladimír Groh činný také v brněnské zednářské lóži. Německá tajná státní policie jej na svém seznamu zednářů vedla jako jednoho z nejnebezpečnějších.

V srpnu 1940 byl profesor Groh poslán na „trvalou dovolenou“. Už předtím však navázal spojení s odbojovou organizací Obrana národa. Dne 6. února 1941 byl gestapem zatčen a uvězněn v Kounicových kolejích. Na jejich nádvoří, které nacistům sloužilo jako popraviště, byl dne 30. září 1941 zastřelen jako první brněnská oběť heydrichiády. Tělo bylo spáleno a popel rozptýlen po zahrádkách za právnickou fakultou MU. Vdova Marie (rozená Roubalová) dostala kromě úmrtního listu zákaz uplatňovat jakékoliv nároky na požitky po Vladimíru Grohovi a uvádět jeho tituly a čestné funkce. Paradoxně měla i po osvobození potíže s vymáháním penze po manželovi.

Profesor Vladimír Groh byl členem různých vědeckých společenství doma
i v cizině. Ve vlasti byl především členem Královské české společnosti nauk a slovenské Učené Šafaříkovy společnosti. Jeho jméno nese ulice v centru města Brna.

zdroj: www.brno.cz

Vladimír Groh

Vladimír Groh

Vladimír Groh

kniha
	published	title (subtitle), publisher, city
	2004	Členové České akademie věd a umění 1890 - 1952, Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha
encyklopedie/slovník
	published	title (subtitle), publisher, city
	1977	Žili a pracovali v Brně, Rapid a.s. - československá reklamní agentura, Praha