sex: male

NK AUT: jk01012724

notes:
+ zastřelen

Zdeněk Bořek-Dohalský

Pocházel z českého šlechtického rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. 1757 byli jeho příslušníci povýšeni do stavu svobodných pánů a 1764 do hraběcího stavu. Rodovým sídlem byl od poloviny 18. století do 1905 zámek Přívozec u Domažlic. B. byl nejmladším synem hraběte Františka Karla B.-D. (1843–1925) a původem belgické šlechtičny Ludoviky, roz. d'Hoop (1863–1920), bratrem Antonína (1889 až 1942) a Františka B.-D. (1887–1951). Rané dětství prožil na rodinném zámku, později v Domažlicích, kde navštěvoval i obecnou školu. Nemajetná rodina využila možnosti stipendia Strakovy šlechtické akademie a ve školním roce 1911/1912 byl mezi jejími frekventanty uváděn i B.-D., 1920 na pražském malostranském gymnáziu středoškolská studia dokončil. V témže roce zahájil studium práv na Právnické fakultě UK, které ukončil osmým semestrem. Během studií vstoupil do Národní strany práce, kde setrval až do jejího splynutí s Československou národně socialistickou stranou 1930. Tam se seznámil s řadou významných politických představitelů, mj. s generálním tajemníkem strany Jiřím Benešem, Janem Herbenem a Jaroslavem Stránským, majitelem Lidových novin, do jejichž redakce vstoupil 1. 6. 1929. V Lidových novinách působil jako parlamentní zpravodaj. Při této činnosti využíval svých kontaktů s českou šlechtou, vysokým klérem či s vrcholnými představiteli Hradu. Rodina B.-D. se úzce spřátelila s rodinou prezidenta Masaryka. Za svého působení v Lidových novinách se B.-D. stýkal s Karlem Čapkem, Eduardem Bassem, Ferdinandem Peroutkou, Václavem Černým, Juliem Fürthem (Firtem) a dalšími osobnostmi tehdejšího kulturního života. Patřil k okruhu kolem bratří Čapků, k tzv. pátečníkům. Byl obdařen uměleckým a vypravěčským talentem, zajímal se o divadlo, hudbu, poezii. 1. 12. 1937 odešel z redakce Lidových novin, zanechal i politiky a vrátil se ke studiu práv. Věnoval se ještě studiu historie a memoárové literatury. Mnichovské události ho však znovu přivedly k aktivní politické činnosti. Bezprostředně po abdikaci prezidenta Beneše se zúčastnil schůzky v Sezimově Ústí, na níž byly projednávány první organizační přípravy pro druhý odboj. Jako rozhodný kritik fašismu a všech totalitárních režimů začal již krátce po nacistické okupaci působit v odboji. Navázal spolupráci s domácími odbojovými organizacemi – s Politickým ústředím, posléze s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) a stal se i členem odbojové skupiny Parsifal. Vytvořil vlastní informační centrum a pod krycím jménem „Bedrník“ se stal spojkou mezi exilovou vládou v Londýně a protinacisticky smýšlejícími politiky v čele s předsedou protektorátní vlády generálem A. Eliášem. S ním společně zprostředkoval styk mezi E. Benešem a protektorátním prezidentem E. Háchou. Získané informace předával V. Krajinovi, který depeše zasílal do Londýna, přímo na zpravodajské oddělení F. Moravcovi. Aktivně pomáhal židovským rodinám a mnohým zprostředkoval útěk do zahraničí. Zlom v jeho odbojové činnosti nastal nástupem R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Po zatčení generála Eliáše a vyhlášení stanného práva zatklo gestapo 21. 10. 1941 i B.-D. Byl vězněn na Pankráci. Jeho odsouzení k okamžitému trestu smrti se přátelům dařilo oddálit až do počátku 1945. Příkaz k jeho popravě byl tehdy telegraficky vydán H. Himmlerem, 6. 2. 1945 byl odvezen se skupinou 177 vězňů do Malé pevnosti Terezín a tam druhého dne ráno popraven. Skupina jeho nejbližších přátel uspořádala 10. 5. 1946, v den nedožitých 46. narozenin B.-D., vzpomínkový večer v pražském Rudolfinu za účasti předních politiků a novinářů. Po skončení druhé světové války byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a 28. 10. 1992 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
D: M. Halík (ed.), Za Z. B.-D.: tři články z jeho novinářské tvorby, 1946; týž (ed.), Opuštěný stůl, 1947.

L: OSN 7, s. 759n.; MČE 1, s. 525; ČBS, s. 61; Tomeš 1, s. 122; J. Pejskar 1, s. 240; 2, s. 280; B. Kümpel-Staňkovský, Z osudu rodu Bořků-Dohalských z Dohalic, 1948; J. Firt, Knihy a osudy, 2. vyd., 1991, passim; V. Votýpka, Zapomenutý hrdina a snílek, in: Lidové noviny 4. 2. 1995; R. Dub, Z. B.-D. (Příspěvek ke studiu elit). Diplomová práce, Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 1998 (nepublikováno); Z. Hazdra, Z. hrabě B.-D. – osud jednoho šlechtice (1900–1945), in: Moderní dějiny 12, 2004, s. 173n.

P: po bratřích Dohalských byla pojmenována ulice v Praze 9-Vysočanech; na nám. Míru v Domažlicích byla bratřím Dohalským instalována pamětní deska.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš
http://biography.hiu.cas.cz

Zdeněk Bořek-Dohalský

cs.wikipedia.org

Zdeněk Bořek-Dohalský

Zdeněk Bořek-Dohalský

Zdeněk Bořek-Dohalský

Zdeněk Bořek-Dohalský

encyklopedie/slovník
	published	title (subtitle), publisher, city
	1999	Český biografický slovník XX. století (I. díl A-J), Nakladatelství Paseka s.r.o., Praha
www
	published	title (subtitle), publisher, city
	????	Zdeněk Bořek Dohalský (cs.wikipedia.org), cs.wikipedia.org
kalendárium
	published	title (subtitle), publisher, city
	1994	Kalendárium osobností západních Čech na rok 1995, Státní vědecká knihovna, Plzeň (Plzeň-město)

Zdeněk Bořek-Dohalský