Václav Kopecký: Hotel Zenit (Zpětná vlna)
type: autorská
place of exhibition: Galerie Kabinet
date of exhibition: 2013/08/28 - 2013/10/02
note:
Výstavě nedávného absolventa VŠUP Václava Kopeckého v Galerii Kabinet předcházely stejnojmenné výstavní projekty v Ústí nad Labem, Zlíně a v Praze. Byť bez dodatku Zpětná vlna. Nejedná se o reprízování identické výstavy, ale o symbolické východisko. Hotel Zenit je existující hotelový komplex v Bosně a Hercegovině z 80. let, tedy z období někdejší socialistické Jugoslávie, jehož architektonické a urbanistické řešení působí jednoduše řečeno jako přežitek. Působí jako monumentální památník někdejších ambicí řízené a plánované kultury. Hotel Zenit je metaforickým označením pro bod zlomu nebo bod obratu, pro vědomí minulého vrcholu (a logicky tedy současného úpadku) společnosti v jejím sociálním a mocenském uspořádání. Fotografie hotelu, která už ani není součástí výstavy, představuje jakousi legendu, skrze kterou autor formuluje další, relativně nesouvisející významy. Metaforu „obzoru“ můžeme postoupit i autorově vyhraněnému zájmu o médium analogové fotografie, jejíž „anachronické“ využití v době digitálních technologií se stalo výlučností. Tento zájem odkazuje k obecné tendenci techno-nostalgie, kterou můžeme přiřadit k širšímu rámci sebereflexivivních strategií současného umění. Je ovšem zjednodušující zhodnotit Kopeckého přístup k analogové fotografii jako fascinaci překonaným médiem. Nejedná se totiž o rozvzpomínání nových médií a technologií na vlastní historii, tedy o určování a prezentaci vlastní identity na základě kulturní paměti. Václav Kopecký pracuje s analogovou fotografií jako s „živým médiem“, jehož možnosti jej baví systematicky prozkoumávat. Logickým projevem tohoto přístupu je také práce v temné komoře, respektive autorské zpracování všech technologický procesů výroby fotografie. Stejně logickým projevem je zájem o sémantickou rovinu tohoto média. Tématem jeho prací se stávají dílčí prvky technologické dimenze: „vlajky“ na čelní zdi galerie využívají efektu postupného osvitu fotopapíru; zátiší s tulipány je subverzivním komentářem k obchodní propagaci technologické bravury, kde autor využívá nejdokonalejší fotopapír Ilfochrome (Cibachrome), který se už příznačně přestal vyrábět; přirozené zvlnění fotopapíru se shoduje s fotografickým záznamem, který je na něm umístěný. Závěrem ještě upozorněme na další z určujících znaků jeho přístupu, a tím je zájem o linii viditelnosti, o režim vyjevování jevů a objektů, které mohou být divákem poznávány. Režimy viditelnosti v rozvržení viditelných a tmavých / slepých tak vytváření architektonické nebo spíše sochařské struktury. Zenit rozostřování mediální kontextů nevidno…
Marika Kupková
