Aleš Votava

* 3. 8. 1962, Bratislava (Bratislava), Slovensko (Slovakia)
8. 5. 2001, Bratislava (Bratislava), Slovensko (Slovakia)
stage designer, designer, tvůrce objektů, jeweller, theatre researcher

 

nationality: Slovak
sex: male

word:
Scénograf a teatrolog Aleš Votava se narodil roku 1962 v Bratislavě, kde také absolvoval katedru kostýmního a scénického výtvarnictví na VŠMU u prof. Ladislava Vychodila. V rámci studia absolvoval šestiměsíční stáž v pařížských divadlech Théatre du Soleil, L´Opera - Palais Garnier a Théatre G.Philippe. Na VŠMU se po letech vrátil jako pedagog scénické a kostýmní tvorby. Roku 1998 se zde habilitoval přednáškou na téma "Barva v prostoru jeviŠtě".
V letech 1993-94 absolvoval roční stipendijní pobyt ve Francouzské akademii v Římě (Villa Medici), který završil samostatnou výstavou "Souvenirs" (Řím, 1994)
Začátky jeho tvorby jsou spjaty se sklepním, tehdy amatérským divadlem, GUnaGu. Sám Votava své působení hodnotí slovy: "Potkal jsem tam inteligentní, chytré a kreativní lidi, kteří dělali divadlo z opravdové lásky. Tím mi dali naději, že tato práce má smysl."
Aleš Votava pracoval s mnoha slovenskými i českým režiséry: Martinem Porubjakem, Liborem Vaculíkem, Marianem Chudovským, Ninou Vangeli, Josefem Bednárikem, Jiřím pokorným, Jurajem Nvotou, Vladimírem Strniskem ad.
V devadesátých letech získaly jeho scénografie čtyřikrát hlavní cenu za nejlepší scénografii sezóny v anketě DOSKY (prestižní slovenské ocenění). První z těchto ocenění získal za Višňový sad v režii Martina Huby (Slovenské národné divadlo, 1996), druhé za za Ostrovského Les v režii Ramana Poláka (Divadlo Astorka-Korzo), třetí za Shakespearovu Bouři v režii Petra Mikulíka (SND, 2000), poslední získal již in memoriam za inscenaci Hra snů (Divadlo Andreje Bagára v Nitre). Krátce před svou smrtí také získal cenu Alfréda Radoka za operní inscenaci Tosca v režii Vladimíra Morávka (ND, 2001).
Přestože ctil roli režiséra jako hlavního tvůrce inscenace, vždy chápal spolupráci režiséra a scénografa spíše jako dialog a velice si považoval, když k opravdovému dialogu došlo. Nad jiné si cenil spolupráce s Romanem Polákem a Vladimírem Morávkem. Nejdůležitějsí pro něj byla otevřenost, byl zastáncem mezioborového dialogu: "Scénografie se nesmí uzavírat před vývojem světového divaldla, ale ani před technickými inovacemi. Vždy jsem snažil držet krok s výtvarným uměním a vším, copřináší zajímavé podněty. Mrzí mne jakási druhová izolovanost umělců. Rozdrobenost umělecké komunity zákonitě všechny ochuzuje."
Práce na Luceně v pražském Národním divadle byla poslední Votavovou scénografií. Na tomto projektu spolupracoval s malířem Aloisem Mikulkou. Byl také hlavním architektem scény, v níž využil a prostorově scénicky realizoval Mikulkovy obrazy.
Zemřel po dlouhé těžké nemoci.
text katalogového listu, autor neuveden: Aleš Votava: Scénografie. Klicperovo divadlo Hradec Králové 2002 (mírně upraveno)