Hedvika Zaorálková Procházková

* 14. 6. 1900, Rousínov (Vyškov), Česká republika (Czech Republic)
15. 5. 1982, Praha, Česká republika (Czech Republic)
sculptor, painter, author of memoirs

 

nationality: Czech
sex: female

word:
Utváření osobnosti Zaorálkové ovlivnilo kultivované domácí prostředí (manžel - překladatel Jaroslav Zaorálek) a přátelé (Alén Diviš, František Halas, Vítězslav Nezval. Bohumil Mathesius, Ivan Olbracht, Pavel Eisner aj.). Od konce 20. let vytvářela komorní plastiky s rysy určitého primitivismu (Spáči, reliéf, 1930) i lidových plastik (Pieta, polychromovaná sádra, 1931). Z 30. let jsou i hlavy Muže v klobouku, Dívky v kloboučku aj., na něž navazuje hlava Josefa Matičky v klobouku (1948). Závažná je námětová linie lidí práce - typ širokých chlapských tváří (Uhlíř, 1932; Pískař, 1938; Kovák, 1946; sousoší Brigáda, 1946). Dalším tématem je ženský akt osobitě ztvárněný velkou, nahrubo tesanou formou (Eva, 1932). Typické jsou stojící postavy s pokrčenými koleny a tváří obrácenou vzhůru (Od země ke hvězdám, 1954) i ležící (Spící děvče, 1940; Spící děvče, 1965) a sedící (Schoulená - Plačící, 1939; Čekáni, 1963). Zaorálková zobrazuje i biblické motivy: kompozičně zajímavý Sv. Kryštof s Ježíškem (1955). U něj, tak já u některých aktů, je potlačována mnohapohledovost, důraz kladen na pohled zepředu a zezadu (Sv. Kryštof, Čekáni), nebo objem stlačen ze stran (Matka s dítětem, 1963). Příznačné pro ni je tesání v kameni, bez cizího zásahu, ovlivňující její skulpturální cítění. Nemenší důležitost než vlastní objem má pojednání povrchu, zdrsněného a oživeného drobnými vrypy. Samostatnou kapitolou díla jsou její portréty. Tato tvorba nabývá zásadního významu od 1947. Vzniká řada portrétů Jaroslava Zaorálka a mnoho podobizen skladatelů a hudebníků (Martinů, Janáček, Talich, Suk, Křička, Novák, Ježek, Bořkovec, Suchoň aj.). V 70. letech přerušuje Zaorálková sochařskou práci pro vážné zhoršení zraku a vytváří soubor asi 60 olejů s námětem kamenů.
NDv (Nina Dvořáková), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 946


Od konce 20. let vytvářela plastiky s rysy primitivismu i lidových plastik. Ztvárňovala ženské akty se zdrsněným povrchem. Typické jsou stojící postavy s pokrčenými koleny a tváří obrácenou vzhůru. Zobrazovala biblické motivy. Od roku 1947 se věnovala portrétní tvorbě. Vznikla řada portrétů skladatelů a hudebníků. V 70. letech přerušila sochařskou práci pro vážné zhoršení zraku a vytvářela malby s námětem kamenů. 1972 zasloužilá umělkyně. V roce 1963 vytvořila, na základě výzkumu a zaměření (J. Bayer) památkově chráněné usedlosti Kubrova statku v Ruzyni, sádrový model (70 x 130 x 35 cm). Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy. Utváření osobnosti Z.-ové ovlivnilo kultivované domácí prostředí (manžel - překladetel J. Zaorálek) a přátelé (A. Diviš, F. Halas, V. Nezval, B. Mathesius, I. Olbracht, P. Eisner aj.).