prostor-ad.cz

Rudolf Jordán Vonka

* 17. 10. 1877, Křinec (Nymburk), Česká republika (Czech Republic)
† 30. 6. 1964, Praha, Česká republika (Czech Republic)
translator, Pedagogue, Writer, Comeniologist , Draghtsman, Publicist, Diplomat

 

nationality: Czech
sex: male

NK AUT: jk01150640

notes:
zabýval se Jednotou Bratrskou a J.A. Komenským, propagátor české kultury v Nizozemsku

Rudolf Jordán Vonka

Rudolf Jordan Vonka se narodil 17. 10. 1877 v Křinci, zemřel roku 1964 v Praze.
Vrchní odborový rada ministerstva zahraničních věcí v Praze, tajemník tiskové služby při československém vyslanectví v Nizozemí, spisovatel zabývající se především Janem Amosem Komenským, Tomášem Garriguem Masarykem, svobodným zednářstvím a vývojem knihtisku.
O Vonkově původu není známo příliš mnoho. Jeho praděd jménem Löfler (1763 - 1846), učitel v Křinci, byl vášnivým houslistou hrajícím „pod Haydnem prim“.
Matka pocházela z Bernardic, z měšťanské rodiny. Jako osmiletá ztratila oba rodiče. Protože nebyli známi žádní příbuzní, rozhodli se bernardičtí radní, že děvče svěří na vychování tomu, kdo si je společně s penězi uloženými za prodaný majetek převezme.
Své dětství, které sám považoval za radostné, Vonka prožil v Křinci. Roku 1897 maturoval. Ve stejném roce započalo i pevné celoživotní přátelství s Josefem Rabovským, kterého poznal v Budči u příležitosti své přednášky o Puškinovi.
Ve svém životě považoval za velmi důležité klidné rodinné zázemí, jež se mu dařilo udržovat společně s manželkou Lindou (rozenou Chmelařovou) a jejich třemi dcerami Jiřinou, Zorkou a Vladanou.
Vonka po celý svůj dlouhý život vynikal neskonalou tvořivostí, která nalézala své uplatnění v nejrůznějších oblastech.
Během prvních let 20. století působil jako učitel na živnostenské škole v Nymburce. Více než dvacetiletá učitelská praxe jej dovedla k názoru, že má-li člověk dospět k nějakému poznání, musí nejprve důkladně poznat svůj domov. Tuto Vonkovu ideu naplňovaly jeho spisy Poděbradské hejtmanství (1920) a především pak Župa mladoboleslavská (1921), spis, v němž se snažil podat základní a zároveň zevrubnou charakteristiku kraje. Zabýval se zde jeho historií, demografickými údaji (konkrétně rozložením obyvatel dle počtu a národnosti, zaměstnaností, stavem školství), stejně tak geografickým vystižením oblasti včetně informace o složení půdy, její úrodnosti; dále květenou, zvířectvem, mapováním železniční sítě, poštovních úřadů a v neposlední řadě i stavem zdejšího průmyslu.
Vlastní, silné sepětí se svým rodným krajem potvrdil již o rok dříve, kdy ve spisu Půda. Její význam pro drobné zemědělce a národ ukázal na základě údajů ze své rodné obce nutnost pozemkové reformy (ve fondu můžeme nalézt výtisk tohoto spisu doplněný o Vonkou kreslenou mapu Křince a okolí).
Roky 1920 - 1925 Vonka strávil v Nizozemí, kde pracoval na československém vyslanectví jako tajemník tiskové služby. Tuto dobu věnoval propagaci Nizozemska, překladům z a do holandštiny a vyhledávání nejrůznějších spojitostí mezi českou a nizozemskou kulturou, což můžeme dokumentovat např. dílem Betrekkingen tusschen Czechen en Nederlanders z roku 1923.
Počátek dvacátých let Vonka zasvětil taktéž psaní Přírodopisu s prvním dílem Savci, druhým Ptáci a třetím (zachovaném v osobním fondu R. J. Vonky v rukopisné podobě včetně Vonkových vlastnoručně zhotovených kreseb jednotlivých živočichů) Plazi. Obojživelníci. Ryby z roku 1922. Nejedná se však o pouhý strohý popis. Vonka své poznatky doslova rozmnožuje o vlastní zážitky, dojmy; o výsledky svého pozorování, které nabyl při toulkách přírodou. Hned zkraje například vypráví, jak si roku 1918 přivezl želvu z Albánie.
Další oblastí jeho zájmu, tentokráte vysoce charakteristickou pro celý jeho život, se stalo studium osobnosti J. A. Komenského. Ve dvacátých letech mu byl například vydán spis J. A. Komenský, knihtiskař v Amsterodamě (rok 1925). (Českému i cizímu knihtisku se věnoval i v řadě jiných děl, např. Bratrský tisk (1927), Dobrovické tisky; z pozdějších let pak Nejstarší čes. notový tisk (1931 - 1932) a Tiskařské dílo Jednoty bratrské (1936). V řadě komeniologických studií můžeme pokračovat dílem Ženy ze života a díla J. A. Komenského (1926), Naarden a hrob J. A. Komenského (1927), Komenský a Rembrandt (pravděpodobně povídka, z roku 1929).
Od Komenského rozvinul klubko humanismu k osobě T. G. Masaryka, jehož se stal až poněkud vášnivým obdivovatelem. Již roku 1920 (tedy hned z počátku svého spisovatelského počínání) vydává TGM. Nejkrásnější pohádka na světě. Z dalších můžeme zmínit Masaryk en Nederland (na tento spis pak volně navázal studií Edvard Benes en Nederland), J. A. Komenský ožívá v T. G. Masarykovi (1931), Masaryk a Komenský (1931) a Komenský – Masaryk – ženy.
Své zaujetí Masarykem vyjadřoval také sbíráním nejrůznějších informací a výstřižků o jeho životě (součástí fondu jest nepřeberné množství novinových a časopiseckých článků týkající se osoby TGM), vlastnoručním opisováním jeho spisů (např. díla V boji o náboženství), či dokonce psaním oslavných veršů. V jednom z Vonkových dopisů se také dovídáme, že se mu podařilo zachránit Masarykovy přednášky o noetice (z Vonkovy pozůstalosti se je však zachránit pravděpodobně nepodařilo).
Od jedné životní vášně přejděme nyní ke druhé, kterou se mu stala tématika svobodného zednářství, kteréhožto řádu byl sám členem. Sám se o této skutečnosti vyjadřuje slovy (z dopisu nezjištěným bratrům Zdenkovi a Bořivoji): „Mám rád zednářství. Táhnou mne k němu vzpomínky na otce, na mládí, na osobní zážitky. Vidím v něm veliký prostředek k nápravě sebe, i jiných. Ale dívám se na ně stále kriticky. Líbí se mi některé obřady, některé odmítám. (...) Jsem protestant [ve smyslu rebel] od přirozenosti. (...) Není církve, která by mne spoutala na sto procent. Nejsem spojen na život a na smrt ani s jedním dogmatem, ani s jedním příkazem. Kdo vytvořil dogmata a příkazy? Lidé.“ A dodává, že nejlépe je řídit se pouze vlastním svědomím.
Během svého života se snažil poznat nejrůznější způsoby víry, zajímal se např. o židovské náboženství (konkrétně o jeho vývoj), řád jezuitů, maltézské rytíře, Tovaryšstvo Ježíšovo a díky vlastnímu přesvědčení především o svobodné zednářství. Svůj zájem „zhmotnil“ např. v dílech Svobodné zednářství (vyšlé po roce 1933), Tovaryšstvo Ježíšovo a svobodné zednářství, případně informačně velmi bohatý spis Co je zednářství z roku 1935. V osobním fondu nalezneme rovněž Vonkovy opisy zednářských stanov, konkrétní popisy některých obřadů či nejrůznější štítky s tajnými zednářskými symboly. Podařilo se zachovat i několik čísel časopisu Svobodné zednářství z let 1935 a 1936.
Vonka rovněž udržoval styk s biskupy Svobodné církve v Nizozemí (dvacátá, třicátá léta); časem však došlo k jeho přerušení, neboť jak sám praví: „Jsme jim příliš leví, příliš humanističtí. Nezkoumají blíž.“
Dále ve svých volných chvílích pátral v českých archivech, procházel matriky, kroniky, pro radost vyhledával lidem jejich rodokmen a naplňoval svou zvědavost nalézáním etymologického původu kteréhokoli slova, jež ho zrovna napadlo (v jednom dopise si svému příteli např. stěžuje, že nemůže nalézti etymologii slova smrk). V úctě ke zdejšímu kraji slušelo by se zmínit také následující poznání z Vonkova bádání. „Tak od kmene libti, tj. bohatnouti, a od slovesa pralobti, tolik jako silně zbohatnouti, probohatnouti, odvozuji jména: Libeň, Libice, Libáň, Liberec ...“
Vonkovo radostné zaujetí etymologií zachránilo taktéž jméno jeho vnučce Vladaně, kdy právě jeho znalosti etymologie jmen a jak sám praví taktéž historie matrik přesvědčily místní a okresní národní výbor a posléze i Ústav pro jazyk český o oprávněnosti existence jména Vladana.
Vonka sám s přehledem ovládal mnoho jazyků, krom své mateřštiny také angličtinu, francouzštinu, němčinu, holandštinu, velmi rád se toulal rovněž ve slovanských jazycích (během deseti neděl uspořádal např. slovník lotyšsko-český o 25 000 slovech, poté i česko-lotyšský, 5 000 slov – rok 1950) a díky svému etymologickému pátrání zabrousil taktéž do řečtiny.
Během svého života se Vonka stihl mnohokráte přestěhovat (v jednom svém dopise se zmiňuje, že v poslední době se stěhoval již třináctkrát). Žil např. v Nymburku, (odkud byl pravděpodobně někdy ve dvacátých letech z politických důvodů přeložen do Heřmanova Městce), dále na mnohých místech v Praze a pochopitelně v Nizozemí.
Na přelomu 40. a 50. let byl stíhán každoročním katarem nosohltanu, což jej však podnítilo především k dalšímu studiu, tentokráte k pátrání v dějinách chemického bádání se zvýšeným zájmem o složení enzymů, hormonů a vitamínů; posléze přeměnivší se ve zkoumání dějin lékařství.
Právě v této době, tedy přibližně ve svých 76 letech si v jednom ze svých dopisů stěžuje, že pro přemíru jiné činnosti nemá ani čas, aby beletristicky zpracoval křineckou historii.
V říjnu roku 1955 zakopne na ulici a rána do hlavy způsobí, že na šest hodin upadá do bezvědomí. Nehoda však neměla snad další vážnější následky, zdravotní problémy se nyní začaly spíše koncentrovat na jeho ženu, která v této době pomalu přestávala slyšet.
Právě v těchto letech se vždy na zimu společně „ukrývají“ do sídla jejich dcery Vladany v Litvínově, kterýžto pobyt Vonka komentuje následovně: „... dnes hlídám mlhy v Litvínově, schován za oknem. Dva dny jsme svítili od rána do noci.“ V Litvínově se mu však líbí ... „protože oni tam – můj zeť a má dcera, mají v závodním najatém domku dálkové topení bez přinášení uhlí a bez vynášení popela a celý den a celou noc teplo jako v letě, dvacet stupňů.“
Pro doplnění můžeme ještě dodat, že vydal i několik historicky orientovaných děl - Mírová myšlenka a smysl českých dějin (1929), Z čeho prýští smysl dějin (1931), Pět set let od Lipan (1934), Probouzení demokracie (1934)), a to i v beletristické podobě již z roku 1896 V závějích. Z třicetileté války, Žižkův dub na Chotuci (1932), Nalezená sestra. Balada z třicetileté války (1932 - 1933). 16. 9. 1932 taktéž dokončil svůj rozsáhlý román Petr Bruegel.
Osobní fond je bohatý především na množství Vonkových rukopisů týkajících se J. A. Komenského, T. G. Masaryka a svobodného zednářství (některé z nich jsou zde zastoupeny i v tištěné podobě). Nalezneme zde např. i doposud nezmíněný překlad spisu Francise Bacona Nová Atlantida.
Oddíl korespondence je tvořen především dopisy s jednotlivými členy bratrstva, a to i z lóže nizozemské. Mezi podnětné pak patří především dopisy Josefu Rabovskému, k němuž Vonka choval velmi vřelé přátelství (právě z nich pocházejí veškeré citace; není-li uvedeno jinak). Ve fondu můžeme objevit taktéž korespondenci s Františkem Drtinou, Boženou Škroupovou, Maxem Švabinským, či prezidentem Edvardem Benešem.
Závěrem je nutno ještě zmínit politické dokumenty České strany pokrokové z válečných let 1917 a 1918, v nichž jsou poměrně zevrubně mapovány poměry v jednotlivých politických stranách té doby, stejně tak i konkrétní politické programy a projevy těchto stran. Detailně je zde např. zachyceno násilné přerušení činnosti deníku Čas (dne 28. 8. 1915), zatčení jeho redaktorů a následné obvinění z velezrady.
Osobní fond Rudolfa Jordana Vonky získal archiv Národního muzea. Fond byl později delimitován do literárního archivu Památníku národního písemnictví, kde byl doplněn o drobné přírůstky. Je uložen ve 4 archivních kartónech pod přírůstkovými čísly 15/66, 106/86, 116/42, 150/42, 169/34, 181/36, 274/34, 329/34, 398/34 a 480/35. Zahrnuje období 1907 - 1959.
badatelna.eu, 6.5.2018

Rudolf Jordán Vonka

prostor-ad.cz
 

Rudolf Jordán Vonka

from - to   institution, city, notes
???? - ????   Spořilov, Praha (Hlavní město Praha), Spořilov, Praha (Hlavní město Praha), působil aktivně ve staršovstvu místní Českobratrské církve evangelické.

Rudolf Jordán Vonka

from - to   group, *creation, notes
???? - ????   osobnosti (Praha 4), *

Rudolf Jordán Vonka

kniha
  published   title (subtitle), publisher, city
  2017   Spořilov (Komunita a její osobnosti), Prostor - architektura, interiér, design, Praha
encyklopedie/slovník
  published   title (subtitle), publisher, city
  1936   Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), 2.ročník, Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa (Česká Lípa)
  2016   Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008) (2. svazek N-Ž), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha

Rudolf Jordán Vonka

kniha
  published   title (subtitle), publisher, city
  1926   Ženy ze života a díla Jana Amosa Komenského, Unitaria, Praha

Rudolf Jordán Vonka

antologie/sborník
  published   title (subtitle), publisher, city
  1940   Kde domov můj? (Památník věnovaný naší vlasti a hymně národa českého), Čin, tiskové a nakladatelské družstvo československých legionářů, Praha

Rudolf Jordán Vonka

katalog kolektivní
  published   title (subtitle), publisher, city
  1925   Výstava nizozemského grafického umění, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha
kniha
  published   title (subtitle), publisher, city
  1942   Temné světlo, Plzákovo nakladatelství, Praha
  1946   Temné světlo, Nakladatelství Jan Papík, Praha
  1971   Petr Brueghel (Co jako vůně zavanulo z jeho díla), Obelisk, nakladatelství umění a architektury, Praha