Jan Helcelet

* 2. 1. 1812, Dolní Kounice (Brno-venkov), Česká republika (Czech Republic)
19. 2. 1876, Brno (Brno-město), Česká republika (Czech Republic)
doctor, pedagogue, naturalist

 

sex: male

word:
Nejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze Švýcarského města Porrentruy. To se ještě rodina psala „Hölzlet“, jméno Helcelet přijala asi v roce 1801. Ze Švýcar přišla na Moravu a usadila se v Dolních Kounicích, kde se také narodil pozdější významný národní činitel Jan. V září 1823 nastoupil na brněnské gymnázium. V duchu rodinné tradice se také vyučil mlynářem u mistra Günthera v Březí u Nákla. Jako tovaryš pak vandroval po Slezsku a Čechách. V letech 1834 – 38 zakotvil na vídeňské univerzitě, kde studoval medicinu, rok pak prohluboval své znalosti v Padově, praktikoval v Brně, v nemocnici u sv. Anny. Doktorát získal v roce v roce 1840 ve Vídni a stal se magistrem porodnictví. Lékařská praxe ho však příliš nelákala a tak v roce 1841 přijal místo suplenta a o pět let později profesora na Stavovské akademii v Olomouci ( její postavení se rovnalo univerzitnímu). Helcelet přednášel polní hospodářství a přírodopis, současně se stal redaktorem Olomouckých novin (Holomoucké /prostonárodní/ noviny) a Slezských listů. Také se oženil, z manželství se narodily děti Božena a Ctibor. Po zrušení olomoucké univerzity se v roce 1850 stal na nově zřízené technice v Brně řádným profesorem národního hospodářství.
Jan Helcelet byl už od gymnaziálních let nadšeným českým vlastencem, později se významně podílel na obrozeneckém hnutí. V Revolučním roce 1848 se aktivně účastnil Slovanského sjezdu, kde jako zástupce Moravy pracoval v 1. sekci českomoravsko – slovenské. Navázal úzké kontakty a přátelství s ostatními významnými představiteli obrozeneckého hnutí, zejména s brněnským augustiniánem, utopickým socialistou Františkem Matoušem Klácelem (viz F.M.Klácel) a Boženou Němcovou. Pod jménem Lubomír vstoupil do Klácelem založeného Českomoravského bratrstva (volný přátelský svazek Klácela, Jana Helceleta, Míny Fischerové a Veroniky Vrbíkové z Brna; pražskou skupinu reprezentovali Ignác Josef Hanuš a Božena Němcová). Přátelství mezi Helceletem a Němcovou, založené zpočátku na živé korespondenci, přerostlo v 50. letech v intimní vztah. Ten však neměl dlouhého trvání a jak vyplývá z dopisů, Božena Němcová nesla rozchod s „Ivanem“, jak mu říkala, velmi těžce. V literární činnosti jí ovšem Helcelet velmi pomohl, Jako redaktor národního kalendáře Koleda (1861 – 58), který dosáhl mimořádné úrovně svými naučnými i beletristickými články, otiskoval její pohádky a povídky, příznivými kritikami se o její práci vyjadřoval v pražském periodiku Kritische Blätter. Helceletova podpora přinesla Němcové tolik potřebné uznání v literárních kruzích i větší existenční jistotu.
Úspěchem národního hnutí v Brně a na Moravě bylo v roce 1849 založení vzdělávacího a vydavatelského spolku Národní jednota, kolem které se soustřeďovali nejvýznamnější představitelé české literatury na Moravě. Jan Helcelet k nim samozřejmě patřil, i když jeho talent se projevoval hlavně v publicistice a popularizaci.
zdroj: www.brno.cz

notes:
Lékař, profesor hospodářství a přírodopisu, redaktor regionálního tisku na Olomoucku; vydána jeho korespondence s B. Němcovou.