František Fáček

* 29. 1. 1826, Počátky (Pelhřimov), Česká republika (Czech Republic)
20. 1. 1889, Praha, Česká republika (Czech Republic)
lawyer, politician, writer

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Pocházel z rodiny mlynáře Antonína F. Gymnázium studoval ve Znojmě, absolvoval v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, 1846 se zapsal na Právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Začínal v soudní službě, nakonec pracoval jako adjunkt okresního soudu v Tachově. Od 1867 působil jako magistrátní sekretář pražské obce, vyhrál spor s Belgičany o vlastnictví městské plynárny. Od 1873 byl notářem v Jindřichově Hradci, 1866–89 zemským poslancem za staročechy, 1873–79 říšským poslancem. Stal se signatářem státoprávní deklarace 1868, osvědčení 1872 a přípisu říšské radě o pasivní rezistenci 1873, podílel se na stylizaci prohlášení rezistujících říšských poslanců 1876 a 1877. Po vstupu české poslanecké delegace na parlamentní půdu 1878 se soustředil na otázky jazykové a samosprávné, působil jako zpravodaj téměř všech sněmovních komisí, které se zabývaly otázkami jazykové dělby území Království českého, opakovaně navrhované německými nacionálními poslanci. Jeho řeči patřily k principiálním projevům české státoprávní taktiky, podal mj. návrhy obecního řádu pro Čechy a Prahu. 1880 dovodil, že od Obnoveného zřízení zemského (1627) jsou čeština a němčina jazyky zemsky rovnoprávné a zeměpanští úředníci by měli vykazovat znalost obou. 1884 formuloval tzv. lex Fáček o možném rozdělení národnostně smíšených soudních okresů podle jazykové hranice, bude-li to přáním většiny českého a německého obyvatelstva. V Jindřichově Hradci zasedal v obecním výboru i okresním zastupitelstvu (1880–86 starosta) a byl předsedou Politického spolku i hlavním iniciátorem národnostního smíru v okresu. 1886 prodělal těžký úraz a vzdaloval se veřejnému dění. Ve své době byl ceněn i jako právní teoretik, 1867–73 spoluredigoval revue Právník. Byl otcem politika Vladimíra F. (1870– 1936).
autor: Martin Kučera
zdroj: Biografický slovník českých zemí
biography.hiu.cas.cz

notes:
Soudce, politik, právnické spisy.
Osobnosti Pelhřimovska 1997