Jaroslav Vávra

* 4. 9. 1920, Studnice, Česká republika (Czech Republic)
25. 8. 1981, Olomouc (Olomouc), Česká republika (Czech Republic)
photographer, pedagogue, painter

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Umělecký fotograf, lektor a organizátor okresního poradenského sboru pro amatérskou fotografii při Okresním kulturním středisku v Olomouci. Vedoucí Institutu výtvarné fotografie Svazu čes.fotografů. Čl.SČVU. Nositel titulu AFIAP. Fotografie publ. v obraz.publikacích Orbisu, Tatranu, Artie, ABC Paris aj.; teoret.stati, recenze v čas./ Nekrology: Kdy-kde-co v Olomouci,1981,říjen,s.13. - Ostrav.kult.měs., 6,1981,č.11,s.28-29. - Středisko,65/6.1981-82, s.97-100. Umělecký fotograf; lektor a organizátor okresního poradenského sboru pro amatérskou fotografii při Okresním kulturním středisku v Olomouci; zakládající člen olomoucké tvůrčí skupiny DOFO. Vedoucí Institutu výtvarné fotografie Svazu čes.fotografů. Čl.SČVU. Nositel titulu AFIAP. Jaroslav Vávra působil v Olomouci od roku 1948 až do své smrti. Do historie olomoucké výtvarné kultury se zapsal nejen jako vynikající fotograf, ale rovněž jako fotografický kritik, lektor, pedagog a organizátor výstav. Autorova retrospektiva je tedy jedním pokusem o podchycení Vávrova tvůrčího odkazu v celé jeho šíři. Jejím hlavním cílem je, aby umělcova osobnost byla náležitě vřazena do dějin české fotografie druhé poloviny 20. století. K výstavě vychází autorův rovněž vůbec první obsáhlejší katalog. Vedle obrazových příloh a úvodní studie z pera Ladislava Daňka, autora koncepce výstavy, obsahuje studii od Štěpánky Bieleszové, která čtenáři přiblíří autorovu významnou pedagogickou činnost. Fotograf, jemuž není cizí experiment a který svým objektivem zachytil i život člověka ve městě, se tak dočká své první retrospektivy. Jaroslav Vávra: Arkady, nedatováno (1964), černobílá fotografie, fotografický papír, 235x175 mmJaroslav Vávra: Struktůra, nedatováno (2. polovina 60. let 20. století), barevná fotografie, fotografický papír, 368x285 mmJaroslav Vávra: bez názvu, nedatováno (2. polovina 60. let 20. století), barevná solarizace, fotografický papír, 340x276 mm, Jaroslav Vávra: Toaleta pro mne, nedatováno (kolem poloviny 60. let 20. století), kombinovaná technika, fotografický papír, 390x290 mm. Odborníci považují Jaroslava Vávru za špičkového představitele fotografického aktu šedesátých let. O jeho díle se však zatím mnoho nemluvilo. Proto si výstava s názvem Lovec obrazů, která experimentálního fotografa připomíná, klade za cíl zařadit Vávru do dějin české fotografie druhé poloviny dvacátého století. „Vávrův přístup k fotografii byl specifický především v tom, že se velmi intenzivně zajímal o ostatní druhy výtvarného umění, zejména o malířství, a své snímky považoval za obrazové básně. Odtud vzešel i název výstavy, neboť Vávra nikdy nebyl “zuřivým reportérem“, ale pozoruhodným lovcem obrazů, jejichž experimentální povaha vychází z mimořádné výtvarné a zvláště barevné citlivosti,“ uvedl kurátor Vávrovy retrospektivy Ladislav Daněk. Většina umělcových fotografií vznikla v šedesátých letech a podle kurátora výstavy patří tento autor k vrcholům olomoucké avantgardní fotografie. „Její základy položili již ve třicátýh letech Otakar Lenhart, Karel Kašpařík a Jaroslav Nohel. V šedesátých letech ji rozvíjeli členové skupiny Ohnisko a především fotoskupiny DOFO, jejímž zakladatelem byl i Jaroslav Vávra,“ uvedl autor koncepce výstavy. Retrospektiva ukazuje celkem šedesát fotografií, které jsou průřezem Vávrovy experimentální tvorby. Výčet děl je ovšem mnohem obsáhlejší. „Vím o osudu čtyř stovek fotografií, jeho tvorba ale mohla čítat asi osm tisíc negativů,“ uvedl Daněk s tím, že první vrchol Vávrovy tvůrčí práce zasazuje do období mezi roky 1963 až 1965. „Z provedeného průzkumu zřetelně vyplynulo, že v šedesátých letech patřil vedle Zdeňka Virta a nedávno zesnulého Miloslava Stibora ke skutečně špičkovým představitelům fotografického aktu u nás. Na tomto poli autor významně experimentoval i v následujícím desetiletí a podchycené fotografie dokazují, že neutuchající experimentátorství jej řadí k průkopníkům barevného aktu v celém tehdejším Československu,“ upozornil Daněk, který druhý vrchol Vávrovy tvorby vidí na počátku sedmdesátých let. Tehdy vznikl cyklus aktů s názvem Květy zla inspirovaný prokletým básníkem Charlesem Baudelairem. Počáteční a závěrečné období jeho tvorby potom spojuje také zájem o život člověka ve městě a o město v člověku. Důvod, proč autor později upadl do zapomnění, vidí kurátor výstavy i v tom, že působil takzvaně v regionu. „Ovšem také z toho důvodu, že od jeho poslední komorní výstavy uplynulo třicet let. Následně se pak Vávrovo dílo rozptýlilo do řady soukromých sbírek a část jeho pozůstalosti patrně nenávratně zmizela,“ dodal Daněk.