Antonín Bartušek
* 11. 1. 1921, Želetava (Třebíč), Česká republika (Czech Republic)
† 22. 4. 1974, Praha, Česká republika (Czech Republic)
translator, Poet, Writer, Art Historian, Conservationist
nationality: Czech
sex: male
NK AUT: jk01011003
notes:
Pseudonym
Martin, A. D., 1921-1974
-
z politických důvodů vydává v roce 1956 ve Stockohlmu sbírku Atomový věk pod pseudonymem A.D. Martin
Antonín Bartušek
Antonín Bartušek se narodil 11. ledna 1921 v rodině středního zemědělce v Želetavě. Dětství prožil ve svém rodišti. Po maturitě na reálném gymnáziu v Třebíči odešel roku 1941 do Prahy, kde pracoval do konce války v kanceláři JUDr. Hynka Sedláčka jako advokátní úředník. Pro Čs. rozhlas připravoval v letech 1943–1949 literární pásma a kulturní zpravodajství, r. 1948 uspořádal mj. s K. Hlávkou pásmo České dožínky. Po otevření vysokých škol studoval na FF UK literární historii a komparatistiku, později dějiny výtvarného umění a historii. Roku 1950 obhájil doktorskou práci na téma Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou. V letech 1946–1948 byl zároveň zaměstnán jako referent v literárním oddělení Československého rozhlasu.
Po ukončení vysoké školy působil dva roky ve Státní památkové péči a v letech 1952–1955 v Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV jako vědecký pracovník. V roce 1955 se stal ředitelem muzea a galerie v Třebíči, které bylo umístěno v budově zámku. Za jeho ředitelování byl zámek přebudován, byly restaurovány malby a zároveň řádně katalogizovány sbírky. Došlo ke změněn názvu na Západomoravské muzeum. Název byl zvolen tak, aby nemusela být činnost muzea omezena jen na Třebíč a přilehlé okolí vzhledem k mnohem širším historickým souvislostem, daným významem a činností třebíčského kláštera. Bartušek vytyčil také plány na doplnění sbírek. Později mu bylo vytýkáno megalomanství, ale zřejmě si nikdo nepřečetl nebo záměrně zamlčel, že ambiciózní plány byly rozpracovány na 30 let. V muzeu, ze kterého chtěl udělat vzorný ústav, pracoval až do roku 1961, kdy byl z politických důvodů „odejit“. Po návratu do Prahy nastoupil jako teoretik a historik scénografie v pražském Scénografickém ústavu, kde pracoval v letech 1961–1964, od roku 1961 působil i jako výtvarný teoretik Národního divadla. Roku 1963 publikoval v časopisu Ochotnické divadlo zásadní práci o vývoji divadelního prostoru. V roce 1964 přešel Bartušek do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde zůstal až do své předčasné smrti. Zemřel náhle 22. dubna 1974 v Praze.
Dílo Antonína Bartuška je velmi mnohostranné. Debutoval jako básník v roce 1937 v pražském Studentském časopise a v Jitru. Básně, povídky, překlady a literární kritiky publikoval v časopisech a novinách Akord, Praha v týdnu, Řád, Svobodné (Lidové) noviny, Svobodný zítřek, Náš týden, Kytice, Mladé archy aj. V roce 1941 založil se svými přáteli M. V. Dočekalem, J. Machoněm a F. Zvěřinou ineditní strojopisný časopis nebo spíše literární sborník Vítr (1941–1945, 1949, je známo 29 čísel), s nímž byla spojena i edice poezie, kde vyšly jeho útlé básnické sbírky Daleko od léta (1941), Zakletí (1942) a Fragmenty (duben 1945). Po více než desetileté odmlce pak v 50. letech publikoval své texty v časopisech a novinách Host do domu, Kulturní tvorba, Kultura, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Repertoár malé scény, Rovnost, Sešity pro mladou literaturu, Výtvarná práce aj. V 90. letech byla jeho tvorba představena v řadě obnovených českých časopisů, ale i v zahraničí.Literární texty a básně byly po roce 1968 otiskovány též v exilové Sklizni (Hamburk) a v zahraničních časopisech, např. Literatur und Kritik, London magazine, Twentieth Century aj.
Uměnovědné a scénografické studie a glosy psal Bartušek pro periodika Acta scaenographica, Knižní kultura, Památková péče, Ochotnické divadlo, Tvář, Umění, Vlastivědný sborník moravský, Výtvarná práce, Výtvarné umění aj. V druhé polovině 60. let spolupracoval s rozhlasem na cyklu věnovaném současné americké poezii. Zde zazněly i Bartuškovy překlady A. MacLeishe, E. E. Cummingse a dalších autorů. V letech 1970–1972 redigoval překladové tituly pro edici Tvar nakladatelství Vyšehrad. Epigramy, které občas psával, podepisoval pseudonymem Jan Barbar, v exilových a zahraničních nakladatelstvích používal pro své práce pseudonymu A. D. Martin nebo Martin Den. Svým jménem kryl publikace překladů, např. pásma americké milostné poezie Zlatovlasé dívce v městě Louisianě, (1965) nebo Dny bez konce E. O'Neila (1966).
Mimo již jmenovaných válečných sbírek mu vyšly sbírky Oxymoron (1965), Červené jahody(1967), Antihvězda (1969), Tanec ptáka Emu (1969) nebo Královská procházka (1971). Ve sbírce Změna krajiny (posmrtně 1977) reflektuje své dětství a rodný kraj. V období, kdy některé texty nesměl publikovat, vycházely jeho práce ve Švédsku (Atomový věk, 1956), Německu (Abwesende Meere,1973) a Anglii (The Aztec calendar and other poems, 1975). Překládal básně i prózu především z francouzštiny (S. Beauvoirová) a angličtiny. Již od roku 1940 přispíval svými básněmi do českých i zahraničních almanachů. Některé sbírky a úvahy vyšly až posmrtně. Od roku 1952 publikoval Bartušek odborné práce. Zpočátku se jednalo především o menší monografie českých hradů a zámků. Některé publikoval samostatně, jiné jako spoluautor. Jednalo se např. o Šternberk na Moravě (1952, s T. Kubátovou); Vranov nad Dyjí (1952, s T. Kubátovou); Bítov (1952; rozšíř. 1956); Jaroměřice nad Rokytnou (1953, s T. Kubátovou); Velké Losiny (1954); Milotice (1954); Buchlov (1955, s K. Svobodou a M. Zemkem, rozšíř. 1962); Santiniho stavby ve Žďáře nad Sázavou (1955); Třebíč (1959, s kolektivem); Státní hrady a zámky brněnského kraje (studie k souboru pohlednic, 1959); Dačice (1960, s V. Plevou); Státní zámek v Telči (1961); Jeseník (studie k souboru pohlednic, 1963); K rozsáhlým odborným pracím patří Dějiny Žďáru nad Sázavou 1. díl (1956, s M. Zemkem); 2. díl 1. část (1962), 2. díl 2. část 1970, s M. Zemkem); 3. díl (1974, s M. Zemkem aj.). Umělecké památky Jihlavy (s A. Kábou) vyšly roku 1960; rozsáhlá studie Zámecká a školní divadla v českých zemích vyšla roku 1963 (rozšíř. vydání až r. 2010) a roku 1969 Umělecké památky Třebíče. Jako člen kolektivu odborníků se podílel na soupisu Uměleckých památek Čech (1957), publikacích Gotická nástěnná malba v Čechách a na Moravě I. 1300–1350 (1958), Hrady a zámky v Československu (1958) a Moderní technika a divadlo (1962) aj.
Celé literární i odborné dílo Antonína Bartuška bude možno řádně zhodnotit až po vydání dosud nepublikovaných rukopisů, vesměs uložených v Památníku národního písemnictví v Praze a snad i u některých přátel.
V Třebíči po něm byla v roce 1990 pojmenována ulice Bartuškova.
Básnické dílo:
- Daleko od léta, 1941,
- Zakletí, 1942,
- Fragmenty, 1945,
- Sudba, 1947,
- Atomový věk, 1956, pod pseudonymem Martin A. D.
- Oxymorón, 1965,
- Červené jahody, 1967,
- Tanec ptáka Emu, 1969,
- Antihvězda, 1969,
- Královská procházka, 1971,
- Období mohyl, 1975,
- Změna krajiny, 1977.
Odborné publikace:
- Stavební vývoj bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáře, Praha 1950,
- Jaroměřice nad Rokytnou, státní zámek, město a okolí, 1953,
- Velké Losiny : státní zámek, město a okolí, 1954,
- Milotice : státní zámek a okolí, 1954,
- Santiniho stavby ve Žďáře nad Sázavou, 1956,
- Třebíč: metropole západní Moravy, Praha 1959,
- Umělecké památky Jihlavy, Havlíčkův Brod 1960,
- Dačice: státní zámek, město a památky v okolí, 1960,
- Dějiny Žďáru nad Sázavou. II/2. Brno 1970
- Třebíčsko: pokladnice kulturních památek a přírodních krás, 1961,
- Telč, 1961,
- Umělecké památky Třebíče, Brno 1969
- Zámecká školní dívadla v českých zemích. Praha 1963
Radovan Zejda, 2015/02