Toni Scheubeck, Matyáš Chochola: Klacky, šutry, talismany
type: kolektivní
place of exhibition: galerie sam83
date of exhibition: 2015/08/28 - 2015/10/30
note:
Sochařství je v mnoha ohledech problematický obor. Jeho kdysi zřetelné hranice se v důsledku postmoderní proměny všech oborů rozmělnily a dnes se nachází ve fázi, kdy řeší tyto dopady a hledá novou sebedefinici. Otázek po zdravé revitalizaci oboru je mnoho. Jaký zaujímat postoj ke klasickému modernistickému sochařství, jakými způsoby pokračovat v konceptuálním uvažování nebo zda vůbec ještě sochu spojovat s hmotou. Také rozhodnutí, jestli pracovat či nepracovat s očekáváním veřejnosti, mít schopnost ovládat nějaký materiál a zapsat do něj informaci, jsou další věci k řešení. Sochař se často navíc musí potýkat s nařčením z pathosu nebo naopak lehkovážnosti.
Spojení Toniho Scheubecka a Matyáše Chocholy se může na první pohled jevit jako vzájemné postavení protikladů. Prvotní záměr byl naopak jejich práci sloučit pod hlavičku sochařství – dnešního sochařství. Jediné, co může konfrontační situaci vyvolávat, je to, že Toni Scheubeck se do 'současného diskursu vztahů a řemesla' posunul svou trpělivou prací a Matyáš Chochola svou těkavostí. Vztah k řemeslu se v mnoha oborech, i v sochařství, rozvázal společně s příchodem konceptuálního způsobu práce. Postup zpracování nebo volba materiálu byla v posledních desetiletích otázka, která se řešila jen okrajově. Avšak díky absenci soudržnosti a spojitosti, která byla narušena, se řada mladých umělců už s novým vědomím bez historické zátěže k řemeslu znovu přimyká. Výstava se věnuje možnostem zpracování hmoty, tvorbě artefaktů a prostorovému komponování.
Matyáš Chochola má vytříbený talent vytvářet intuitivní instalace. Skrze barevná péra odkazuje
k dočasným autonomním zónám Hakima Baye. Atmosférou svých výstav zlehčuje tíhu reálného světa a vrací mu chybějící duchovní rozměr. Umění bere jako lehkou hru, která v porovnání se životem má směšnou hodnotu, ale bez níž by to nebylo ono. Reaguje na trendy v bezděčné přítomnosti. Zachycuje asociativní znaky a fundamentální živočišnost. Sochařství není jediná oblast, v níž se Matyáš Chochola realizuje, ale jeho význam v oboru je pro tuto dobu podstatný. Toni Scheubeck se věnuje kultivaci
a pozorování surovin. Samotný materiál je inspirací pro jeho jemný autorský zásah. Řemeslem se zabýval, i když stálo mimo obecný zájem pozornosti. Co Chochola vysloví v instalaci, Scheubeck zapíše do artefaktu. Pro další asociace oba nechávají prostor. Jako se Chochola snaží rozdmýchat duchovní náladu, Scheubeck pracuje na odvrácení pozornosti lidí směrem k přírodě. Jeho sochy respektují podstatu hmoty. Nadstavba, kterou do nich vkládá, vychází z přepisu struktur v geometrickém a někdy ornamentálním řádu.
Ačkoli každý jde jinou cestou, Chochola aktivně vystauje od útlého věku a Scheubeck je vnímán jako regionální sochař, je jim společná víra ve vlastní ideu, která reaguje na vnější podněty, ale vzhledem k vniřnímu proudu plyne bezohledně dál. (text: Bytelová Denisa)
