Jaroslav Borovička

* 18. 8. 1912, Hlavnice (Opava), Česká republika (Czech Republic)
29. 12. 2009, Praha, Česká republika (Czech Republic)
collector, art historian, pedagogue, publisher, curator

 

nationality: Czech
sex: male

word:
Jaroslav Borovička, původním vzděláním právník a posléze i profesor dějin umění, byl od počátku 40. let spojen především se jménem malíře Karla Černého, s nímž se úzce přátelil a jehož obrazy prodával. Borovička se však stýkal a obchodoval také s díly řady dalších dobových umělců. Hodně se zajímal o Skupinu 42 (Lhotáka, Kotíka, Grosse), ale také Josefa Istlera, Václava Hejnu, Otu Janečka. Vlastnil také zásadní díla klasické moderny. Ve sbírce měl dobře zastoupeného již zmíněného Fillu, také Václava Špálu, Josefa Čapka, Františka Tichého. Měl ale také Otto Gutfreunda, Alfreda Justitze, současné francouzské umění i africkou plastiku.
Životní příběh Jaroslava Borovičky nebyl právě jednoduchý. Ještě v 50. letech vedl zavedený obchod s uměním na Chodské ulici na Vinohradech, měl čilé styky i s českými umělci v zahraničí. Ve Francii se po válce setkal s Otakarem Kubínem, Josefem Šímou, dovážel obrazy Oskara Dominigueze a dalších. Už v létě 1959 byl ale v souladu s dobovým politickým klimatem Lidovým soudem odsouzen podle paragrafu 134 tehdejšího trestního zákona pro „ohrožení zásobování“ k pěti letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a tedy i sbírky, respektive majetku, které měl ve svém obchodě v okamžiku zabavení. Nikdy už totiž asi nedopátráme, která díla byla skutečně součástí Borovičkovy "osobní" sbírky a která měl v galerii pouze v komisním prodeji. V únoru 1960 pak Národní galerie převzala více než čtyři stovky položek. Další díla byla prodána v aukci národního podniku Starožitnosti, dříve Antikva.
V roce 1968 Jaroslav Borovička emigroval do Západního Německa. Usadil se Düsseldorfu, kde přednášel dějiny umění na tamní vyhlášené Akademii a posléze šéfoval místní Kunsthalle. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a v rámci restitucí dosáhl navrácení podstatné části své sbírky. S výsledkem však nebyl nikdy spokojen. Původně chtěl zřídit nadaci, která by o sbírku pečovala, nakonec ji však začal pozvolna rozprodávat. Zemřel v zapomnění v prosinci 2009.
Marcela Chmelařová, artplus.cz, 21.08.2012

notes:
NK ne - 2020/06