akademický titul

akademický titul

akademické tituly, tituly (hodnosti) přiznávané absolventům vysokoškolského studia, udílené za dosažení určité úrovně odborné kvalifikace. – Souč. systém akademických absolventských, vědeckých a vědecko-pedagogických titulů v ČR se vyvinul z rakousko-uh. vysokoškolské titulatury, která se konstituovala ve 2. pol. 19. stol. a platila na území Československa i v meziválečném období a (s určitými výjimkami) až do roku 1950. Nejvyššími vědecko-pedagogickými tituly byly, stejně jako v souč., docent a profesor. Docentský titul uděloval profesorský sbor příslušné vysoké školy a poté jej potvrzovalo rezortní ministerstvo na základě úspěšného habilitačního řízení. Zákl. předpokladem pro udělení docentského titulu (venia docendi, oprávnění k přednáškám) byl doktorát v příslušném oboru a tiskem vydaný habilitační spis. Soukromým docentem se označoval řádně habilitovaný učitel vysoké školy, který nebyl za své přednášky honorován a většinou působil v jiných zaměstnáních. O udělení profesorského titulu rozhodoval rovněž profesorský sbor na podkladě komisionálního zhodnocení celkové věd. činnosti uchazeče; úspěšnému uchazeči udělil titul prezident republiky. Vedle řádné existovala i profesura mimořádná – mimořádný profesor pobíral nižší plat (na úrovni docenta) a vyučoval předmětům, pro něž nebylo na škole systemizované místo; nemohl být volen děkanem a rektorem. Titul doktorský (např. JUDr. – doktor práv, MUDr. – doktor lékařství, PhDr. – doktor filozofie, RNDr. – doktor přír. věd, Dr. mont. – doktor věd báňských) byl nejvyšším akademickým titulem až do roku 1950, resp. 1953. Doktorát na PF a LF získal uchazeč již v průběhu řádného studia, a to po složení třetí stát. zkoušky (na PF), resp. třetího rigoróza (na LF); doktorský titul na těchto fakultách tak spíše odpovídal titulu absolventskému. Na ostatních fakultách probíhalo rigorózní řízení až po absolutoriu studia. Uchazeč o doktorský titul musel předložit písemnou práci a vykonat dvě ústní zkoušky. V období 1. republiky byly poměrně hojně užívány i tituly v souč. neznámé, jako JUC. (juris utriusque candidatus, kandidát obojího práva atd.), MUC., PhC. či RNC; tyto tituly byly neoficiální a označovaly ty kandidáty akademických titulů, kteří vstoupili do stadia rigoróz a složili alespoň jednu rigorózní zkoušku. Titul inženýr označoval v meziválečném období absolventy tech. vysokých škol (včetně zeměd.); inženýrský titul však byl současně používán jako stavovské označení absolventů nejrůznějších tech. ústavů a učilišť ukončených příslušnou stát. zkouškou.


1950–66 Vysokoškolský zákon z roku 1950 postrádal veškeré absolventské tituly. Absolvent vysoké školy obdržel diplom s vyznačením specializace studia a uvedením označení absolventa podle studijních oborů. Od roku 1953 se absolventi jednotlivých oborů na vysokých školách označovali přívlastkem "promovaný“ (např. promovaný historik, promovaný právník, promovaný inženýr, promovaný lékař ap.). Vysokoškolská legislativní norma z roku 1950 zavedla institut věd. a um. aspirantury jako přípravy pro dosažení hodnosti kandidáta věd. Úspěšnou aspiranturu završilo udělení věd. hodnosti. Ustálenou podobu obdrželo udělení těchto věd. hodností až v roce 1964. Věd. hodnosti se udělovaly ve dvou stupních, a to hodnost kandidáta věd a hodnost doktora věd s připojením příslušné vědní skupiny (např. doktor fyzikálně matematické vědy). Věd. hodnosti se uváděly za jménem buď v plném znění (v praxi se toto plné znění neužívalo), nebo zkratkami CSc. (candidatus scientiarum) pro hodnost kandidáta věd a DrSc. (doctor scientiarum) pro doktora věd. Tyto věd. hodnosti udělovaly nejen vysoké školy, ale také ČSAV a SAV a v letech 1973–89 ÚML ÚV KSČ. Udělování této věd. titulatury se udrželo až do poč. 2. pol. 90. let 20. stol.


1966–80 Akademické tituly výrazně změnil vysokoškolský zákon z roku 1966, který zavedl několik absolventských titulů. Vysoké školy tak přiznávaly tituly absolventům lékařského studia (doktor medicíny, MUDr.), absolventům vysokých škol tech., ekon. a zeměd. směru (s výjimkou absolventů veterinárního studia) tituly inženýr (Ing.), popř. inženýr architekt (Ing. arch.), absolventům veterinárního studia titul doktor veterinářství (MVDr.), absolventům studia malířství, sochařství a architektury na vysokých školách uměleckého směru tituly akademický malíř (ak. mal. i akad. mal.), akademický sochař (ak. soch. i akad. soch.), akademický architekt (ak. arch. i akad. arch.). Titul MUDr. přiznal zákon i absolventům z let 1954–66, kteří doposud užívali označení promovaný lékař. Ostatní absolventi univ. fakult (FF, FŽ, PřF, PF a PedF) neobdrželi zákonem žádný absolventský titul ani označení, mohli se však ucházet o titul akademický (doktorát) na základě úspěšného složení rigorózní zkoušky sestávající z písemné práce a ústní zkoušky. FF, FŽ a PedF udělovaly akademický titul doktora filozofie (PhDr.), PřF doktora přírodovědy (RNDr.) a PF titul doktora práv (JUDr.). Absolventům vysokých škol univ. směru s věd. hodností kandidáta věd byly přiznány doktorské tituly bez vykonání rigorózní zkoušky, pokud tito získali věd. hodnost před účinností zákonné normy z roku 1966. Nově byl zaveden titul doktor sociálně politických nauk (RSDr.), který na podkladě vykonání rigorózní zkoušky přiznávala VŠP ÚV KSČ. Praxe udělování vědecko-pedagogických titulů docent a profesor se od roku 1950 neměnila. Vysokoškolský zákon z roku 1950 umožňoval upustit při jmenování docentů od podmínky habilitace, což legislativní úprava z roku 1966 nepřipouštěla. Obrat nastal v roce 1969, kdy novela vysokoškolského zákona vytvořila legislativní podklad pro tzv. zkrácená habilitační a profesorská řízení – habilitační a profesorské řízení nahradil jmenovací akt ministra školství.


1980–90 Možnost zkrácených habilitačních a profesorských řízení zůstala obsažena i ve vysokoškolském zákoně z roku 1980. Absolventské tituly se nezměnily, rozšířil se však počet rigorózních titulů o doktora pedagogiky (PaedDr.), udělovaného absolventům PedF a FTVS, a o titul doktora farmacie (PharmDr.), udělovaného absolventům farmaceutického studia. Zákon také – na rozdíl od předcházející úpravy – kodifikoval titul doktora sociálně politických věd (RSDr.). Doktorský titul mohli obdržet absolventi univ. studia bez vykonání rigorózní zkoušky, kteří vykonali stát. závěrečnou zkoušku s výborným prospěchem a studium absolvovali s vyznamenáním. Oproti předcházející legislativní úpravě z roku 1966 se změnil obsah rigorózní zkoušky – ta sestávala pouze ze zkoušek ústních.


1990–98 V rámci procesu rehabilitace, který proběhl na vysokých školách v 1. pol. roku 1990, došlo také k nápravě kvalifikačních křivd u těch vysokoškolských pracovníků, kteří byli na poč. období normalizace (1969–89) nuceni z vysokých škol odejít nebo kterým byl v 70. a 80. letech pozastaven z polit. důvodů kvalifikační růst. Ministerstvo školství nevydalo speciální tzv. rehabilitační vyhlášku či pokyny – náprava kvalifikačních křivd se realizovala podle legislativy z roku 1980, umožňující tzv. zkrácená řízení. Nový vysokoškolský zákon z pol. roku 1990 ale odebral vědecko-pedagogické tituly těm pracovníkům vysokých škol, kteří je získali v tzv. zkráceném řízení podle zákonných norem z roku 1969 a 1980 v období normalizace. Tato dvojaká praxe, realizovaná na základě stejných legislativních norem, vyvolala na vysokých školách značné diskrepance. Zásahem ministra školství od 2. pol. roku 1990 „rehabilitační“ docent ztratil zákonnou oporu takto získaného titulu a byla stanovena povinnost řádně se habilitovat před věd. nebo um. radou příslušné vysoké školy, pokud chtěl „rehabilitační“ docent usilovat o titul profesora. – Vysokoškolský zákon z roku 1990 přiznal následující absolventské (akademické) tituly: bakalář (Bc.) absolventům ucelené části vysokoškolského studia, magistr (Mgr.) absolventům univ., bohosloveckých a um. vysokých škol, inženýr (Ing.) absolventům tech., ekon. a zeměd. vysokých škol, absolventům LF doktor všeobecné medicíny (MUDr.) a absolventům vysokých škol veterinárních titul doktor veterinární medicíny (MVDr.). Zákon dále zrušil udělování doktorských titulů a zavedl institut postgraduálního studia završeného obhajobou disertační práce a rigorózní zkouškou za účelem získání akademicko-věd. titulu doktor (Dr.). Tento titul však nebyl udělován absolventům lékařského a veterinárního studia, byť absolvovali příslušné postgraduální studium.


Od roku 1998 do souč. Také zatím poslední vysokoškolská legislativní norma z roku 1998 přinesla do akademické titulatury značné změny. Zákon reagoval na strukturované vysokoškolské studium a přiznal titul bakalář (Bc.) absolventům bakalářských studijních programů, přičemž absolventům v oblasti umění udělil titul bakalář umění (BcA.). Navazující magisterský studijní program je zakončen stát. závěrečnou zkouškou, která v oblasti lékařství, veterinárního lékařství a hygieny má charakter stát. rigorózní zkoušky. Souč. magisterské absolventské tituly tak tvoří titul inženýr (Ing.) v oblasti ekonomie, tech. věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství, inženýr architekt (Ing. arch.) v oblasti architektury, doktor medicíny (MUDr.) v oblasti lékařství, zubní lékař (MDDr.) v oblasti zubního lékařství, doktor veterinární medicíny (MVDr.) v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, magistr umění (MgA.) v oblasti umění a magistr (Mgr.) v ostatních oblastech. Magistři mohou vykonat dále rigorózní zkoušku, jejíž součástí je písemná práce. Po jejím vykonání udělují vysoké školy dle příslušné specializace akademické tituly doktora práv (JUDr.), doktora filozofie (PhDr.), doktora přírodních věd (RNDr.), doktora farmacie (PharmDr.), licenciát teologie (ThLic.) nebo doktora teologie (ThDr.). Zákon ustavil doktorský studijní program završený stát. doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, jehož výsledkem je titul doktor (Ph.D., čte se obvykle [pí ejč dý]), a to i pro lékaře a veterinární lékaře. Pro oblast teologie je ekvivalentní titul doktor teologie (Th.D.). Není-li u konkrétní osoby specifikován druh doktorátu, používá se neoficiálně zjednodušený titul dr. (doktor). Vědecko-pedagogickými hodnostmi jsou docent (doc.) a profesor (prof.). Zasloužilým věd. pracovníkům a členům pedagogických sborů fakult se udělují tituly Dr. h. c. (doctor honoris causa, čestný doktor) a emer. prof. (emeritní profesor). Novým titulem je MBA (Master of Business Administration), udělovaný po absolvování specializovaného manažerského postgraduálního vzdělání. Titul DiS. (diplomovaný specialista) se nově uděluje po absolutoriu určitého oboru na vyšší odborné škole a obhájení diplomové práce. Titul MDDr. (doktor zubní medicíny) bude udělován lékařům, kteří začali ve školním roce 2004–05 studovat obor stomatologie na LF. – Před jméno se píší tituly ak. arch., ak. mal., ak. soch., Bc., doc., Dr., Dr. h. c., emer. prof., Ing., Ing.arch., JUDr., MgA, Mgr., MUDr., MVDr., PaedDr., PharmDr., PhDr., PhMr., prof., RNDr., RSDr., ThDr., ThLic. Za jméno se píší a od jména se oddělují čárkou tituly CSc., DiS., DrSc., MBA, Ph.D., prom. ped. a ekvivalentní tituly, Th.D. Některé ze jmenovaných titulů se již neudělují, zůstávají však v platnosti (např. ak. arch., PaedDr., prom. ped., RSDr.). Po roce 1900 se lze v ČR setkat i s mnoha zahr. akademickými tituly, obvykle z angloamer. prostředí. – V. t. PT Akademické tituly a vědecké hodnosti.<<


akademický titul

text
  published   title (subtitle)
  2008   Zkratky akademických titulů a vojenských hodností