Jozef Gabčík

* 8. 4. 1912, Poluvsie, Rajecké Teplice (Žilina), Slovensko (Slovakia)
18. 6. 1942, Praha, Česká republika (Czech Republic)
soldier

 

sex: male

word:
Narodil se 8. dubna 1912 v obci Poluvsie, dnes části slovenských Rajeckých Teplic. V křestním listu má zapsané jméno česky Josef a sám se tak i podepisoval.[2] Otec František byl dělník, jezdící za prací do USA a Argentiny, matka Češka Marie, rozená Beránková (na Slovensku uvedena jako Mária Baránková), byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru.
Po absolvování obecné a měšťanské školy v Rajeckých Teplicích odešel do Čech, kde se v Kovářově u Písku v letech 1927 až 1932 vyučil kovářem a zámečníkem a absolvoval dva roky pokračovací školy.
V rámci prezenční vojenské služby, kterou nastoupil 1. října 1932 u 14. pěšího pluku v Košicích, absolvoval i poddůstojnickou školu v Prešově s velmi dobrým prospěchem. Dosáhl hodnosti desátníka a po skončení prezenční služby v roce 1934 pokračoval na vlastní žádost jako délesloužící poddůstojník, v témže roce byl i povýšen na četaře. V roce 1937 ukončil svůj závazek a nastoupil jako civilní zaměstnanec do vojenské továrny na výrobu bojových plynů v Žilině. Ale po nehodě, kdy se nadýchal bojových plynů, byl přeložen do vojenského skladu v Trenčíně.
Před převzetím skladu bojových látek německou armádou provedl sabotáž na přepravních zásobnících. Před hrozícím zatčením opustil 6. června 1939 Slovensko směrem do Polska. V Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. Zde se poprvé setkal s Janem Kubišem. Společně s ním odplul do Francie, kde podepsali závazek k Cizinecké legii a nastoupili k 1. pluku v Sidi bel Abbes. 26. září 1939 byl prezentován v Agde do vznikající československé zahraniční armády ve Francii a zařazen jako zástupce velitele kulometné čety u 1. pěšího pluku. 29. prosince 1939 byl povýšen na četaře a zúčastnil se bojů o Francii.
Po pádu Francie byl 12. července 1940 byl s ostatními evakuován do Anglie, kde požádal o přeřazení k letectvu, čemuž tehdy nebylo vyhověno. Od 2. do 22. února 1941 absolvoval kurz pro rotmistry a následně byl povýšen na rotmistra. Na základě doporučení pplk. Barovského byl zařazen do výcviku pro plnění úkolů zvláštního určení a stal se jedním z prvních osmi absolventů kurzu útočného boje ve Skotsku. Od 17. července do 27. prosince 1941 absolvoval základní sabotážní kurz, poté následoval parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru (dnes Manchester Airport), dále potom kurzy ve střelbě, práce s výbušninami, řízení motorových vozidel a sebeobraně. Během výcviku byl informován o cílech své mise a byl jmenován velitelem výsadku Anthropoid.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 byl spolu s Janem Kubišem vysazen na území protektorátu Čechy a Morava. Místem jejich výsadku měly být původně Ejpovice poblíž Plzně, vlivem chyby při navigaci letounu však seskočili poblíž Nehvizd u Prahy. Gabčík si při seskoku poranil nohu a napadal na ni, byl však schopen chůze. Oba parašutisté se vydali na kontaktní adresu do Plzně, kde byli počátkem ledna 1942 krátce ubytováni v ulici Pod Záhorskem 1 v rodině inspektora Krále. Známý lékař Gabčíka vyšetřil, zjistil poškození hlezenního kloubu a zafixoval jej sádrovým obvazem.
Po přesunu do Prahy se spojil s příslušníky dalších výsadků, se kterými se spolupodílel na plnění některých dalších úkolů, např. při navádění bombardérů na plzeňskou zbrojovku Škoda. Společně s Kubišem poté začali plánovat a připravovat provedení atentátu na R. Heydricha. Po vytipování prostoru a přípravě zbraní naplánovali uskutečnění akce na 27. května 1942.
Atentát byl proveden 27. května. Aby nedošlo k poškození aktovky, kterou Heydrich vezl a která pravděpodobně obsahovala důležité dokumenty, měl atentát provést Gabčík střelbou ze samopalu STEN GUN MK II FF 209. Zbraň mu při útoku ale selhala, a proto byl atentát proveden druhým členem skupiny Anthropoid Janem Kubišem, který hodil na Heydrichovo auto upravený protitankový granát vz. 73 MK1. (Příčina selhání samopalu STEN se stala námětem několika konspirativních teorií i praktických zkoušek historiků vojenských zbraní. Pravděpodobně došlo po sestavení zbraně k natáhnutí závěrky-nabití zbraně. Protože však atentátníci dlouho čekali a museli být proto pod obrovským psychickým tlakem, nelze vyloučit, že Gabčík během "nekonečného" čekání pro jistotu opět natáhl závěr. Tím došlo k "přebití" zbraně, která způsobila vzpříčení - zaseknutí střeliva v nábojové komoře.) Heydrich byl po jejich útoku těžce zraněn a na následky těchto zranění 4. června 1942 za ne zcela objasněných okolností zemřel - oficiálně na následky neznámého druhu sepse - otravy krve.
Během následujícího pátrání a represálií byl Josef Gabčík společně s dalšími výsadkáři pražskými příslušníky odboje ukrýván na různých místech, až se nakonec přesunul do krypty kostela Cyrila a Metoděje.Na základě udání dalšího z výsadkářů, konfidenta Karla Čurdy, 18. června 1942 přepadlo kostel gestapo a výsadkáři tam svedli svůj poslední boj s jednotkami SS. Svému zatčení zabránil Josef Gabčík tím, že společně se svými kolegy (Jaroslavem Švarcem, Janem Hrubým a Josefem Valčíkem) a dalšími hrdiny zvolili tehdy sebevraždu.
Po smrti bylo jeho tělo pitváno. Hlava byla oddělena a uschována (na konci války se ale ztratila), tělo Josefa Gabčíka bylo pochováno do hromadného hrobu.
Již 28. října 1942 byl postupně povýšen až do hodnosti poručíka pěchoty in memoriam.
cs.wikipedia.org, 26.7.2017