Antonín Lískovec

* 17. 8. 1894, Stříbřec (Jindřichův Hradec), Česká republika (Czech Republic)
23. 11. 1949, Praha, Česká republika (Czech Republic)
engraver, typographer

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Knižní grafik Antonín Lískovec
Grafická kvalita tisků katolicky orientovaných editorů, Josefa Floriana ve Staré Říši a pražského Ladislava Kuncíře je obecně známa. V předválečné knižní tvorbě představovala starokonzervativní či lépe klasické křídlo. Plně se rozvinul tento proud ve zlatém období české knihy těsně před a v prvních letech války (do heydrichiády). Nebývalou produkci s vysokou kvalitou knižních úprav té doby lze vysvětlit nejen útlumem levicově modernistických tendencí, ale zvláště atmosferou ohrožení české kultury. V tiráži těchto knih čteme často Lískovcovo jméno.
Narodil se ve Stříbřeci u Třeboně dne 17.8. 1894. Měšťanskou školu ve Stráži nad Nežárkou ukončil r.1909.Odchází do Prahy do učení v Neubertově tiskárně.Roku 1914 píše první dopis do Staré Říše. Je kresličem ve Štencově grafickém ústavu. Po své návštěvě ve Staré Říši pravděpodobně zůstal a spolu s Antonínem Střížem a O.A. Tichým spolupracuje na vydávání knih.
Po narukování do války je už v roce 1916 v ruských legiích. Válečná léta jsou pro Lískovce velkou zkušeností. Svůj pobyt v Legiích kde se stal historiografem tzv. čeljabinského incidentu využil k překladům oblíbeného N. S. Leskova. Po anabázi návratu do Čech zůstává v Praze, krátce působí u Ladislava Kuncíře. Potom vstupuje do služeb Československých státních drah a je poslán na ředitelství do Košic. Jako u tak mnohých je státní služba zajištěním pro vlastní práci v milovaném oboru, který by jej neuživil. Mezi Košicemi a Prahou ke Kuncířovi i do Staré Říše pulsuje čilá korespondence s rukopisy, návrhy a korekturami. Staroříšské začátky jsou pokračováním studia a zkušeností ze Strahovské knihovny, inspirací barokovou typografií a Florianovými korekturami. Vedle Floriana působil na něj silně vliv grafika V. H. Brunnera, s kterým se často stýkal a který jej prý koncem života (1928), sám označil za svého pokračovatele.Lískovec měl pravděpodobně i kreslířské ambice, ve Staré Říši dělal litografie do Nova et Vetera, a dochovalo se několik dekorativních drobností. Své úsilí však věnoval typografii. Kresby do titulů, vigněty nebo ražby na vazby, pokud je považoval za nutné, si nechal dělat většinou od architekta a grafika Břetislava Štorma, který též sám upravoval knihy ve stejném stylu a se stejnými zásadami. Oba dva mimo tyto prvky ilustraci v knize zásadně neuplatňovali. Vše se soustředilo na čistý emocionální účin písma. Svou práci Lískovec neoznačoval v tiráži jako úpravu, ale konstruktivnějším výrazem:„podle osnovy.“
Byla to jistě rozkoš z krásného tvaru písma, se všemi možnostmi, které tehdejší technika sazby poskytovala, různé stupně od akcidenčních velikostí nonpareille, kurzivy, kapitálky, jejich prostrkávání, prokládání řádek, vkládání linek a dvoubarevné sazby v titulu.. Nejčastěji používal barokní antikvu Baskerville s dodnes velice moderním výrazem, nebo Garamond. Nestačí-li sazba, kreslí titul sám. Práci začínal pečlivým pročtením rukopisu. Návrh si ověřoval tak, že sazbu charakteristických stran prostě tužkou nakreslil na průsvitný papír. K jeho typograficky nejdokonalejší práci, k Římskému misálu z roku 1945 se dochovalo ke třiceti takto rozkreslených stránek. Na něm opravdu rozehrál rejstřík sazby jednoho druhu písma v logické hierarchii významu. Odstavce vždy uvádějí slova z kapitálek, kurzivu používá pro poznámky a citaci, nikoli jako písmo méně důležité, ale spíš pro zdůraznění. Opravdu podřadnější text je sázen petitem. Výrazné je podtržení, či lépe stažení stránky linkou. Vnější zarážku nazývá svorníkem sazby. Prokladem řádek případně prostrkáním písmen zvyšuje grafickou účinnost zvoleného typu. Pečlivou grafickou hierarchizací dosahuje skvělé přehlednosti a rytmizace při čtení.
Roku 1928 po článku Karla Čapka o formátech knih českých, navrhuje unifikovat formáty knih na nejmenší 100 x 160 cm (pro většinu knih Dobrého Díla) a větší 120 x 200 cm, které by mohly doplňovat jeden střední a ještě jeden formát větší. Tedy velikosti ve své době poměrně malé. Většina z nich je po francouzském způsobu, či jak bylo u nás zvykem v období empiru, brožovaná s obálkami barvy smetanové, či bíle režné, s výraznou rudou sazbou, nebo jemných světlých barev s tiskem stejné barvy. Charakteristický je řídký rozvrh řádek, s řídce sázenými versálkami, aby se zaplnila celá plocha titulu či obálky. Zpočátku užíval působivou kurzivu i v titulech. Brožování zvýšilo dostupnost knihy a oblíbený tisk si po vzoru šlechtických knihoven mohl dát majitel svázat podle svého vkusu. Neměl rád tvrdý papír, doporučuje papíry hladké a měkké, zvláště příjemnou vazbu plátěnou s měkkou výplní má jeho Římský misál.
Lískovcovo grafické dílo lze srovnávat s pracemi jeho známějších modernistických vrstevníků - Ladislava Sutnara, Josefa Kaplického nebo Františka Muziky pro jejich nedekorativní střídmost, ale zároveň vtipnou výraznost jakou umožňuje stoletý řád typografie. Prostě klasicismus v tom nejlepším slova smyslu.
Antonín Lískovec zemřel náhle, dne 27.11. 1949 v Praze na srdeční infarkt, ve věku 55 let.
Zdroj - zkrácený text Vojtěcha Storma, Výběr 1994 (31), č. 4 s. 281 – 285, zpracoval Ladislav Janouch