Vážení přátelé, vítám Vás na zahájení výstavy Dalibora Chatrného...

author of the text: Jiří Hůla
imprint date: 2012
type of document: Text
number of pages: 2 listy
language: czech
dimensions: 297 x 210

notes:
-
Vážení přátelé, vítám Vás na zahájení výstavy Dalibora Chatrného. Když jsme ji zhruba před rokem plánovali, nemohlo nás napadnout, že tady Dalibor Chatrný už nebude. Zemřel před půl rokem, 5. července, bylo mu 87 let. Narodil se v Brně, studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Akademii výtvarných umění v Praze, po studiích se do Brna vrátil, a rodnému městu zůstal - kromě působení na pražské akademii, kde vedl ateliér grafiky - celý život věrný. Přes třicet let učil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, později na Janáčkově Akademii múzických umění. Počátky volné tvorby Dalibora Chatrného jsou ovlivněné příkladem profesorů (Cyril Bouda, Martin Salcmann, Vladimír Silovský), ale brzy se pouští vlastním směrem. Začíná jako grafik, expresivní dřevořezy s figurálními náměty postupně redukuje, zjednodušuje na grafický znak, odpoutává se od zobrazení předmětného světa, racionálně směřuje ke geometrické abstrakci, a současně ho nesmírně láká dobrodružství experimentu, touha objevovat nové. Od poloviny šedesátých let se v Brně formuje volné - a díky historikovi umění Jiřímu Valochovi dobře informované seskupení výtvarných umělců, kromě Jiřího Valocha a Dalibora Chatrného dál například Jiří Hynek Kocman nebo Pavel Rudolf. Věnují se mail-artu (poštovnímu), stamp-artu (razítkovému), body-artu (tělovému), land-artu (krajinnému či zemnímu umění), konceptuální tvorbě. Dalibor Chatrný pohotově a vždy originálně reaguje na dobové podněty, nikdy je mechanicky nepřebírá, přinejmenším vytváří vlastní variace, častěji objevuje nové možnosti, formy, metody. Kolážuje a asamblážuje, tiskne strukturální grafiky a slepotisky, vytváří frotáže a prostorové konstrukce. Svobodně překračuje hranice mezi různými - a to nejen uměleckými - obory, je otevřený do mnoha - často protichůdných - stran. Jsou to ještě výtvarná díla a zároveň už to je i literatura nebo hudba, ještě kresba nebo objekt, a přitom už i záznam přírodních zákonitostí, například magnetické kresby a objekty. V objektech se vznášejícími se kovovými prstenci drženými neviditelnou energií v prostoru vysokých skleněných válců jsem díky Daliboru Chatrnému poprvé na vlastní oči spatřil magnetismus, magnetickou sílu. Dalibor Chatrný většinou nevytvářel soliterní díla, jedno povedené dílo může být i dílem náhody. Pracoval v řadách a cyklech rozvíjel jeden nápad, nosnou myšlenku. Teprve počet prací - nesmí jich být ale málo, a nemělo by jich být ani moc - jim dává pravý smysl. Vystavené kresby s překážkami to přesvědčivě dokazují. Jediná kresba s překážkami může být krásná, Dalibor Chatrný měl - podobně jako například Vladimír Gebauer nebo Igor Kalný, oba dva u nás také vystavovali - výjimečnou schopnost vytvářet z obyčejných materiálů krásné umění, ale teprve až sousedství dalších kreseb sílu a naléhavost jeho výpovědi umocňuje. Cyklus výstav v Geofyzikálním ústavu jsme nazvali Setkávání. Na začátku totiž byla touha hledat vztahy mezi výtvarnými díly a výsledky - většinou grafickými - vědeckých pokusů a pozorování. Myslím, že tady jsou ty souvislosti docela jasné. Dosud jsme neměli tak vyrovnanou výstavu. A ještě. Líbí se mi název vystaveného cyklu - Kresby s překážkami. Je jako metafora, jako podobenství. V životě také denně na něco narážíte. A každou další překážu můžete buď obejít nebo překonat.