Jiří Hadlač

* 8. 9. 1927, Divín (Lučenec), Slovensko (Slovakia)
15. 8. 1991, Velké Opatovice (Blansko), Česká republika (Czech Republic)
painter, draghtsman, illustrator, graphic artist

 

sex: male

word:
Jiří Hadlač se narodil 8. září 1927 v Divíně na Slovensku, kde prožil své dětství i mládí, poznamenané válkou. Po skončení války se i s rodiči přestěhoval do Velkých Opatovic a také začal studovat malbu a grafiku na Masarykově univerzitě v Brně u profesorů Doubravy, Makovského, Miléna a Urbana. Až do odchodu do Brna začátkem šedesátých let byl jeho život pevně spjat s Velkými Opatovicemi a s celou Malou Hanou. Z tohoto období pochází řada rozměrných olejomaleb především s motivy Velkých Opatovic a okolí a také první z vrcholů Hadlačovy tvorby – série černobílých dřevorytů, zachycujících krajinu Malé Hané a rovněž motivy ze života tehdejšího venkova – Hasičská slavnost, Vyprávění o neštěstí u Knínic, Noční orba. Neslavnějším se stal dřevoryt Nádraží ve Skalici, který nemůže chybět v žádné publikaci, věnované moderní české grafice.
Přelomovým bodem se v Hadlačově tvorbě stala studijní cesta do USA v roce 1964. Nejen, že se zde seznámil s aktuálními uměleckými trendy (velmi inspirativní bylo např. setkání s pop-artem, díky kterému pak vznikla řada originálních asambláží), ale získal i nové náměty pro dřevorytovou tvorbu, která postupně nabývala abstraktních forem s využitím plošných barevných kombinací. Tyto snahy vyvrcholily cyklem Život bojovníka, za který Jiří Hadlač získal Cenu ministra zahraničí na Bienále grafiky v Tokiu v roce 1968.
Okupace vojsky Varšavské smlouvy pak přetrhla slibně se rozvíjející Hadlačovu mezinárodní kariéru a umělec byl nucen se uzavřít ve svém ateliéru a z existenčních důvodů se více věnovat výuce na Pedagogické fakultě brněnské univerzity, kde v roce 1975 dosáhl titulu docenta. Období 70. let je u Hadlače obdobím hledání nového výrazu, věnuje se též intenzivně užité grafice, knižním ilustracím a v neposlední řadě i drobné grafice, především tvorbě Ex-libris.
Další tvůrčí vrchol se však dostavuje v průběhu 80. let. Vzniká řada velkoplošných pastelů s originálními rámy, ve kterých Hadlač zúročuje své pop-artové zkušenosti, vzniká také skupina dřevěných plastik a v neposlední řadě umělec proniká do oblasti umělecké knižní vazby a to zcela neortodoxním způsobem. Nejprve si balí své oblíbené knihy do útržku kůže, starých rukavic a lepí na ně různé předměty nalezené v kontejnerech. Po konzultacích s prof. Svobodou však přechází na originálně vázané ručně psané knihy, často vkládané do vyřezávaných dřevěných pouzder. Nejoblíbenějšími Hadlačovými autory jsou Franz Kafka a E. A. Poe (báseň Havran).
Tímto netradičním pojetím umělecké knižní vazby získává Hadlač záhy mezinárodní věhlas a v roce 1985 rovněž i Cenu za expertiment na V. trienále umělecké knižní vazby v Praze. Knihař v jeho pojetí přestává knihu jen oblékat, kniha se stává samostatným objektem, ve kterém se snoubí dílo spisovatelovo s osobitou interpretací výtvarníka. Díky použitým materiálům není kniha jen ke čtení, dá se prohlížet, uchopit, vyjmout z pouzdra. Je možné se dotýkat zvláštních struktur a materiálů a tak co nejširším způsobem vnímat její poselství.
Změna politické situace v roce 1989 otevřela Jiřímu Hadlačovi opět dveře do světa. Bohužel, z těchto nových možností se mohl radovat jen krátce. Umírá 15. srpna 1991 ve Velkých Opatovicích.
mkloket.cz, 13.2.2019