sex: male

NK AUT: xx0024349

notes:
mesto-pisek.cz

Václav I., český král

V pořadí 28. Přemyslovec na trůně byl synem Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie. Královskou korunu převzal už jako dědičnou – roku1216 byl korunován jako „mladší král“. Od té doby dědili zlatou královskou čelenku prvorození synové panovníků. Přemysl Otakar I. zasvěcoval Václava postupně do vladařských povinností. Byl si zřejmě vědom synovy rozporuplné povahy: Na jedné straně nadaný a energický mladík, na druhé straně ctitel zábav, rozmařilý požitkář. Ze všeho nejvíc miloval Václav lov. Na svou vášeň doplatil ztrátou oka. Vlády se ujal roku 1230 po otcově smrti a moc si udržel plných 23 let. S vládou nad českým královstvím však převzal jako méně příjemné dědictví i konflikty s Rakouskem, kde se r. 1236 otevřeně střetl s kontroverzním vévodou Bedřichem Babenberským. Pomohl tak císaři Friedrichu II., který na Babenberka uvalil říšskou klatbu a pověřil Václava, aby vzpurného Bedřicha pokořil. Vídeň uvítala českého krále s radostí, protože ji zbavil nenáviděného násilníka. Václav doufal, že jako odměnu získá část rakouského území. Císař však jakoby na své sliby zapomněl. Rakouské a české vztahy pak procházely mnoha ostrými peripetiemi, kdy Václav stál tu na Babenberkově, tu na císařově straně. Poměry se uklidnily teprve roku 1246, kdy Bedřich Babenberský padl v boji s Uhry. Podle starých ujednání se jeho dědička, neteř Gertruda, provdala za Václavova staršího syna Vladislava. Český stát se tak skutečně rozšířil o rakouské země severně od Dunaje, ale jen na kratičkou dobu. Vladislav totiž 3. ledna 1247 náhle zemřel.

V půtkách s Bedřichem se r. 1236 v centru dění ocitlo také Brno. Bedřich Babenberský využil rozporů mezi Václavem a jeho mladším bratrem Přemyslem, markrabětem moravským (+ 1239), vpadl na Moravu a obsadil hrad Bítov, považovaný do té doby za nedobytný. Proti Václavovi stálo na Bedřichově straně mnoho Přemyslových příznivců, král se tak otevřené bitvy neodvážil. Bedřich však náhle onemocněl a odtáhl. Václav pak dobyl Brno a donutil bratra k poslušnosti. Okolí města však utrpělo značné škody.

Celá střední Evropa však byla ohrožena mnohem větším nebezpečím, tatarským (mongolským) vpádem. Hordy, které vedl chán Bátú, dobyly roku 1240 Kyjev a přes Polsko se valily do Slezska. Český král Václav téměř jako jediný přijal výzvu ke společné obraně, mobilizoval spojence a opevňoval strategicky významné body. Nestačil však už pomoci slezskému vévodovi, svému švagru Jindřichovi Pobožnému, který utrpěl těžkou porážku v bitvě u Lechovic (8. dubna 1241) a sám byl zabit. Václav pak porazil Tatary v Kladsku, na Moravě a svedl s nimi bitvu, v níž zabránil jejich postupu na Vídeň. Necelý rok nato, po smrti chána, když cestou plenily a vraždily, stáhly se mongolské hordy zpět na východ. Někdy v té době patrně vznikla hrdinská legenda o českém králi, který prý rozhodujícím vítězstvím nad Tatary (poblíž Olomouce, u Hostýna), zachránil Evropu před zkázou. Václav se jejímu šíření asi nebránil, skutečností zůstává, že se v době nejvyššího ohrožení zachoval odvážně a věcně a nepodlehl všeobecné panice. A snad tím také vyčerpal svou rozhodnost a energii, stále víc zanedbával své panovnické povinnosti, až proti sobě popudil českou šlechtu i vlastního syna, patnáctiletého Přemysla (Otakara II.). Ten se také, 31. 7. 1247, ovšem proti vůli otce, nechal korunovat za „mladšího krále“. Václav se však nevzdal, sháněl posily v Německu a Rakousku. Válka mezi otcem a synem se naplno rozhořela v roce 1248 se střídavými úspěchy na obou stranách. Václavovi se konečně podařilo přinutit Přemysla ke smíru, zajal ho a jeho stoupence tvrdě potrestal. V době těžkých rodinných sporů ho postihla další rána, zemřela jeho manželka Kunhuta, s níž měl 5 dětí. Václav sám zemřel ve 48 letech, je pochován v Anežském klášteře v Praze na Františku po boku své milované sestry, svaté Anežky Přemyslovny.

Za Václavovy vlády začala v českém státě rozkvétat rytířská kultura. Václav podporoval německou kolonizaci a královskou moc upevňoval zakládáním měst a budováním hradů. Zesílil vliv německého živlu a proměnilo se i slohové cítění. Takřka na tři staletí se prosadila gotika. Václav sám byl vášnivým obdivovatelem rytířství, dvorského umění a byl štědrým mecenášem. Za jeho vlády stoupaly i příjmy královské komory. Městu Brnu, k němuž zřejmě cítil po „rakouských“ výbojích v roce 1237 odpovědnost, daroval již v letech 1240 a 1241 značné majetky. V lednu 1243 udělil Brnu tzv. první privilegium (49 článků, nazvaných Iura originalia civitatis Brunensis, týkajících se práva civilního, hospodářského i trestního). Diktoval je písař Reinboto a použil jako předlohy městských privilegií rakouských a flanderských, zejména privilegia rakouského vévody Leopolda I. Brněnské privilegium obsahovalo tolik svobod, zákonů a práv, že je bylo nutno rozdělit do dvou pergamenů. Pramenilo ze zvyků a znalostí všech skupin obyvatelstva, mělo však řadu svých vlastních prvků, takže se stalo zárodkem samostatného brněnského městského práva. To platí o celkové koncepci, o dělení pokut mezi rychtáře a poškozeného, o výměře trestu za některé zločiny a o četných ustanoveních, která se liší od použitých vzorů a dokazují, že první privilegium města Brna bylo přizpůsobeno domácímu vývoji a právním zvyklostem v zemi. Správa města byla svěřena 24 konšelům, jejichž rozhodnutí nesměl odporovat ani rychtář. Na míli od města nesměly být hospody. Páni a nižší šlechta neměli v Brně výkonnou moc, bez svolení rychtáře nesměli nikoho zatknout. Poddaní a statky měšťanů mimo město spadali rovněž po jurisdikci rychtáře. Kdo žil v Brně s měšťany, podléhal městskému soudu a platil městské berně, byl v Brně osvobozen od placení mýta. Byly stanoveny výroční trhy, zaručena práva cizích kupců a nárok na dědictví po nich, kdyby v Brně zemřeli. Řada ustanovení se týkala dalších aspektů civilního práva, přesně formulovány byly normy trestního práva, nejvíce pozornosti bylo věnováno trestům za vraždy, znásilnění a únos žen a panen, pamatovalo se na křivé svědectví, rouhání, krádeže, nespravedlivé míry a váhy, hazardní hry (v kostky).

První brněnské městské privilegium nemohlo obsáhnout všechno, čím žilo dynamické mnohotvárné město. Vytvořilo však spolehlivé právní předpoklady pro další hospodářský, společenský a správní vývoj nového města, právně samostatné komunity, jejíž hospodářství je založeno na uspořádaných tržních vztazích.

zdroj: www.brno.cz

Václav I., český král