Antonín Ludvík Stříž
* 17. 1. 1888, Bohdalice, Bohdalice-Pavlovice (Vyškov), Česká republika (Czech Republic)
† 6. 8. 1960, Praha, Česká republika (Czech Republic)
translator, Pedagogue, literary critic
nationality: Czech
sex: male
NK AUT: jk01121563
notes:
Odkaz. forma
Stříž, Antonín, 1888-1960
pedagog na teologické fakultě
vydavatel edice Studium
Antonín Ludvík Stříž
Z Bohdalic až na Vyšehrad: Antonín L. Stříž
Je to už víc než sto dvacet let, kdy se Antonín Ludvík Stříž narodil v rodině zámeckého zahradníka v Bohdalicích Ludvíka Stříže. Bylo to 17. ledna roku 1888. Čekala ho dlouhá životní pouť, korunovaná prestižním postem církevní hierarchie. Stal se sídelním kanovníkem vyšehradským v Praze.
Narodil se v místě, kde vévodil jistý „genius loci“, ať už díky osobnosti kněze Františka X. Škorpíka, nebo zcela čerstvě pod vlivem kučerovských kněží: spisovatelů Aloise Hlavinky nebo Jakuba Demla. Sestra Antonína Stříže Marie vzpomínala, že Antonín si často půjčoval knihy od kučerovského faráře.
Antonín zpočátku studoval práva. Avšak pak došel k závěru, že studia ukončí. Dlouho rozmýšlel co dál. Po první světové válce nabyl přesvědčení, že stát se knězem je pro něj životním posláním. Ke svému rozhodnutí jistě dospěl pod vlivem kučerovských kněží. Právě pozdější činnost u nakladatele Josefa Floriana měla určitě spojitost s kučerovským kaplanem a známým spisovatelem Jakubem Demlem.
Nejprve studoval v Praze, po roce byl povolán ke studiu do Říma. Tam, v arcibazilice svatého Jana na Lateráně, roku 1922 přijal kněžské svěcení. „Když přijel po letech do Bohdalic, vítalo ho procesí malých děvčat v bílém a slavnostně vystrojených občanů obce… Tehdy u cesty do Bohdalic kvetly akáty a tvořily jakoby slavobránu, vše bylo tak krásně rozkvetlé a bílé…,“ vzpomíná dnes už devadesátiletá Karla Michalíková. Pro obyvatele obce to tehdy byla veliká pocta, když z jejich vesnice pocházel kněz.
Po krátké kněžské službě působil Stříž v pražském semináři jako duchovní vychovatel celé generace kněží. Když dokončil doktorát na teologii, začal na fakultě přednášet mystiku a asketiku. Tyto dvě disciplíny se staly i jeho náplní života.
Co nelze ve vzpomínce na Antonína Stříže opominout, je jeho publikační činnost. Díky výborné znalosti několika jazyků se stal překladatelem desítek knih. Určitý čas působil ve Staré Říši a pomáhal v rodícím se Dobrém díle vydavatel Josefa Floriana. Stříž překládal díla světových autorů především z duchovní oblasti, které pak zde byly vydávány.
Sám také vydával informativní časopis Vinice Páně, který byl považován svou úrovní za skutečně světový nejen svým rozhledem. Jen pro ilustraci uvedu několik z jeho překladů: Listy svatého Jeronýma, svaté Kateřiny Sienské, překládal autory jako byli Benson, Chesterton, Belloc, podílel se na Knižnici Karmel a Boží Bojovníci při Vinici Páně a tak dále. V závěru svého života se stal čestným papežským komořím a sídelním kanovníkem na Vyšehradě.
Aby to však nebyla jen suchá fakta, neodpustím si pár vzpomínek, které vylíčila Anna Huječková, která Antonína Stříže dobře znala. Když roku 1950 ukončila studium a získala místo na pražské konzervatoři, bydlela několik měsíců u pátera Antonína na Vyšehradě a měla tak možnost poznat, jak sama říká, „jeho ohromné lidské vlastnosti“.
Hrál dobře na violoncello, vyprávěl zajímavé příběhy, navštěvovala jej spousta přátel jako malíř Jan Zrzavý, varhaník A.F.Tichý, opat Anastáz Opasek a mnoho dalších. Bylo to pro ni velmi krásné a zajímavé období, prý skoro neuvěřitelné. Přidává i tuto usměvavou příhodu: „Sestra Antonína Stříže si vzala pana Dytrycha, budoucího pana senátora (Dytrych působil i určitou dobu jako správce velkostatku Mannerů v Bohdalicích). A tak pan senátor Dytrych, když jezdil do Prahy na zasedání, vždy se u kanovníka Stříže zastavil. Také proto, aby se po cestě převlékl, neboť měl zde uložen oblek, neodmyslitelný pro vstup do sněmovny. A jednou se stalo, že kanovníka Stříže navštívil nějaký chudý muž. Kanovník v dobré vůli podarovat bezdomovce nejen jídlem, ale i přilepšit v odění, daroval mu i senátorův oblek. Když zase přijel senátor Dytrych švagra navštívit a připravit se na zasedání – neměl se do čeho převléci.“
V den, kdy Stříž zemřel, ještě ráno odsloužil mši. Na cestě domů ho stihl infarkt, přímo na vyšehradském hřbitově kousek od hrobu Bedřicha Smetany. Už se neprobudil. Jeho ostatky jsou uloženy v kapitulní hrobce právě na onom slavném hřbitově.
Bohdalice na svého slavného rodáka nezapomněly, a proto si tuto osobnost chtějí připomenout v rámci sjezdu rodáků připravovaného na 31. května a 1.června. Mimo jiné je připravována malá výstava s názvem Život v obci, kde bude určitá část věnována právě Antonínu Střížovi.
Dagmar Martinková
http://vyskovsky.denik.cz/publicistika/z-bohdalic-az-na-vysehrad-antonin-l-striz20080515.html
