Eva Švankmajerová

* 25. 9. 1940, Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ), Česká republika (Czech Republic)
20. 10. 2005, Praha, Česká republika (Czech Republic)
poet, kostýmní výtvarnice, illustrator, ceramicist , painter, writer

 

nationality: Czech
sex: female

Eva Švankmajerová
Rudá hvězda Hloubětín v boji o míč
1966
malba
olej, plátno
120 x 90 cm
Eva Švankmajerová
Paní Panýrková, když sedí u stolu a drží kytky v pátek
1965
malba
olej, plátno
90 x 40 cm
Eva Švankmajerová
Opice Alki
1966
malba
olej, plátno
80 x 120 cm
Eva Švankmajerová
Zrození Venouše
1968
malba
olej, plátno
120 x 150 cm
Eva Švankmajerová
Kam tě duše dám
1989
malba
olej, plátno
Eva Švankmajerová
Děkovačka (z cyklu (Vanitas)
1994
malba
olej, plátno

word:
Eva Švankmajerova (1940) vstupuje do kontextu českého malířství v první polovině šedesátých let, jejím východiskem je neokubistická figurace, od které směřuje k osobité pseudonaivistické ikonografii, komentující svět s jeho fatálními rolemi, funkcemi či pokleslými fenomény. (Například cykly Rébusy z konce šedesátých let). Jejím uměleckým krédem a životním postojem se však stává surrealismus. Od počátku sedmdesátých let participuje na činnosti Surrealistické skupiny v Československu, prosazuje se originálním, výrazně expresivním výtvarným (výlučně figurálním) výrazem, přičemž její výrazně syžetové obrazy tvoří často a podstatně osobní až intimní deník (rodinné fatalismy, partnerské vztahy) a zároveň sarkastický komentář, snovou i nejreálnější interpretaci „syrové skutečnosti" (Vratislav Effenberger). Obdobně se vyjadřuje ve své literární produkci (román Jeskyně Baradla, básnická sbírka Dosud nenamalované obrazy aj.). S pronikavou intuicí se přibližuje stejně tak hermetickým obsahům (cyklus Mutus liber) jako eroticko-sexuálním principům lidského konání (kresebné cykly Katalog nábytku či Mentální morfologie a j.)
Kritická maxima: ...lidé mají konstantní potřebu lhát sobě i druhým. Švankmajerová tyto nepřetržité a pokleslé „svátky bláznů" zaznamenává s plným vědomím a nejvypjatější silou emoce. Takový vklad je goyovsky krutý a nesmiřitelný, pod povrchem však proudí více pramenů, které se spojují, proplétají a mísí, vytvářejíce „nemožný" surracionální mnohostěn, hranol bez hran, tekutý krystal, jehož pohyblivé stěny zrcadlí zároveň vnitřek i povrch věcí a dějů.
František Dryje v katalogu výstavy Eva Švankmajerová, Jan Švankmajer: Paměť animace, animace paměti. Plzeň, Galerie města Plzně, 2004
-
Od roku 1964 se plně soustředila na malbu, o rok později začala spolupracovat s filmem a divadlem (Divadlo Laterna magika, Činoherní klub). Od roku 1970 se zúčastňovala všech kolektivních aktivit Surrealistické skupiny v Československu (Skupina českých a slovenských surrealistů). V roce 1976 začala s Janem Švankmajerem vytvářet pod společným jménem E. J. Kostelec autorskou keramiku. Podílela se na podobě řady filmů Jana Švankmajera, za výtvarné řešení Lekce Faust (1994) a Otesánek (2001) získala Českého lva..Českého lva dostala i za plakát k filmu Otesánek. Psala básně, povídky a divadelní hry. Z knih: Jeskyně Baradla (1981, 1995), Lov na Černého žraloka (1981), Desátý dům (1982), Samoty a citace (1987), Baradla Cave (2000), Dosud nenamalované obrazy (2003), Otesánek (2004).
jih

notes:
Lidové noviny 21.10.2005 nekrolog -
rozená
Dvořáková, Eva, 1940-2005
žena Jana Švankmajera