Otakar Španiel

* 13. 6. 1881, Jaroměř (Náchod), Česká republika (Czech Republic)
15. 2. 1955, Praha, Česká republika (Czech Republic)
pedagogue, woodcarver, medal maker, sculptor

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Narodil se v Jaroměři, v rodině, která se po generace věnovala uměleckému řemeslu. Ve čtrnácti odchází na odbornou školu do Jablonce nad Nisou, učí se modelovat, rýt, cizelovat, prvorozený syn má podle otcových představ pokračovat v cínařské tradici, ale mladý talent chce víc. Do ateliéru k Josefu Václavu Myslbekovi se nedostane – „Proč nejdete na uzenářství, sochařství, to je bída, z toho nic nebudete mít.“ – zato je přijatý na vídeňskou na akademii. Navštěvuje muzea, studuje umělecké časopisy, experimentuje, úspěšně se věnuje hlavně reliéfu, plaketám a medailím, některé práce odlévá i do bronzu. Když koncem školního roku získá Gundelovu cenu, jede do Itálie. Osobní setkání s díly Michelangela a Donatela definitivně rozhodne, bude sochařem. Jako jediný z dvanácti uchazečů je napodruhé přijatý do Myslbekovy speciálky. - „Býti žákem Myslbekovým,“ vzpomíná, „znamenalo pilné studium, tvrdou práci v ovzduší přísné pracovní discipliny." – Když v roce 1904 získá proti profesorově vůli cenu akademie, ukončí předčasně studia, prodá ateliér, odjíždí do Francie. Během pařížského pobytu (1904-1912) vytvoří stovku prací. Od roku 1905 pravidelně vystavuje se Spolkem výtvarných umělců Mánes, účastní se všech zahraničních výstav přístupných cizincům, na světových výstavách v Bruselu a Gentu je odměněn stříbrnou medailí. V dubnu 1912 se vrací do Prahy, válečná léta prožije v Novém Městě Městě nad Metují. Od roku 1917 také učí, nejdříve na Uměleckoprůmyslové škole, později na Akademii výtvarných umění. V novém republice se objevují nové úkoly a požadavky – medaile, plakety, busty, pomníky. V roce 1918 vytvoří během dvou a hodin proslavené poprsí chorvatského barda Ivo Vojnoviće, později portréty J. E. Purkyně, E. Denise, K. Kovařovice, B. Smetany, J. Suka. Antonína Dvořáka, Maxe Švabinského ad. Jedním z největších uměleckých úkolů doby, a Španielovým vrcholným dílem, jsou hlavní dveře katedrály sv. Víta realizované ve spolupráci s malířem V. H. Brunnerem – 16 vysokých reliéfů, plastické mříže, 16 malých poprsí stavitelů a stavebníků, rukojeti, růžice, zdobné a rámovací prvky.
V letech 1937-39 je poprvé zvolen rektorem Akademie výtvarných umění, podruhé 1946-1948. V září 1942 je společně se ženou zatčen za účast syna Ivana v zahraničním odboji a uvězněn v koncentračním táboře. Synova návratu se nedočká, padl koncem listopadu nedaleko Rýna.
jih