Oldřich Sirovátka
* 8. 9. 1925, Teresva, Ukrajina (Ukraine)
† 31. 7. 1992, Sádek (Svitavy), Česká republika (Czech Republic)
Pedagogue, Writer, Ethnographer
signature: os
sex: male
NK AUT: jk01111353
Oldřich Sirovátka
Řekne-li se, že folklor je mrtev, jako by se řeklo, že je mrtvá příroda – parafráze citátu z pera Karla Čapka jako by se stala mottem života a díla Oldřicha
Sirovátky. Narodil se v malém městečku na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec, bývalý legionář, sloužil na četnické stanici. Základní školu už malý Sirovátka dochodil v Oslavanech u Brna, kam se rodina přestěhovala. Maturoval na gymnáziu v Ivančicích (1945). Po roce zaměstnání na dole Kukla v Oslavanech se přihlásil ke studiu češtiny, filozofie a národopisu na Masarykově univerzitě v Brně. Po absolutoriu nějakou dobu novinařil v brněnské redakci Práce. V roce 1946 sice publikoval básnickou sbírku Křižovatky, jeho životní náplní a posláním se však stalo lidové umění. Jeho odborný záběr byl velmi široký. Začínal lidovou materiální kulturou, pak se věnoval lidové písni, zejména baladě, k níž se vracel po celou dobu své vědecké činnosti. Jeho hlavní zájem se však soustředil na lidovou slovesnost- pohádku, pověst, lidové divadlo i příběhy ze života, memoáry. Od počátku své vědecké práce sledoval souvislosti mezi folklorem a literaturou, folkloristika v jeho pojetí byla svébytným vědeckým oborem, zasazeným však do kontextů historických, sociologických, kulturních, regionálních i mezinárodních. Jako první u nás napsal syntetizující práci s názvem Česká lidová slovesnost a její mezinárodní vztahy (1967).
Od roku 1953 byl Oldřich Sirovátka pracovníkem nově založeného Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně. Strávil zde 20 plodných let. Kromě vlastní badatelské a publikační činnosti se podílel na organizaci práce v oboru, zúčastňoval se mezinárodních kongresů a konferencí. Hodně času trávil v terénu při sběru autentického materiálu. Sám obohatil literární folklorismus mnoha edicemi převyprávěných pohádek pro děti a mládež, kterých vytvořil přes dvě desítky. Spolupracoval s Evou Kiliánovou a Martou Šrámkovou, zaměřil se především na vyprávění z Moravy (Veselosti nikdy dosti, 1956; Pohádky z Moravy, 1959; na Veveří devět věží, 1962; Zvonová studna, 1964; Čertova tanečnice, 1968; Lhářské pohádky, 1972; Král moravských vodníků, 1974; Jak čerti ukradli lidem smích, 1978; Brněnské kolo a drak, 1982; Čertova služba, 1986; Jak pluli Hanáci přes moře, 1994; s M. Šrámkovou vydal pohádky a pověsti z Velkých Karlovic pod názvem Pět kohoutů, Kuldovy Pohádky a pověsti z Rožnovska, Valašsku věnoval Pastýřské hry na Valašsku, Neznámou sbírku valašských pohádek a pověstí a Pověsti za Vsetínska). Jeho nejobsáhlejší kniha tohoto druhu obsahuje také pověsti z Čech a Slezska ( Živá voda,1986, s M. Šrámkovou). Dětskou literaturu, zejména pokud vycházela z folkloru, sledoval i jako recenzent. Normalizační režim ukončil Sirovátkovu činnost v brněnském Ústavu. Útočiště našel v Ústavu slavistiky ĆSAV a Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Ze stejných důvodů skončila i jeho pedagogická práce na Filozofické fakultě. Sirovátka se sice habilitoval už v roce 1966, ale profesorem m národopisu se mohl stát až v roce 1991, kdy získal i doktorát věd. To už byl druhým rokem zpět ve svém mateřském ústavu a to jako vedoucí brněnského pracoviště.
Profesor Oldřich Sirovátka byl mezinárodně uznávaným etnografem s členstvím v řadě mezinárodních organizací (International Society for Narrative Research, viceprezident komise pro lidovou poezii Societé d´Ethnologie et de Folklore, u nás byl členem Národopisné společnosti ČSAV a dlouholetým členem programové rady Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici). Působil jako člen redakčních rad národopisných sborníků, věstníků a revuí. Bibliografický soupis jeho prací čítá víc jak pět set položek (výše uvedená Česká lidová slovesnost, Folklor a folkloristika, 1982; Současná česká literatura a folklor, Literatura na okraji, 1990). Jeho vrcholné dílo v oblasti dětské literatury – Česká pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře - vyšlo posmrtně v roce 1998. Smrt zastihla jejího autora nečekaně za pobytu na chalupě u Poličky.
Všestranná badatelská osobnost Oldřicha Sirovátky, s jehož jménem byly spojeny všechny výzkumné programy naší folkloristiky, stále čeká na rovnocenného pokračovatele, schopného stejné usilovné pracovitosti, plného soustředění, širokého odborného záběru a současně nositele pozitivních lidských vlastností.
